Britská královna Alžběta II. loni 9. září překonala v délce vládnutí svou praprababičku Viktorii: na trůnu toho dne seděla již 63 let a 216 dní. Na oslavu rekordu vydali Britové nové mince s vyobrazením panovnice, muzeum Madame Tussauds převléklo královninu figurínu do jiných šatů, a potravinářská společnost Kellogg’s dokonce představila speciální cereálie ve tvaru diamantů, perel a zlatých lupínků. O oblíbenosti britské vladařky, potažmo celé královské rodiny zkrátka nemůže být pochyb – v nedávné anketě The Sunday Times o největšího britského panovníka se pro Alžbětu II. vyslovilo 27 % všech dotázaných, čímž porazila Alžbětu I. s 13 % i Viktorii s 12 %. Toto prvenství však lze přičíst také skutečnosti, že většina hlasujících uživatelů nezažila na trůně žádného jiného vladaře. Přesto můžeme bez větší nadsázky prohlásit, že hlavní pilíř oblíbenosti panovnické rodiny představuje právě královna.

Neotřelá gratulace

Ovšem například populární americký komik britského původu Jamie Oliver se k výročí postavil po svém a poslal královně svérázné přání: „Gratulace, Vaše Veličenstvo! Strávila jste třiašedesát let vykonáváním práce, na niž by stačila hlava odlitá z těsnicí pěny!“ A přidal komentář k prohlášení jistého reportéra, že panovnice připomíná vlak, který neúnavně supí dál. „Nemůžete srovnávat královnu Alžbětu a vlaky. Vlaky totiž lidé potřebují – stále slouží, i v moderní éře. Tak prosím nebuďte na vlaky oškliví!“

Ponechme stranou, že pak ještě přirovnal královniny klobouky k neobřezanému šmoulímu penisu. Každopádně tak Oliver prostřednictvím absurdního humoru, přesto však trefně vyjádřil námitky odpůrců monarchie – tedy zda musí Spojené království nadále zůstat královstvím a nemohlo by se proměnit ve federaci republik bez panovníka.

Černá díra na peníze

Důležitou roli v přijímání královské rodiny hraje skutečnost, že její členové žijí mimo jiné z daní svých poddaných. A těm se jejich životní styl může jevit jako černá díra na peníze. Asi nejkritizovanější personou se v tomto ohledu stal princ Charles, pověstný svou vášní pro cestování. Jeho loňský výlet na sever Anglie vyšel veřejnou pokladnu v přepočtu na 850 tisíc korun jednoduše proto, že si následník zaplatil celý soukromý vlak. Dalšího půl milionu spolkla cesta na oblíbený golfový turnaj. A zhruba deset milionů si už z rozpočtu ukousli právníci, kteří se snažili zabránit publikování „velice otevřených“ dopisů, jež Charles v průběhu deseti let adresoval několika ministrům.

Značná část královských peněz pak připadá na udržování rozlehlého Buckinghamského paláce a zámku ve Windsoru. A to není legrace: podle svědectví je minimálně první jmenovaná stavba v takovém stavu, že když prší, musejí tam údajně zachytávat vodu do kbelíků. V technickém zázemí honosných budov se nacházejí bojlery staré 60 let, které každý rok spotřebují energii přibližně za 29 milionů korun. Za kompletní opravu by rodina zaplatila zhruba 1,9 miliardy korun, což je víc, než přijme za celý rok ze státní pokladny. Loni zbylo v rezervách fondu na provoz královské domácnosti asi „jen“ 37 milionů korun.

Drahá monarchie

Až do roku 2011 vždy parlament schválil královskou apanáž na deset let, což se však často zvrhlo do – z pohledu dědičné šlechty nedůstojného – handrkování. Bylo tedy nutné zavést mechanismus, který by byl nejen efektivní, ale také průhledný. Vznikl tak tzv. Sovereign Grant, v uvozovkách kapesné, jež rodina každoročně dostane z pokladnice a musí s ním vyjít.

Částka se počítá z celkového zisku královských pozemků a jedná se o 15 % z příjmu z předloňského roku. Královské pozemky však nejsou, jak by se mohlo zdát, soukromým vlastnictvím panovnické rodiny. Historicky vzato vždy patřily státu a vladař je dostal ke spravování, načež z nich přijímal výnosy. Princip se zachoval dodnes, ale správa majetku přešla na komisi, která rozhoduje o investicích.

Jelikož královské statky vydělaly v roce 2012/2013 celkem 9,3 miliardy korun, dostala rodina pro rok 2014/2015 k dispozici 1,4 miliardy. Kromě toho plynou do jejího rozpočtu peníze z vévodství v Lancasteru (590 milionů) a v Cornwallu (725 milionů), kde vydělává pronájem pozemků a nemovitostí. Třetí zdroj pak představuje královnino osobní investiční portfolio, ale příjmy z něj jsou tajné. Nepůjde ovšem o malou částku, protože britský deník The Telegraph vyčíslil celkové provozní náklady monarchie asi na 111 miliard korun. Může se jednat o velmi nadnesené číslo, přesto je zjevné, že drtivou část výdajů nese rodina sama. I tak ovšem zůstávají její příjmy citlivou politickou otázkou.

Jak přesvědčit mladé

Královna si uvědomuje, že přišel čas se uskromnit, a nebojí se to dát veřejně najevo. Ačkoliv nemusí, platí například daň z příjmu a služebnictvo, které jen v Buckinghamském paláci zahrnuje 600 osob, nutí k maximální šetrnosti: roztržené záclony se zašívají, rozbitý nábytek se spravuje, každá libra, již lze ušetřit při zachování majestátnosti, zůstává v pokladnici.

V očích mladých ve věku 18–24 let se však tato snaha napravit si finanční reputaci míjí účinkem. V roce 2013, kdy podle průzkumů panovala nejsilnější víra ve smysluplnost monarchie v novodobé historii, si stále 56 % příslušníků zmíněné věkové skupiny myslelo, že královská rodina ve skutečnosti nestojí za všechny peníze, které se do ní investují. V té době přitom již fungoval zmiňovaný Sovereign Grant. Na druhou stranu respondenti nad 65 let zastávali většinou přesně opačný názor. Jako vysvětlení uvedené polarity se opět nabízí fakt, že Alžběta II. vládne již přes 63 let, tudíž k ní mají starší ročníky daleko vřelejší vztah.

Dříve narození byli totiž u toho, když ještě coby princezna za druhé světové války řídila armádní vozy a prodělala technický výcvik. Moc dobře si uvědomují, že jako jediná královna v historii britské monarchie dovede vyměnit píchnutou pneumatiku nebo svíčku v motoru. Dost možná stáli mezi diváky, když na ni Marcus Sarjeant v roce 1981 vypálil z bezprostřední blízkosti šest slepých nábojů, a ona pouze uklidnila svého koně a pokračovala v jízdě. Alžběta II. je pro ně hrdinka a zároveň příslušnice vznešeného rodu, která se nebála občas sestoupit na úroveň obyčejných lidí.

Starší generace rovněž vnímaly řadu skandálů a vypjatých situací, jimiž prošla nejen rodina, ale i impérium jako takové – suezskou krizí počínaje a smrtí princezny Diany konče. Ostatně skandály v jistém smyslu provázely i cestu na trůn současné královny a nevyhnuly se ani jejímu manželství.

Milujte se a množte se

Po mnoha turbulencích však nyní monarchie opět zažívá zlaté časy. Svatba „páru snů“ prince Williama a Kate Middletonové přitáhla k televizním obrazovkám na dvě miliardy diváků a narození jejich potomka prince George se stalo mediální událostí číslo jedna snad v každém bulvárním plátku světa. Popularita mladé rodiny pramení i z toho, že se nechovají jako „nadlidé s modrou krví“, ale stojí nohama na zemi uprostřed moderní společnosti. Na svých cestách vtipkují, navzájem se pošťuchují a navíc vřele komunikují s okolím – narození George dokonce oznámili na sociální síti Twitter.

Podle průzkumu z roku 2013 si nyní víc než polovina (53 %) dotazovaných myslí, že by si Británie vedla bez královské rodiny mnohem hůř. A co víc – 74 % respondentů by si vsadilo, že George jednoho dne nastoupí na trůn. Pouhých 9 % účastníků průzkumu uvedlo, že se podle nich z malého prince král nestane, protože v době jeho případné korunovace už bude z Velké Británie republika. Ještě před čtyřmi lety přitom nevyhnutelný rozpad království prorokovalo 25 % pesimistů.

Udržovat neutrální fasádu

Podle reportéra deníku The Telegraph Gordona Raynera je každé královské manželství směsicí profesionality a soukromí. Ať už je osobní život páru jakýkoliv, na veřejnosti musejí oba udržovat „neutrální fasádu“. Takto se například chovali princ Charles a princezna Diana, i když spolu evidentně nebyli šťastní.

Na Williama a Kate však tohle pravidlo neplatí. Jejich obliba staví od počátku na skutečnosti, že z rovnice vypouštějí profesionalitu. Chovají se zcela přirozeně jako zamilovaný a spokojený pár, který je zkrátka těžké nenávidět. Šéfredaktorka australského časopisu Women’s Weekly Helen McCabeová souhlasí a dodává, že „člověk jednoduše musí mít radost z toho, jak se nakonec vyvinul život prince, kterého tolik poznamenala manželská krize rodičů a později také smrt matky“.

Budoucnost královského rodu, a tedy i zachování monarchie jsou podle všeho na řadu let zajištěny. Královská kasa se pomalu vzpamatovává a dává tušit, že krizová opatření nesou ovoce. Otázkou samozřejmě zůstává, jak se na oblibě monarchie a panovnické rodiny podepíše nevyhnutelná smrt Alžběty II. a zevšednění vztahu Williama a Kate. V tomto případě nám ovšem dá odpověď teprve čas. 

Jaké by asi bylo těhotenství na oběžné dráze? Lidé to ještě nezakusili, ale myši už ano. Čínští badatelé uskutečnili experimenty s myšími embryi ve vesmíru. Na palubě svého satelitu SJ-10 vypustili na oběžnou dráhu asi 6 tisíc myších embryí v ranné fázi zárodečného vývoje. Zárodky byly v té době pouhé 2 dny staré a skládaly se ze 2 buněk.

TIP: Jak na oběžné dráze prosperují mikrobi?

Satelit se po několika dnech vrátil zpět na Zemi a vědci zjistili, že se některá embrya vyvíjela dál, do stádia blastocysty. Vědci tak úplně poprvé potvrdili, že se čerstvá embrya savců mohou vyvíjet i v kosmickém prostoru.

Objevit otisky, stopy nebo kosti fosilních zvířat, to není nic zvláštního. Ale objevit fosilní vnitřní orgány z měkkých tkání, to už je důvod k pořádné oslavě.

Vědci teď úplně poprvé objevili fosilizované srdce, navíc krásně zachovalé ve 3D. Povedlo se jim to u brazilské ryby rodu Rhacolepis, které žila ve druhohorách před 113 až 119 miliony let.

TIP: Pozoruhodné věci lze objevit i v jantaru

Badatelé k tomu použili pokročilé zobrazovací metody, s nimiž lze z fosilií získat neuvěřitelně detailní informace. V tomto případě vsadili na synchrotronovou rentgenovou tomografii, s kterou teď paleontologové dosahují úžasných výsledků. Dovoluje jim hledat orgány ukryté hluboko uvnit fosilií.

Syrské pouštní město Palmýra, které je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, bylo v květnu 2015 obsazeno takzvaným islámským státem. Jeho militanti v Palmyře poničili celou řadu archeologických památek, včetně slavného Vítězného oblouku.

Vítězný oblouk stál v Palmyře od 3. století našeho letopočtu, kdy ho postavili během vlády římského císaře Septimia Severa. Připomínal zde vítězství Římanů nad Parthy. Počátkem 20. století se z něj zachovaly jen ruiny, z nichž byl Vítězný oblouk obnoven ve třicátých letech.

TIP: V dnešním světě mizejí cenné historické památky

Experti Institutu digitální archeologie před časem vytvořili 3D model Vítězného oblouku s technologií digitálního 3D skenování. Pomocí tohoto modelu teď roboti opracovali kusy egyptského mramoru a vytvořili kopii Vítězného oblouku ve dvoutřetinové velikosti. Šest metrů vysoký Vítězný oblouk z Palmýry je momentálně k vidění v centru Londýna.

Meteoroid, který vstoupil v únoru 2013 nad jižním Uralem do zemské atmosféry, uvolnil energii 20× až 30× větší, než byla energie atomových bomb použitých v Nagasaki a Hirošimě. Rázová vlna rozbila okna v šesti městech v okruhu 100 kilometrů a přes tisíc lidí skončilo s různými poraněními v nemocnicích. Jak je možné, že o něm nikdo nevěděl dříve?

Nebezpečné a neviditelné

Odpověď na tuto otázku je jednodušší, než by se zdálo. Většina našich dalekohledů je umístěna na Zemi. Z toho důvodu mohou efektivně pracovat jen v noci. Čeljabinský meteoroid ale přilétl ve dne, několik minut po východu Slunce.

Teprve následné výpočty jeho trajektorie ukázaly, že  se pohyboval po eliptické dráze s přísluním poblíž dráhy Venuše a odsluním v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Ve dnech před dopadem se navíc pohyboval v blízkosti Slunce (v úhlové vzdálenosti méně než 20°). Nebyl proto pozemskými přístroji pozorovatelný a nemohl proto být ani před dopadem objeven.

TIP: Jaký je rozdíl mezi meteorem, meteoritem a meteoroidem?

Druhý důvod souvisí s jeho velikostí – meteoroid byl velký zhruba 19 metrů. Takto malé objekty je takřka nemožné efektivně sledovat a už vůbec ne s odpovídajícím předstihem. Vyřešit by to mohla jedině hustá celosvětová síť mnohem výkonnějších teleskopů.

Kdy přijde Čeljabinsk 2

Pro meteoroidy obdobné velikosti proto i do budoucna platí, že mohou být detekovány s předstihem jednoho až dvou dnů před dopadem a to pouze v případě, že se budou pohybovat po viditelné trajektorii (tedy ne v blízkosti Slunce).

TIP: Jak se bránit dopadům meteoritů: Evropa chystá plán obrany

NASA aktuálně eviduje přibližně 14 tisíc potenciálně nebezpečných objektů. Drtivá většina nicméně nepředstavuje nebezpečí pro Zemi a ani pro satelity na oběžné dráze. Podle pracovníka NASA, Lindleye Johnsona je aktuálně největší hrozbou objekt, který se má k Zemi přiblížit v roce 2185. I u něj je ale pravděpodobnost, že zasáhne Zemi jen 490 k jedné.

U příležitosti 104 výročí potopení slavného Titanicu vzniklo působivé video, zachycující posledních 160 minut existence tohoto „nepotopitelného“ zaoceánského parníku. Titanic narazil do ledové kry pátý den své první plavby. Od okamžiku, kdy hlídkující námořník Frederick Fleet zpozoroval blížící se nebezpečí, zbývalo do srážky jen 37 sekund.

TIP: Osudové rozhodnutí: Proč Titanic neměl nikdy vyplout

Zkáza Titanicu, která si vyžádala 1500 obětí, ve svém důsledku vedla k mnoha bezpečnostním změnám – na lodích se zvýšily počty záchranných člunů (na Titanicu byly čluny jen pro polovinu cestujících), zavedla se nová pravidla pro nepřetržité rádiové spojení lodí a vznikla i první mezinárodní smlouva popisující bezpečnostní standardy na moři.  Mimochodem, slavný film Jamese Camerona z roku 1997 je jen o 34 minut delší, než samotná zkáza Titaniku.

Římský král ještě z Frankfurtu matce psal: „Kdyby na tomto světě byla jedna jediná tak dobrá a šarmantní jako Isabella, kdyby jen jedna jediná měla rysy mé ženy.“ Jedna jí byla hodně podobná – Isabelina sestra Louisa, Josefova švagrová. Zprávy o ní tvrdily, že má podobnou povahu jako zemřelá Isabela. Marie Terezie věděla, že už je Louisa zaslíbena španělskému králi, ale pro klid duše se pokusila. Napsala do Parmy princeznině otci a španělskému králi, jejímu nastávajícímu tchánovi. Ten si sice dopis přečetl, ale odmítl. A Marii Terezii nezbylo, než se po snaše porozhlížet jinde. 

Manželství z donucení

Císařovna ovšem nenechávala nic náhodě. Při pohledu na mapu se jí zdálo nejjednodušší seznámit Josefa s princeznou bavorskou. Tak se ve Straubingu odehrála slavnost, při které Josef poprvé uviděl Marii Josefu, pětadvacetiletou dceru bavorského kurfiřta. Jaké to bylo setkání? Malá a tlustá postava, konstatoval Josef. Bez mladistvého půvabu. S puchýřky a rudými skvrnami na tvářích. A s ošklivými zuby. Ani to ale nebylo pádným argumentem proti svatbě. Marie Terezie dávno rozhodla. Už do Frankfurtu psala Josefovi jednoznačně o svých záměrech a bez ustání se odvolávala na synovskou lásku a poslušnost a na dynastické závazky. Josef se s ní zřejmě velmi pohádal, protože krátce po svatbě s bavorskou princeznou trpěla výčitkami svědomí. Syn jí dal jednoznačně najevo, že její absolutistické rozhodování o jeho soukromém životě považuje za krajně bezohledné.

Dva a půl roku utrpení

Jaké bylo manželství Josefa a Marie Josefy? Nudné. Novomanželka mu nestačila ani jako společnice ani jako milenka. Mezi námi, není jasné, jestli se jejich manželství vůbec naplnilo. Josef přísahal u Isabelina smrtelného lože, že bude mít pouze jednu pravou milenku – lidstvo – a pouze jednoho životního partnera – stát. Josefa ať se stará sama o sebe. Jeho kruté chování nelze vysvětlovat pouze jeho bezohledností, spíše to byla odplata matce, které nechtěl dovolit, aby ho nadále ovládala. Ponižovaná a odmítaná Josefa zemřela po půltřetím roce nešťastného života na císařském dvoře na neštovice.

Modrá galaxie v popředí snímku pořízeného Hubbleovým kosmickým teleskopem působí jako obrovská gravitační čočka a ohýbá světlo 4 miliardy světelných let vzdálené galaxie v jejím pozadí. Zákryt je tak dokonalý, že obraz vzdálené galaxie je zborcen do částečného prstence kolem galaxie v popředí. Tento jev popsal již Albert Einstein a poprvé byl zaznamenaný v roce 1979. Podrobná analýza zborcení gravitační čočkou ukazuje, že malá tmavá satelitní galaxie se také podílí na ohybu světla. I když má tento Einsteinův prstenec pouze několik obloukových vteřin, ve skutečnosti měří desítky tisíc světelných let.

Severoamerickým cikádám rodu Magicicada se říká periodické. Žijí vždy 13 nebo 17 let, přičemž naprostou většinu svého života stráví jako larvy v zemi. Když dospějí, vylezou ven a po dobu 4 až 6 týdnů se jako dospělci snaží rozmnožit.

Právě tato vývojová etapa jejich života nastává letos. Jakmile se dostatečně oteplí, ve státech na severovýchodě USA - v Ohiu, New Yorku, Pensylvánii, Marylandu nebo Virginii vylezou ze země miliardy cikád. Jde o larvy, které se vylíhly v roce 1999. Odborníci očekávají, že na některých místech jich bude kolem 2 milionů na jednom hektaru.

Místní obyvatelé se už na cikády chystají a připravují celou řadu speciálních akcí, oslavy i upomínkové předměty. Zajímavý přírodní úkaz si totiž tradičně nenechá ujít množství turistů. Všichni ale také počítají s tím, že to bude velice hlučná záležitost. Miliony cikád zkrátka nelze přeslechnout.