Více než třetina čínských turistů (31 %) si na cesty do zahraničí přibalí instantní nudle. Vyplývá to z dat shromážděných cestovatelskými a rezervačními agenturami Alitrip, Alibaba a Wacai. Bez své oblíbené pochoutky ale nezůstávají ani zbylé dvě třetiny čínských cestovatelů – 58 % Číňanů se po instantních nudlích shání hned po příjezdu do cílové destinace.

TIP: Proměny britské kuchyně: Blíží se konec Fish & Chips

V absolutních číslech se tak instantní strava stává jedním z nejexportovanějších čínských komodit. Jen během minulého týdne, kdy Čína oslavovala svůj národní den, se do zahraničí (převážně do Jižní Koreje, Thajska a Japonska) vypravilo okolo 6 milionů Číňanů. Znamená to, že zemi opustily nejméně 2 miliony balení instantních nudlí. Velmi pravděpodobně jde ale o mnohem vyšší číslo – většina Číňanů si do zahraničí prý bere 3 až 5 balíčků nudlí.

Přibližně desítka podivných stvoření v maskách a bílých kožešinách byla k vidění tento týden v ulicích New Yorku. Yettiové neboli sněžní muži si dali dostaveníčko na Flatiron Plaza a dalších místech New Yorku. Ulicemi města se proháněli v doubledeckeru, metrem a navštívili i místní sportovní utkání.

TIP: Tajemství sněžného muže konečně rozluštěno?

Akce je spojena s plánovanou expedicí baviče a dobrodruha Joshe Gatese, známého z televizní série Expedice Neznámo stanice Travel Channel. Josh, který má titul z archeologie a vášeň pro dobrodružství ve svém pořadu hledá odpovědi na největší světové záhady. Na svých toulkách pátral v džunglích Kambodže po ztraceném městě Khmérské říše a v Německu hledal slavnou Jantarovou komnatu. Nyní se Gates chystá na cestu do Nepálu a Bhútánu, kde hodlá pátrat po stopách bájného sněžného muže.

Dlouhé hodiny se sedmiletá dívka snažila probudit své rodiče. Když se jí to nepodařilo, oblékla se a jako každý den vyrazila do školy. Na zpáteční cestě se se svým zážitkem svěřila řidiči autobusu, který zalarmoval policii. Ta našla oba rodiče mrtvé s podezřením na předávkování opiáty. V bytě se v té době nacházely tři další děti ve věku 3 a 5 let a devítiměsíční kojenec.

Krize veřejného zdraví

Drsný příběh dokumentuje rostoucí počet úmrtí v důsledku předávkování opiáty ve Spojených státech. V pennsylvanském okrese Allegheny County zemřelo v loňském roce 422 lidí v důsledku předávkování, což je podle policie nejvíce v historii. Odborníci hovoří o krizi veřejného zdraví.

TIP: Pod pokličkou: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

Podle americké vládní agentury Centers for Disease Control and Prevention (CDC) zemřelo v roce 2014 v důsledku předávkování opiáty více než 28 tisíc lidí. To je téměř čtyřikrát více než před 15 lety. Více než polovinu všech obětí ale nemají na svědomí nelegální drogy, nýbrž léky na předpis.

Ve vesmíru pozorujeme ohromné množství galaxií nejrůznějších tvarů a velikostí. Jak ale vypadá naše vlastní Galaxie, zjišťujeme jen velmi obtížně – protože žijeme uvnitř.

Už desítky let víme, že Mléčná dráha je velká spirální galaxie, a že žijeme v jednom z jejích ramen. Přesná podoba Mléčné dráhy, včetně počtu ramen a jejich délky, stejně jako velikost příčky uprostřed Galaxie, to vše je stále tématem vzrušených odborných debat.

Většina odborníků se shodne, že v Mléčné dráze lze rozlišit 4 výrazná ramena, která začínají v okolí centra Galaxie – rameno Persea, rameno Střelec – Lodní kýl, rameno Štít – Kentaur a rameno Pravítka – vnější rameno.

Lokální rameno není tak skromné

Sluneční soustava se ale nachází mimo tato ramena, v takzvaném ramenu Orion – Labuť, kterému se též říká Lokální rameno. Astronomové si až doposud mysleli, že je to jen méně významné rameno, které zaostává za blízkým ramenem Persea.

Ye Xu z Observatoře Purpurové hory v čínském Nankingu a jeho spolupracovníci ale tvrdí, že Lokální rameno je ve skutečnosti stejně velké, jako čtyři hlavní ramena. Tým použil soustavu 10 dálkově ovládaných radioteleskopů Very Long Baseline Array v Novém Mexiku k extrémně přesným měřením oblaků plynu v galaktických ramenech.

TIP: Mléčná dráha je možná o 50% větší, než si vědci mysleli

Nová měření naznačují, že Mléčná dráha nebude spirální galaxií s nápadnými rameny, ale spíše spirální galaxií s mnoha rameny a jejich větvemi. Jistotu ale nejspíš budeme mít až ve chvíli, kdy Mléčnou dráhu uvidíme zvenčí.

Protože monopol státní moci nebyl uskutečnitelný, pokud měla církev ve státě privilegované postavení, směřovala podstatná část Josefových reforem proti ní. 

Od patentu k rušení klášterů

Jeden z nejslavnějších rakouských architektů Friedensreich Hundertwasser proslul mimo jiné výrokem, že rovné linie jsou „nástrojem ďábla“. Jeho stavba zvaná Waldspirale neboli „lesní spirála“ v německém Darmstadtu zmíněná slova potvrzuje – rovnou linku bychom na ní hledali jen stěží. 

Zvlněný obytný komplex ve tvaru písmene U, se 105 byty a garážovými prostorami, byl dokončen v roce 2000. K jeho nejzajímavějším prvkům patří právě stoupající střecha, jež pod sebou v nejvyšším bodě ukrývá 12 pater. Jde vlastně o jednu velkou zahradu osázenou množstvím keřů, travin a stromů. Některé stromy přitom vykukují přímo z oken a tvoří tak pro Hundertwassera typické „stromové nájemníky“. V rozsáhlé zahradě se nachází i několik kavárniček a barů lákajících k posezení uprostřed zeleně. 

Celkově se jedná o zajímavou ukázku architektury vymykající se všem konvencím – na první pohled upoutá již barevná fasáda či zvláštní okna – je jich asi tisíc, přesto prý žádné z nich nemá stejnou velikost a tvar. Všechna totiž slovy slavného architekta „tančí mimo linie“.

Podzemní komplex vznikal v několika fázích v zahradách starého říšského kancléřství na ulici Wilhelmstrasse, kde Hitler oficiálně úřadoval. Roku 1935 začala rekonstrukce rozsáhlého diplomatického sálu a sousedících částí stavby. Zároveň probíhalo přebudování sklepních prostor na betonové kryty, mající poskytnout osazenstvu ochranu před případným leteckým bombardováním.

První etapu výstavby se podařilo dovršit roku 1936, zasahovala částečně i pod prostor zahrady. Tehdy vznikl bunkr, jenž zabíral plochu 21,5 × 21,5 metrů a jeho stěny a strop byly silné mezi 1,2 až 1,6 metru. Strop později zesílila další deska silná jeden metr. Již tento původní bunkr disponoval elektrocentrálou, zajišťující ukrytým alespoň po nějakou dobu energetickou soběstačnost.

Vlhký a plesnivý bunkr

Druhá fáze výstavby úkrytu začala roku 1942 a trvala dvě léta. Podzemní kryt se rozšířil dále do zahrady, stavební jáma byla hluboká přes deset metrů. Tento nový spodní vůdcův bunkr spojovalo se starší stavbou z poloviny třicátých let schodiště, další vstup vznikl ze zahrady kancléřství. Tam jej chránily kasematové střílny, strážní věže a pancéřové dveře, vstup byl současně chráněn i protiplynovými těsnícími uzávěrami.

Projekt vedl Albert Speer, významný nacistický politik a Hitlerův nejznámější architekt. Jeho rukopis či vliv lze ostatně spatřovat již v návrzích na první přestavbu sklepních prostor z roku 1936. Vůdcův bunkr získal v letech 1942–1944 na odolnosti, železobetonové stěny a stropy dosáhly tloušťky 3,5 metru, což podle výpočtů mělo zajistit odolnost i proti zásahu tehdy nejtěžšími průraznými leteckými bombami. Je logické, že se stavitelé museli vypořádat s problémem, před nímž stojí většina realizací hlubokých podzemních staveb, a sice s vlivem spodních vod.

Ani tloušťka betonových stěn bunkru, ani izolace, nemohly stavbu zcela zabezpečit proti průsaku podzemních vod, proto se již od počátku v projektu počítalo s nasazením výkonných čerpadel a samozřejmě i filtroventilačního systému. I tak se však nepodařilo odstranit poměrně vysokou vlhkost vzduchu, která ve spojení s teplotou místností vytvářela optimální klima pro šíření různých plísní. Boj s nimi se technickým pracovníkům přes veškerou snahu nepodařil nikdy zcela vyhrát.

Součástí technického vybavení se stala rovněž spojovací centrála, která se od kolaudace udržovala v plně provozuschopném stavu. Systémy spojení počítaly s klasickými kabelovými pojítky i s bezdrátovými prostředky. Od roku 1944 měl bunkr stálou posádku, tvořenou jednak technickým personálem, který náročnou stavbu udržoval v trvalém provozu a jednak strážní jednotkou Begleitskommando, osobní stráží Adolfa Hitlera. Tu tvořili vybraní příslušníci Waffen-SS z divize Leibstandarte SS Adolf Hilter, kteří ve službě používali pokoje v části podzemního krytu.

Úkryt před spojeneckými bombami

Bunkr představoval rozsáhlý objekt, vedle osobních prostor nacistického vůdce se zde nacházely pokoje pro další stálé obyvatele, zejména nejbližší rodinné příslušníky nacistického vedení, konferenční sál, lékařská místnost, místnosti strážní jednotky, kuchyně, sklady a technické prostory.

Stavba byla projektována jako úkryt politického vedení státu v případě leteckého útoku, který měl být schopen poskytnout v řádu dní útočiště několika desítkám lidí. Tomu odpovídaly i zásoby potravin a dalších náležitostí. Samozřejmě nebyl bunkr příliš pohodlný a stísněný prostor, přes veškeré nucené větrání prosycený vlhkým a nepříjemným vzduchem, rozhodně nemohl sloužit k trvalému pobytu.

V době, kdy stavba začala, byla ještě nacistická třetí říše na vrcholu svého rozmachu a její vojska stále udržovala strategickou iniciativu a na východní i africké frontě útočila. V roce 1942 také ještě nikdo nevěděl, že přijde katastrofa u Stalingradu, konečná porážka na africkém kontinentu, klíčová porážka u Kurska a vylodění spojenců v Itálii a západní Francii. Speerem navržený odolný betonový kryt představoval spíše pojistku proti náhlému spojeneckému náletu na Berlín dálkovými bombardéry.

Místo vůdcovy sebevraždy

Svou osudovou úlohu podzemní komplex převzal až 16. ledna 1945, kdy zde začal Hitler řídit porady a v poslední fázi války se stal bunkr jeho výhradním útočištěm. Zde 22. dubna proběhla i poslední konference s vojenským velením, kde před svými generály přiznal, že válka je ztracená a nechal stáhnout všechny jednotky k obraně hlavního města.

Současně oznámil, že setrvá na své pozici až do samého konce a Berlín neopustí. Již 23. dubna z bunkru odešel Hitlerův adjutant a jeden z mála lidí, k nimž měl osobně blízko, spoluzakladatel SS Julius Schaub. Odjel do Berghofu vyplnit poslední rozkaz – zničit klíčové dokumenty. V následujících dnech z krytu odešli další dosavadní obyvatelé, včetně Alberta Speera nebo velitele gestapa Heinricha Müllera, jehož stopa zde mizí.

Další události jsou dobře známé. Dne 29. dubna 1945 uzavřeli Adolf Hitler se svou dlouholetou přítelkyní Evou Braunovou manželství, aby následujícího dne spáchali sebevraždu. Jen o den později jej následovali manželé Goebbelsovi, kteří předtím jedem zavraždili svých šest malých dětí. V té době se k objektům kancléřství již probíjeli sovětští vojáci a stavby starého i nového kancléřství byly vážně poškozeny dělostřelbou i leteckým bombardováním.

Přestože těžké granáty dopadaly i do zahrady kancléřství, bunkr prokázal svou odolnost a nedoznal poškození. Příslušníci Rudé armády jej 2. května obsadili již bez boje, zbylí členové Leibstandarte SS bez většího odporu kapitulovali. Po válce se pyrotechnici Sovětské armády pokusili roku 1947 bunkr vyhodit do povětří, avšak neúspěšně. Poškozený objekt byl tedy zasypán, aby se v budoucnosti nestal místem setkávání neonacistů.

V devadesátých letech jej během stavebních prací znovu objevili, byl proveden archeologický průzkum a probíhaly diskuze, zda v objektu neotevřít muzeum. Nakonec však byl bunkr opět zasypán a nad ním se dnes nachází dětské hřiště. Smutnou minulost místa připomíná pouze informační tabule. V létě 2015 však má být u příležitosti výročí konce války otevřena kopie části bunkru v muzeu v městě Oberhausen. Poslední žijící obyvatel bunkru, někdejší příslušník SS, telegrafista Rochus Misch, zemřel 5. září 2013 ve věku 96 let. Tehdy se historie temného místa definitivně uzavřela. 

Test probíhal včera v západním Texasu. Od nosné části rakety se 45 sekund po startu odpojil záchranný modul a pomocí dvousekundového zážehu se přemístil do bezpečné vzdálenosti od nosné části. Poté pomocí padáků bezpečně přistál v oblaku prachu.

Překvapení na závěr

Test ovšem připravil také jedno překvapení a nutno podotknout že příjemné. Původní plány počítaly s tím, že při odpojení a následném zážehu dojde ke zničení nosné části rakety New Shepard. Nestalo se, ba co víc – nosná část rakety dokázala v poklidu přistát přibližně o tři minuty později. Jde o překvapivý úspěch, nosič totiž nebyl navržen tak, aby dokázal vydržet nápor raketového motoru kabiny.

Včerejší test byl v pořadí již pátý pro tento model rakety. Podle Blue Origin šlo o stejný kus, který dokázal přistát loni v listopadu, a poté svůj výkon ještě čtyřikrát zopakoval. Podle Jeffa Bezose šlo ale o definitivně poslední výlet této rakety. Po pěti úspěšných přistáních se nyní přesune do muzea.

Lidé žijí průměrně stále déle a déle. Není to ale tím, že by se prodlužovala maximální délka lidského života.

Podle nového výzkumu je totiž maximální možná délka lidského života nejspíš pevně nastavená možnostmi lidského těla na zhruba 115 let. Velmi vzácně se objeví lidé, kteří žijí o něco málo déle. Jsou to ale jenom naprosté výjimky.

Vědci analyzovali demografické záznamy ze čtyř zemí, v nichž je známo nejvíce lidí ve věku 110 let a starších – USA, Francie, Japonska a Velké Británie. Přitom zjistili, že věk kolem 115 let je prozatím prakticky nepřekročitelnou hranicí. S pomocí moderní vědy ale nejspíš bude časem možné tento věk přežívat častěji než dnes.

TIP: Jak nejlépe prožít aktivní stáří? V exoskeletu pro seniory

Za pozorovaný nárůst průměrné délky života sice zodpovídá fakt, že lidé umírají v pozdějším věku – to ale platí jen zhruba do věku 110 let. Počet lidí starších 110 let se už mění mnohem méně.

V oblasti Saltonského moře, slaného jezera na jihu státu Kalifornie se minulý týden objevil roj téměř dvou set malých zemětřesení. Místní obyvatelé se začali obávat velkého ničivého zemětřesení kolem slavného tektonického zlomu San Andreas, které se zde určitě zase objeví. Otázkou je jenom to, kdy to bude.

Shodou okolností geologové teď právě v oblasti Saltonského moře objevili zcela nový a potenciálně významný tektonický zlom. Nazvali ho Salton Trough Fault (česky zlom Saltonského údolí) a probíhá po východním okraji Saltonského moře, souběžně se zlomem San Andreas.

TIP: Zkáza z hlubin: Geologický zlom ohrožuje Bangladéš, východní Indii a Myanmar

Přítomnost nového zlomu by mohla výrazně ovlivnit modely rizik zemětřesení v celém širokém okolí Los Angeles. Podle odborníků je teď klíčové tektonické zlomy detailně sledovat a zkoumat, abychom zvýšili šance na úspěšnou předpověď velkého zemětřesení.