Návrhář designu Joey Ruiter postavil výjimečné sněhové kolo Snoped, s nímž v zimě rozhodně nesplynete s davem. Je to umění smíchané s designem, módou a životním stylem.

Ruiterův Snoped rozhodně není aerodynamický, ani perfektně stabilní. Zaujme svým fascinujícím hranatým tvarem a dramatickým LED osvětlením ve tvaru obdélníku.

Podle samotného autora Snopedu není úplně snadné s tímto strojem jezdit, alespoň ne tak snadné jako u běžných sněžných skútrů. Jenže Snoped je o designu a zážitku, takže by to neměl být takový problém.

Habsburský dvůr hrál důležitou roli v rakouské domácí i zahraniční politice. Byl ztělesněním elegance a přepychu, které si většina obyčejných smrtelníků ani nedokázala představit. I příslušníci jiných panovnických rodů v Evropě hovořili o císařském dvoře ve Vídni s respektem a označovali jej za nejnádhernější a nejlépe organizovaný na světě.

Císařští hofmistři

Při pohledu zvenčí se každodenní život dvora jevil jako něco jednoduchého. Dokonalá souhra tohoto složitého mechanismu a neustálé udržování jeho lesku a fungování na patřičné úrovni však vyžadovaly ohromný aparát, který musel být propracován do nejmenších podrobností: jeho chod musely neustále hlídat ostražité oči, řídit přemýšlející hlavy a případné potíže musely odstranit pracovité ruce. Spočívalo to na bedrech početného štábu lidí, v jehož čele stál samozřejmě sám císař. Podřízení hodnostáři přijímali jeho příkazy a předávali je dalším osobám na stále nižších a nižších úrovních, až k té nejspodnější, kterou nakonec tvořilo služebnictvo, řemeslníci a osoby zaměstnané u dvora za denní nebo týdenní mzdu.

Nejvyšší dvorské úřady mohli zastávat pouze příslušníci nejurozenějších a nejstarších šlechtických rodů v monarchii. V jejich čele stál první nejvyšší hofmistr, který byl v každodenním kontaktu s panovníkem, přijímal většinu jeho příkazů a zajišťoval jejich plnění. Dnes bychom řekli, že byl jakýmsi císařovým výkonným ředitelem. K dispozici měl druhého nejvyššího hofmistra, vlastně svého zástupce, a rozsáhlý štáb úředníků

Společenské centrum monarchie

Vzhledem k velkému množství společenských akcí, které se na císařském dvoře odehrávaly, a vzhledem k jejich významu, zaujímal v úřadu nejvyššího hofmistra velmi důležité místo dvorní odbor pro obřady. Jemu náleželo organizování všech podniků, které zdůrazňovaly vážnost dvora – dvorní slavnosti, procesí, hostiny a plesy, slavnostní recepce, křty, svatby a pohřby, jakož i smuteční slavnosti, včetně rozesílání příslušných pozvánek. V čele tohoto odboru stál zkušený úředník, který nesl titul „ředitel obřadů“ a který měl k ruce vedle sekretáře a koncipisty také vrchní dvorní komisaře a dvorní komisaře, kteří zase zadávali úkoly početné sálové službě, k níž patřili sáloví komorníci, sáloví dveřníci a dvorní ohlašovači.

Sopky svými erupcemi dovedou dávat život, mohou ho ale také brát. Když na to přijde, opravdu velké sopečné erupce mohou ohrozit i celé civilizace. Podle nového výzkumu se to možná stalo slavné civilizaci Mayů.

Mohutné vrstvy sopečného materiálu, které dnes nacházíme a které pocházejí z 6. století, svědčí o gigantické explozi. Doba exploze sopky El Chichón přitom spadá do konce tzv. klasického údobí mayské civilizace – a tedy i jejího největšího rozmachu. Přibližně dvě stě let po katastrofě (kolem roku 800) započal velký úpadek, tohoto dříve velkého národa - Mayové jižních nížin se změnili na primitivní pěstitele kukuřice, Mayové severních nížin se dostali pod vliv Toltéků a Mayové ve vysočinách se změnili v agresivní bojovníky.

TIP: Mayská vesnice pohřbená sopečnou erupcí

Sopka El Chichón se občas ozve i v dnešní obě. V roce 1982 odpálila mohutnou explozi, která zahrnovala zřícení části sopky a výron pyroklastických proudů. Za oběť řádění vulkánu tehdy padlo 9 vesnic a téměř 2 tisíce lidí.

Náš vesmír je podle všeho plný osamělých poutníků – osamělých v pravém slova smyslu – obří planety a objekty až 50× hmotnější než Jupiter totiž nejsou součástí žádných hvězdných systémů. Odborníci odhadují, že takových objektů mohou být v Mléčné dráze miliony a miliardy.

Jednoho ze zástupců těchto osamělých objektů se podařilo nalézt při kontrole dat sesbíraných supercitlivým infračerveným teleskopem WISE. Objekt, který dostal označení WISEA 1147 (WISEA J114724.10-204021.3) je s velkou pravděpodobností hnědým trpaslíkem s hmotností 5 až 10× převyšující hmotnost Jupitera. Od Země jej dělí okolo 175 světelných let a nachází se v oblasti protoplanetárního disku TW Hydrae.

Obří planety a hnědí trpaslíci

Hnědí trpaslíci jsou subhvězdnými objekty - nevyzařují světlo a energii neboť na nich neprobíhá termonukleární reakce. Vyzařují ale rádiové a infračervené záření a někdy také viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce. Hnědý trpaslík vzniká z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat veškeré termonukleární reakce (kromě slučování deuteria). Z tohoto hlediska se považuje za přechod mezi planetou a hvězdou.

TIP: Fascinující evoluční příběh: Kdysi žhnoucí povrch by dnes neohřál ani vodu na čaj

Trpaslíci s hmotností nad 80 Jupiterů se obvykle stávají plnohodnotnými hvězdami (teplota v jejich jádře jim umožní spalovat lehký vodík), naopak objekty s hmotností menší než 13 Jupiterů ztrácí schopnost slučovat deuterium a stávají se tak obřími planetami. Svou hmotností by 1147 WISEA patřil mezi obří planety, odborníci jej ale přesto považují za hnědého trpaslíka. Jde totiž o velmi mladý objekt - vědci jeho věk odhadují na pouhých 10 milionů let.

Devět měsíců strávila devítiletá Milla Bizzotto z Floridy tvrdým tréninkem. Pět dní v týdnu, tři hodiny denně dřela, aby si mohla splnit svůj sen – absolvovat 24hodinový překážkový běh Battlefrog BFX24 navržený pro jednotky amerického námořnictva. V závodu uběhla přibližně 59 kilometrů a překonala 25 náročných překážek – plazila se pod ostnatým drátem, nebo šplhala po laně…

Svého cíle pak skutečně dosáhla. Dle svých slov chtěla výkonem vyslat povzbudivý impulz generaci líných „iPodových dětí“, do které sama patří. Podle nás se jí to povedlo. 

Dobová pohlednice zachycuje legendární Orient Express, který byl v dobách své největší slávy v železniční dopravě symbolem starosvětského luxusu. Vůbec poprvé vyjel z Paříže do Rumunska 4. října roku 1883 jako speciální vlak pro čtyřicet cestujících.

Pozoruhodná myšlenka pana Nagelmackerse

Všechny je tehdy osobně pozval Belgičan Georges Nagelmackers, v jehož hlavě se nápad na luxusní cestování v dokonale vybaveném vlaku zrodil. Cílem byla Konstantinopol (od r. 1930 Istanbul), ale vlaková souprava mohla dojet pouze do rumunského města Giurgiu, kde železnici křížil cestu Dunaj. Dál bylo třeba cestovat trajektem, lokálními vlaky a lodí. Nagelmackersův nápad však vyvolal náležitou pozornost a jeho společnost Compagnie Internationale des Wagons-Lits et des Grands Express Europeens brzy slavila úspěch.

Spací vozy původně v hnědé a od roku 1919 v typické modré a zlaté barvě začaly křižovat Evropu od Calais a Ostende. Když byl po osmi letech práce v roce 1897 otevřen alpský Simplonský tunel, spojující Švýcarsko a Itálii, výrazně to zjednodušilo spojení mezi Paříží a Benátkami či Milánem. S dokončením nových mostů v Rumunsku a Turecku se stala snáze dostupnou i tehdejší Konstantinopol.

Tři zaručené noci

Simplon-Orient, jak se vlaku v té době říkalo, jezdil především do Milána a Benátek a od roku 1910 také do Terstu. Na několik let přerušila jeho provoz první světová válka. Po ní však nastal mohutný boom cestování po Evropě, ale stále více lidí mířilo i na Střední Východ.

Stěžejní trasa tehdejšího Orient Expresu vedla z Paříže do Vallorbe, Lausanne a Brigue, poté přes Simplonský tunel, Miláno, Benátky, Terst, Bělehrad, Nisch a Crveni Krst. Odtud vlaky směřovaly buď do Sofie a Istanbulu, nebo do Thessaloniki a Athén. Cesta z Paříže do Istanbulu trvala pouze 56 hodin, ovšem cestující se mohli spolehnout na to, že v luxusních spacích vagonech stráví vždy tři noci.

Provoz na tratích Orient Expresu opět přerušil světový válečný konflikt, ale už v prosinci roku 1945 byl obnoven luxusní spoj na trase z Paříže do Terstu. Snahu o obnovení původních tras poznamenávala až do poloviny padesátých let situace v Jugoslávii a Bulharsku, které se po válce ocitly za železnou oponou, takže do roku 1962 fungoval Simplon-Orient už jen jako středně luxusní vlak s dříve nemyslitelnými vozy druhé třídy a v polovině sedmdesátých let tvořili osazenstvo vlaku především turečtí dělníci a chudší turisté.

Znovu na trati

Návrat k bývalé slávě Orient Expresu začal v polovině 70. let 20. století. Švýcarský podnikatel Albert Glatt nechal zrekonstruovat původní vozy do podoby z 20. let a v roce 1976 začal provozovat nostalgické vlaky pod značkou Orient Expressu. Obchodník James Sherwood pak v roce 1977 koupil dva původní spací vozy proslulého vlaku, které se staly základem parku pětatřiceti historických restauračních a lůžkových vozů. Nakupovalo se v muzeích, u soukromých sběratelů i cateringových společností a veškerá technika poté procházela rekonstrukcí s důrazem na obnovení její zcela autentické původní podoby. 25. května 1982 pak vyjel obnovený Venice Simplon-Orient-Express na první z pravidelných jízd z Londýna do Benátek. Zároveň vypukl soudní spor o obchodní značku Orient-Express, v jehož důsledku byl v roce 2008 provoz Glattových vlaků zastaven.

V kupé i u stolu

Společnost, která luxusní pokračovatele klasického Orient Expressu vlastní, v současné době provozuje na evropských trasách dva vlaky. Venice Simplon-Orient-Express jezdí například na trasách Benátky - Innsbruck - Paříž - Calais nebo Benátky - Vídeň - Praha - Paříž - Calais.

TIP: Vlaky naděje i smrti: Znáte nejslavnější železniční tratě?

Sestává z jedenácti lůžkových vozů, tří restauračních a jednoho barového vagonu a dvou vagonů pro přepravu zavazadel a zázemí čtyřicetičlenné posádky. Tu tvoří mimo jiné francouzský šéfkuchař a italští číšníci. Soupravu British Pullman tvoří jedenáct salonních a dva zavazadlové vozy. Cestující mohou sedět buď v kupé pro čtyři nebo u stolů pro dvě osoby. 

Na počátku loňského roku dorazila na palubu Mezinárodní vesmírné stanice nová hračka - kamera Red Epic Dragon umožňující zaznamenávat video v rozlišení 6K (6 144 x 3 160 pixelů) při až 300 snímcích za sekundu. Ideální to výbava pro pořizování dokonale ostrých záběrů nejen uvnitř stanice, ale především venkovních záběrů. Podívejte se na nejnovější, vskutku impozantní video, zachycující naši planetu právě touto novou hračkou.

V podvečer 24. dubna 1854 se vídeňský augustiniánský kostel zahalil do svitu stovek svíček a lesku těch nejhonosnějších rób. Byli tu všichni, kdo něco znamenali, aby byli přítomni velkolepému okamžiku. Císař František Josef si vedl k oltáři svou vyvolenou Sissi, do níž se na první pohled tak bláznivě zamiloval.

TIP: Velký den Sissi a Františka Josefa: Jak vypadaly přípravy na svatbu století?

Mladý panovník v uniformě polního maršála toužebně očekával příchod Alžběty, která, oblečená do nádherných bílých šatů s vlečkou, nervózně svírala kytici bílých růží. Po dlouhém ceremoniálu se vydal svatební průvod směrem k Hofburgu, kde po přijetí nekonečných gratulacích čekala na přítomné dámy a pány slavnostní hostina. Až v pozdních nočních hodinách se směli novomanželé odebrat na lůžku. Téměř pohádkově tak odstartoval slavný milostný příběh, který měl ke skutečné pohádce opravdu daleko.

Když se 23. dubna 1420 narodil do rodiny poděbradské linie pánů z Kunštátu malý Jiřík, nikoho ani ve snu nenapadlo, že si jednou posadí na hlavu královskou korunu. Přesně to se ale o 38 let později stalo...

Jiřího přitom k vládě nepředurčoval ani zářivý původ, ani tradice. Vždyť na českém trůnu se vždy střídali pouze příslušníci významných panovnických dynastií. Jiří ale prokázal nebývalý talent a z hejtmana mladoboleslavského kraje se záhy vyšvihl na čelního představitele kališnického tábora, odkud zamířil na post správce království na nezletilého Ladislava Pohrobka. A když mladičky král roku 1457 zemřel, bylo třeba postavit do  čela země nového panovníka.

TIP: Diplomat Jiří z Poděbrad: Co dělal, než se stal českým králem?

2. března 1458 se nemožné stalo skutečností. Český sněm nezvolil žádného člena vládnoucího domu, ale příslušníka panského stavu domácí šlechty. I přes nesnáze, s nimiž se Jiří musel během své třináctileté vlády potýkat, dokázal svůj úřad hájit až do své smrti v roce 1471.