Před 54 lety v nich Marilyn Monroe uhranula celý svět. 19. května 1962 zapěla slavná herečka prezidentovi Spojených států Johnu Fitzgeraldu Kennedymu k jeho 45. narozeninám, oděna do neuvěřitelně těsných šatů posázených 2 500 krystaly. Její vystoupení tehdy v Madison Square Garden sledovalo okolo 15 tisíc hostů. Šaty od francouzského návrháře Jeana Louise byly prý tak těsné, že do nich musela být Marilyn všita. Nyní je tento skvost na prodej – aukční síň Julien's Auctions očekává, že se slavné šaty prodají za 2 až 3 miliony dolarů (47 až 70 milionů korun). 

Aktualizace: Očekávání dražebního domu bylo překonáno – slavné šaty získala produkční skupina Ripley's Believe It or Not!, která za ně zaplatila 4,8 milionu dolarů (více než 100 milionů korun). Podle Edwarda Meyera, viceprezidenta společnosti, jde o „jeden z nejikoničtějších kousků popkultury“. Společnost hodlá šaty vystavit ve své hollywoodské pobočce.

Inženýři ESA zjistili, že solární panel satelitu Copernicus Sentinel-1A ve vesmíru před pár dny zasáhla milimetrová částice. Díky kamerám na palubě satelitu byli pozemní operátoři schopni přesně určit místo zásahu.

23. srpna na satelitu Sentinel-1A, který je na oběžné dráze Země ve výšce 700 km, náhle o něco málo poklesl výkon solárního panelu. Ve stejnou dobu došlo k nepatrné změně orientace sondy v prostoru, a změnila se i její oběžná dráha.

V řídícím centru ESA v německém Darmstadtu rychle dospěli k názoru, že Sentinel-1A zasáhlo kosmické smetí. Byla to nehoda. Jejich stanovisko pak potvrdily detailní analýzy stavu satelitu.

TIP: Čínský rover Jutu má poškozeny solární panely. Je mise u konce?

Operátoři nakonec zapnuli kamery na palubě satelitu, které byly původně určené ke kontrole rozvinutí solárních panelů po příletu na oběžnou dráhu. A kamery odhalily zřetelný zásah do solárního panelu, který má na svědomí asi milimetrová částice. Dobrou zprávou každopádně je, že Copernicus Sentinel-1A funguje bez potíží dál.

Antibakteriální mýdla prý zabijí 99,99 procent bakterií, přinejmenším v USA jsou ale jejich dny sečteny. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) totiž právě zakázal veškeré produkty, které se nazývají antibakteriální, případně antimikrobiální.

Není v tom nic osobního. Zákazníci jsou totiž těmito výrobky přesvědčováni, že antibakteriální přípravky likvidují mikroby lépe a účinněji než jiné. Jenže to podle FDA není pravda. Neexistuje prý jediný vědecky spolehlivý důkaz, podle něhož by tyto přípravky byly účinnější než běžná mýdla nebo dokonce než horká voda.

TIP: Soumrak antibiotik: Superodolné bakterie dorazily do USA

Není to až takové překvapení. Úřady chtěly antibakteriální mýdla zakázat už v roce 2013. Výrobci ale tehdy dostali tři roky na to, aby prokázali, že antibakteriální mýdla doopravdy fungují. To se jim ale nepovedlo a navíc vyšlo najevo, že některé z chemikálií, které tato mýdla obsahují, možná narušují činnost hormonů. V takové situaci bylo jen otázkou času, kdy antibakteriální mýdla v USA skončí.

Exempláře Atlasu řady A až D (tedy zkušební plus první operační) měly radioinerciální řízení. To znamená, že informace o letu se rádiem předávaly na Zem, kde data společně s informacemi z radiolokátoru zpracovával počítač.

Předchozí část: Mezikontinentální rakety Atlas vs. R-7 (1)

S přesností pod dva kilometry

Odtud pak se zpracované informace o dráze letu vysílaly zpět na raketu. Tímto způsobem se podařilo dosáhnout na svoji dobu úžasné přesnosti: v roce 1961 dosahovala odchylka na 8 000 km maximálně 3,2 km. Toto řešení však mělo také svá úskalí. V prvé řadě nedovolovalo s tehdejší technologií řídit větší množství nosičů najednou, což popíralo smysl mezikontinentálních střel jakožto „zbraní okamžitého úderu“. Ale především – v případě řízení rakety ze země existovala možnost, že by kontrolu nad ní mohl převzít nepřítel.

Toho si byli vědomi již nacisté za druhé světové války, kteří věděli, že radiová navigace je přesnější. Přesto však tehdy dali přednost té inerciální, tedy systému založenému na výpočtu polohy na základě rychlosti, poloze a směru. Je jasné, že kdyby se (nejen v případě Atlasu) nepřítel dozvěděl, že rakety s atomovými bombami lze na dálku ovládat, udělal by i nemožné, aby nad nimi převzal kontrolu nebo alespoň spojení rušil. I s inerciálním řízením se přitom podařilo dostat na odchylku pod 2 km od cílového místa. Verze Atlas E a F již disponovaly nezávislým řídicím systémem „odpal a zapomeň“.

Úspěchy i selhání

Rakety Atlas začala firma Convair vyrábět v roce 1955 v San Diegu. V červnu 1956 proběhly první testy motorů, koncem roku byl první kompletní kus odeslán na zkušební střelnici na mysu Canaveral. Jednalo se o verzi A, jež neměla hlavní motor, pouze pomocné a vernierové motory. Bojovou hlavici tvořila neoddělitelná maketa, dolet byl zhruba 1 000 km. Dne 11. června 1957 odstartoval Atlas A poprvé, ale pro technickou závadu musela proběhnout aktivace jeho autodestrukčního systému. Stejně si vedla i druhá raketa 25. září téhož roku. Až třetí, jež odstartovala 17. prosince, slavila konečně úspěch.

Řada B již byla kompletně funkční (včetně oddělitelné hlavice) a také její lety začaly selháním. První se uskutečnil 19. července 1958. Už za dva měsíce ale Atlas B letěl plánovaných 4 000 km a v listopadu dokonce 9 650 km. Dne 18. prosince 1958 se zapsal do historie, když vynesl na oběžnou dráhu telekomunikační zařízení SCORE (Signal Communication by Orbiting Relay Equipment), které z vesmíru vysílalo vánoční pozdrav amerického prezidenta Eisenhowera.

Hovořit o samostatné družici však nelze, jelikož zařízení zůstalo pevně spojené s raketou Atlas. Předoperační verze Atlas C startovala hned napoprvé (23. prosince 1958) úspěšně. První exemplář verze Atlas D pak letěl v dubnu 1959 a ještě v srpnu téhož roku se dočkala tato varianta zařazení do výzbroje. Na letecké základně Offutt v Nebrasce byly umístěny tři letky (přičemž jednu letku tvořily tři roje po třech nosičích), dohromady se jednalo o 27 střel.

V betonových krytech

Na Warrenově letecké základně ve Wyomingu se nacházely dvě letky o devíti a šesti střelách. Problém verze Atlas D spočíval ve špatné ochraně palebného postavení: raketa byla na rampě umístěna v horizontální poloze pouze pod ochrannou plachtou. V případě vyhlášení poplachu trvalo vztyčení do vertikální polohy 115 sekund, následujících 15 minut probíhalo tankování a bezprostředně po jeho dokončení následoval start. Atlas E již využíval betonové ochranné kryty.

Na leteckých základnách Fairchild ve Washingtonu, Forbes v Kansasu a Warren ve Wyomingu byly dislokovány celkem čtyři letky (vždy tři roje po třech exemplářích). Atlas F se dočkal ještě lepšího uskladnění – pro rakety byly vybudovány odolné pozemní šachty. Avšak před startem se nosiče beztak musely nechat vyvézt pomocí protizávaží na povrch. Aby se tento zdlouhavý proces eliminoval, vznikl návrh na vytvoření sila, jež by umožňovalo přímý podzemní start, avšak k realizaci této stavby nakonec nedošlo.

Dokončení: Mezikontinentální rakety Atlas vs. R-7

Uskladněné Atlasy F přitom byly natankované palivem, chybělo jen okysličovadlo. Podzemní šachty se nacházely celkem na šesti leteckých základnách (například Lincoln v Nebrasce či Walker v Novém Mexiku) a každá disponovala šesti nebo dvanácti nosiči. Celkem došlo k operačnímu nasazení 132 raket Atlas, avšak protože rychle zastaraly, Američané je od roku 1965 vyřazovali ze služby. Poslední se dočkala deaktivace o rok později.

Turbulentní kosmické hlubiny mlhoviny Laguna jsou domovem hřebenů zářivého mezihvězdného plynu a tmavých prachových mračen. Tato jasná hvězdotvorná oblast, též známá jako M8, se nachází asi 5 tisíc světelných let od Země. Mlhovina Laguna je populární zastávkou na teleskopických toulkách souhvězdím Střelce v blízkosti středu naší Galaxie.

TIP: Spektakulární podívaná v centru mlhoviny Laguna

Laguna na hloubkovém pohledu měří skoro 100 světelných let a dominuje jí červená emise atomů ionizovaného vodíku po rekombinaci s odtrženými elektrony. Útvar vpravo od středu ve tvaru přesýpacích hodin je plyn ionizovaný a opracovaný energetickou radiací a extrémními hvězdnými větry hmotných mladých hvězd. Mnohé jasné hvězdy v otevřené hvězdokupě NGC 6530, které se v mlhovině Laguna nacházejí, vznikly teprve před několika miliony let.

9. září 1975 odstartovala z kosmodromu Eastern Test Range na Floridě na svou cestu k Marsu sonda Viking 2. Let k Marsu trval 333 dní. Během letu bylo provedeno několik úprav dráhy a na oběžnou dráhu planety se dostala sonda 7. srpna 1976.

TIP: Historický milník: Sondy Viking dobyly rudou planetu

Místa vybraná k přistání se ukázala jako nevhodná, takže volba nakonec padla na oblast Utopia. Přistání se uskutečnilo 3. září 1976, ale došlo při něm k poruše stabilizace družicové části – a tím i k přerušení spojení s přistávajícím modulem.

Biologická laboratoř pak pracovala až do 28. května 1977 a ostatní přístroje ukončily svá pozorování 29. března 1980. Družicová část Vikingu 2 byla poté – stejně jako její sesterská stanice – po vyčerpání zásob plynu v orientačním a stabilizačním systému vypnuta povelem ze Země. Kalendář ukazoval 25. července 1978.

Vláda čokoládového tria – hořké, mléčné a bílé, trvala dlouhých 87 let. Nyní se ale zdá, že tento čokoládový triumvirát doplní čtvrtý parťák. Ve Švýcarsku se po 13 letech experimentování podařilo připravit růžovou čokoládu.

Novinka, která pochází z dílny belgicko-francouzského čokoládového koncernu Barry Callebaut, není výsledkem prostého přimíchání barviv. Základní ingrediencí jsou růžové kakaové boby původem z Ekvádoru, Brazílie a Pobřeží slonoviny.

Ochutnat růžovou novinku mohli doposud pouze obyvatelé Číny a lokálně také zákazníci dalších klíčových trhů. Na celosvětové pulty by se měla podle vyjádření zástupce společnosti Barry Callebaut Petera Booneho dostat v průběhu příštích 6 až 18 měsíců.

„Provokatér“ si totiž nedal pozor a veřejně vyjádřil sympatie u obrázku, jenž zachycuje digitálně upravený portrét thajského krále Pchúmipchona Adunjadéta. Místní orgány si však takové jednání vyložily jako urážku panovníka, která je v zemi trestná. Následná prohlídka počítače odhalila, že nešťastník mimo jiné sdílel se svými přáteli infografiku o korupci v asijském státě, za což byl následně obviněn z pobuřování. Sedmadvacetiletému mladíkovi teď hrozí až třicet let za mřížemi. 

Za větší nebezpečí než zápal plic hodně lidé považovalo třeba automobilové nehody, i když ty ve skutečnosti zahubí mnohem méně lidí. Zápal plic například roku 2013 zabil v ČR 2250 lidí, zatímco na silnicích jich téhož roku zahynulo necelých šest stovek.

Výzkum s názve PneuVUE se soustředil na respondenty starší padesáti let. Právě lidé nad padesát se řadí k ohroženým skupinám, pokud mají nějaký další rizikový faktor (kuřáctví, chronická nemoc, oslabená imunita), ve vysokém riziku je potom kvůli slábnoucí imunitě celá populace 65+.

„Ukázalo se, že Evropané sice o nemoci většinou slyšeli, vesměs však selhávají, když o ní mají správně uvést něco bližšího. Češi si v odpovědích vedli ještě relativně dobře. Paradoxně jsou ale rizikové skupiny v ČR velmi slabě chráněné. Proti nejčastějšímu původci zápalu plic, bakterii pneumokoka, jsou podle vlastního vyjádření očkována jen asi 4 procenta osob z vysoce rizikových skupin. Tento podíl byl vůbec nejnižší ze všech sledovaných zemí,“ shrnuje prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., přednosta Ústavu epidemiologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni

V tomto hraje velkou roli přístup lékaře. Z českých respondentů, kteří očkovaní nebyli, uvedlo 48 procent jako hlavní důvod to, že jim jejich lékař očkování nenabídl. Naopak 57 procent ze skupiny očkovaných se vyjádřilo, že dali na radu svého lékaře. „Musíme apelovat na praktické lékaře, aby problematiku zápalu plic lidem nad 50 let s rizikovými faktory a všem lidem nad 65 let vysvětlovali. Je škoda, že je prevence u starších osob opomíjena,“ zdůraznil epidemiolog prof. Pazdiora.