Neznámí pachatelé se v noci na pondělí vloupali do Bodeho muzea v centru Berlína a odnesli stokilogramovou zlatou minci v nominální hodnotě milionu dolarů (v přepočtu asi 24,8 milionu Kč).

Podle policie se zloději se do budovy muzea, které schraňuje jednu z největších numismatických sbírek na světě, vloupali kolem půl čtvrté ranní. Ukradli pamětní minci Big Maple Leaf s portrétem britské královny Alžběty II. na jedné a javorovým listem na druhé straně. S lupem se jim podařilo uniknout před příjezdem policie, která už nalezla jen žebřík na kolejích městské dráhy, jež vedou v těsném sousedství muzea.

Mince Big Maple Leaf s ryzostí 99,999 procenta obsahu zlata byla vyrobena v roce 2007 v Kanadě. Ačkoli je její nominální hodnota milion dolarů, její cena by se na černém trhu mohla vzhledem k hmotnosti zlata vyšplhat až k 4,6 milionům dolarů (přes 100 milionů korun).

V centrální oblasti nedaleké Galaxie v Andromedě (M31) vědci před časem pozorovali silné rentgenové záření. Zdroj tohoto záření byl pro ně ale dlouho zádadou.

Mihoko Yukita z Univerzity Johnse Hopkinse v Baltimoru a její kolegové k řešení této záhady využili pozorování americké vesmírné rentgenové observatoře NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array). Povedlo se jim spojit zdroj intenzivního rentgenového záření s objektem, který už známe celé roky.

Extrémní pulzar z Andromedy

Zdrojem záření je podle vědců pulzar Swift J0042.6+4112. Jde přitom o velmi neobvyklý pulzar s extrémním magnetickým polem a rychlou rotací, který krade hmotu svému hvězdnému partnerovi. Pulzar září v rentgenové oblasti velice intenzivně, dokonce jasněji, než všechny černé díry v Andromedě. Přesvítí i klidnou supermasivní černou díru ve středu Galaxie v Andromedě.

Pulzary nebývají tak jasné. Občas se stane, že za příhodných okolností může být nějaký pulzar jasnější než nějaká černá díra. Že by ale pulzar přezářil všechny černé díry v galaxii, to se rozhodně moc často nevidí. 

Lidé rádi postují fotky drinků na sociální média. Odborníky Národní univerzity Singapuru napadlo, že by bylo skvělé dát na internet celý drink.

Postup je následující. Neprve pomocí RGB senzoru a pH senzoru zjistí barvu limonády ve sklence, a získaná data pošlou na web. Pokud chce někdo vyzkoušet chuť této limonády, tak si data stáhne do zařízení, v němž je sklenice čisté vody.

TIP: Beerboti z MIT předvádějí robotickou spolupráci v baru

Přístroj pak napodobí chuť původní limonády stimulováním chuťových pohárků jemnými elektrickými pulzy a nasvícením LEDkami vytvoří barvu limonády. K úplnému zažitku limonády ještě bude nutné simulovat vůni, ale vědci už na tom pracují.

Vakovlk tasmánský byl masožravý vačnatec, který obýval území Austrálie, Tasmánie a Nové Guineje. Původní obyvatelé a pak i evropští osadníci vakovlka postupně vyhubili a nakonec vymřel i v Tasmánii, kde žil ještě do třicátých let dvacátého století.

Od té doby odborníci zaznamaneli tisíce údajných pozorování přežívajících vakovlků. Nejčastěji k tomu dochází na Tasmánii a v jihozápadním cípu Austrálie. Zatím ale ještě nikdo nepřinesl přesvědčivý důkaz, že vakovlci stále žijí.

TIP: V Austrálii zřídili školu přežití pro ohrožené kunovce severní

Vědci australské Univerzity Jamese Cooka se rozhodli, že na základě četných detailních svědectví obyvatel severního Queenslandu spustí velkou pátrací akci po vakovlcích. V nejbližší době nainstalují na slibná místa v terénu 50 kamerových pastí, které budou číhat na vakovlky i další zajímavé živočichy severní Austrálie.

Vědci z americké státní univerzity v Bloomingtone v Indianě a Havajské univerzity analyzovali 50 samostatných studií věnovaných sledování pornografie a partnerským vztahům. Závěry ukazují, že muži, kteří pravidelně sledují pornografii, jsou v partnerských vztazích méně spokojení. Podle vědců za to mohou přílišná očekávání mužů, které promítají do partnerského sexu. U žen se podobnou spojitost nalézt nepodařilo, přestože podle statistik sleduje pornografii alespoň jednou za čas 26 % žen.

TIP: Porno na mozku: Je sledování erotiky prospěšné, nebo škodí zdraví?

Otázkou nadále zůstává, zda je nadměrné sledování pornografie příčinou, nebo naopak důsledkem špatně fungujících partnerských vztahů. Odpověď na kruciální otázku, zda bylo dříve vejce, nebo slepice ale studie opět nepřináší. Dřívější vědecké práce na toto téma odhalily, že muži, kteří pravidelně sledují pornografické snímky, mají méně šedé hmoty mozkové.

Nejméně dvěma dívkám nebyl umožněn vstup na palubu letadla americké letecké společnosti United Airlines, přestože obě měly platnou letenku. Personálu společnosti se nepozdávalo oblečení dívek – obě měly na sobě legíny.

Podle zástupců United Airlines šlo o „pasažéry ze skupiny zaměstnanců nebo jejich rodinných příslušníků“, přičemž v jednom případě šlo o přibližně 10letou dívku. Vstup na palubu letadla personál podmiňoval převlečením, případně překrytím nevhodných legín. Na sociálních sítích si za svůj „necitlivý, sexistický a urážlivý přístup“ společnost United Airlines vysloužila značnou dávku kritiky.

„Myslím, že došlo k nedorozumění. Striktní pravidla pro oblékání platí jen pro naše zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, kteří do jisté míry reprezentují United Airlines. U veřejnosti žádný dress code nevyžadujeme,“ uvedl později k celé záležitosti mluvčí United Air Lines Jonathan Guerin.

Nacističtí pohlaváři zprvu rozvažovali, zda nepřenechat Normanské ostrovy odborářské Německé pracovní frontě (Deutsche Arbeitsfront – DAF), aby na nich vybudovala prázdninové letovisko pro německé dělníky, podobné jako na Rujaně v Baltu. Po definitivním konci nadějí na invazi do Velké Británie však Hitler 20. října 1941 nařídil přeměnit průliv La Manche v neprostupnou tvrz.

Předchozí část: Německá okupace Normanských ostrovů: Hitlerův kousek Británie

Atlantická pevnost

V dalším průběhu války byly ostrovy včleněny do 2 865 kilometrů dlouhého Atlantického valu k obraně Evropy. Započala výstavba bunkrů, stanovišť protiletadlového dělostřelectva, kulometných hnízd, minových polí, zákopů, protitankových zátarasů, majáků, strážních věží a tunelů. Úkolu se zhostila Todtova organizace, která najímala francouzské dělníky, ale vzhledem k rozsahu prací a časovému limitu došlo k přivlečení mnoha nuceně nasazených.

Na téměř opuštěném Alderney nacisté zřídili čtyři koncentrační tábory, pojmenované podle ostrovů v Baltu (Helgoland, Sylt, Borkum, Norderney), jež se staly domovem pro 6 000 „heftlinků“. Většina přicestovala z lágru Neuengamme u Hamburku a nacházeli se mezi nimi Rusové, Poláci, němečtí političtí a kriminální vězni, francouzští Židé i španělští republikáni. Celkem 389 z nich prokazatelně zahynulo během otrockých prací, na nemoci nebo při pokusu o útěk. Vůdce naoko dostal svou atlantickou pevnost. Železobetonové bunkry budily respekt.

K obraně Němci přivezli také zastaralá děla a tanky, ukořistěné ve Francii, Belgii, ale i Československu. Na všech ostrovech dohromady se nacházelo patnáct dělostřeleckých baterií s devadesáti děly a vrchní velení stále posilovalo početní stavy místní posádky. V květnu 1943 dosáhla maxima: 26 800 vojáků Wehrmachtu. V některých případech šlo o jednotky vskutku exotické. Například na Guernsey sloužil 823. gruzínský pěší prapor.

Ostrovní přístavy obohatila flotila minolovek a torpédových člunů Kriegsmarine. Ty v noci z 23. na 24. října 1943 překvapily britský lehký křižník HMS Charybdis plující západně od Guernsey a potopily jej. Zahynulo přitom přes 400 námořníků. Jejich těla po několik dní vyplavovalo moře na plážích. Němci uspořádali mrtvým na Guernsey pohřeb se všemi vojenskými poctami, kterého se zúčastnilo 5 000 ostrovanů. Smuteční událost pojali jako tichou demonstraci loajality k impériu.

Od izolace k porážce

Ostrovy již v roce 1940 ztratily propagandistický lesk odrazového můstku k dobývání anglosaského světa. Kvůli neblahému vývoji na frontách s nimi nešlo příliš počítat ani jako s hradbou, o niž se roztříští útoky agresorů. Zhoršovaly se problémy se zásobováním. Chyběly potraviny, léky, spotřební zboží. Nálety Spojenců jen na jaře 1944 potopily nebo těžce poškodily 25 lodí směřujících na ostrovy. Po červnové invazi do Normandie strategická důležitost Normanských ostrovů klesla na minimum.

Churchill nehodlal plýtvat životy vojáků, potřebných pro boje ve Francii, a zvolil jednoduchou taktiku totální izolace a vyhladovění. Zoufalí velitelé německé posádky navrhovali Britům evakuaci části obyvatel výměnou za povolení připlutí zásobovacího konvoje. Do kritické situace ale zasáhl až Mezinárodní červený kříž, který poprvé na Vánoce 1944 vyslal vlastní plavidlo SS Vega s nezbytným zbožím. Hladová zima na každý pád trvala ještě několik měsíců a napětí a frustrace se hromadily i mezi německými vojáky.

V březnu 1945 se dokonce událo několik pokusů o atentát na velitele 319. pěší divize umístěné na Guernsey, generálmajora Rudolfa Wulfa, vybuchl hotel Palace, kde byli ubytováni vyšší důstojníci, množily se případy sabotáží a letáky vyzývající ke vzpouře mužstva. Kapitulace Německa ukončila oboustranné trápení. Britský torpédoborec HMS Bulldog dorazil na Guernsey 9. května 1945, a následujícího dne došlo k podpisu dohody o bezpodmínečné kapitulaci německých jednotek na Normanských ostrovech.

Bývalí uchvatitelé s neskrývaným ulehčením vešli do zajetí. O necelý měsíc později sem zavítal král Jiří VI. a byl vítán nadšenými davy. Polozapomenutou a v jistém ohledu kuriózní pětiletou éru německé okupace dnes na ostrovech připomíná řada muzeí a naučných stezek. Zajímavé stopy lze nalézt také v britské televizní tvorbě. K tématu Normanských ostrovů pod hákovým křížem vznikly hned dva populární seriály: Enemy at the door (1978) a Island at war (2004).

Mandril rýholící (Mandrillus sphinx) je primát z čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae). Tyto opice jsou dobře identifikovatelné díky zbarvení obličeje, které je znakem samců a je viditelnější při sexuálním dospívání. Samičky jsou méně nápadné. Barvy jsou podle některých pozorování výraznější v okamžicích, kdy je mandril ve stavu vrcholného rozrušení – například při soubojích o nadvládu nad skupinou nebo při napadení tlupy šelmou. Výrazné barvy nemají tito primáti jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

TIP: Proč nedráždit opice aneb Nekrmte paviány, jsou to velmi nebezpečná zvířata!

Mandrilové se pohybují převážně po zemi, kde hledají potravu – rostliny, kořínky, hmyz a menší ještěrky či obojživelníky. Na stromy šplhají jen v okamžicích ohrožení a na noc. Ačkoli se soustředí na malou kořist, byly zaznamenány případy, kdy samci ulovili a sežrali menší antilopu. Mandrilové se naopak musejí mít na pozoru před levharty, krajtami a velkými dravci, kteří občas útočí na mláďata. Jejich velkým nepřítelem jsou i lidé, kteří mandrily střílejí jednak jako škodnou likvidující zemědělskou úrodu a rovněž pro jejich údajně lahodné maso.

Proti přirozeným nepřátelům se mandrilové dokáží často ubránit díky dlouhým řezákům (pozoruhodné přitom je, že v rámci tlupy je vycenění zubů přátelské gesto) a nezanedbatelné velikosti. Dospělí samci dosahují hmotnosti kolem 30 kg a výšky 80–90 centimetrů. Samice jsou asi o polovinu lehčí a dorůstají 55–65 centimetrů. Ve volné přírodě se mandrilové dožívají asi 20 let, v zajetí byl zaznamenán věk i kolem 30 let.

Koncem 19. století došli pražští radní k rozhodnutí zbourat část starého centra města, plnou hygienicky nevyhovujících budov. Tím, kdo tehdejší mizející Prahu na zakázku pražského magistrátu zachytil, byl malíř Václav Jansa.

Orientálním kultem se ve zmíněné době nechali unést mimo jiné někteří význační vědci, kteří pak odkaz na čínskou kulturu a vědu začlenili do svých teorií. Například Nicolas Trigault, francouzský jezuitský misionář působící svého času v Číně, považoval Konfucia za křesťanského myslitele, anglický architekt Inigo Jones navrhoval uznat čínštinu za nejstarší jazyk světa a jiný anglický architekt a myslitel, John Webb, tvrdil, že Noemova archa přistála po potopě světa právě v Číně.

Starý zákon v čínštině 

Racionalističtí filozofové vychvalovali čínské znakové písmo jako nejdokonalejší abecední systém a angličtí jazykovědci tvrdili, že Starý zákon byl původně napsán čínsky. Slavný německý filozof Gottfried Wilhelm Leibniz považoval čínskou společnost za vzor spravedlivého pořádku a francouzský ekonom François Quesnay v ní viděl ideální ukázku liberálního ekonomického řádu.

Vliv čínských vzorů byl tak silný, že na přelomu 17. a 18. století pronikl i do architektury, včetně podoby interiérů. Vlastnit nákladné orientální dekorace, zejména tapety a porcelán, bylo důkazem bohatství i dobrého vkusu. Orientální textilie patřily k nejoblíbenější výzdobě vnitřních prostor. Vedle bavlny šlo zejména o populární čínské hedvábí zvané „pékin“, nejčastěji s motivem stromů, květin a ptáků. Původně jej Nizozemci dováželi z Kantonu, ale materiál byl velmi drahý, a tak se ve Francii a německých zemích začaly masově vyrábět nápodoby.

Japonský anglický park

Velké oblibě se těšily také tapety malované na rýžovém papíře a vůbec nejdražší artikl představoval modro-bílý porcelán. Zájem o všechny zmíněné výrobky byl v Evropě tak silný, že je obchodníci nestačili dovážet, a například Angličané proto v čínských přístavech běžně nakupovali i nehotové produkty a odpad z dílen. Krajinářský útvar známý jako anglický park, který se zrodil počátkem 18. století, pak podle některých teorií vycházel ze vzoru japonské zahrady.

Idealizaci Číny ukončili až osvícenci, kteří považovali říši středu za zaostalou zemi plnou bídy, korupce a podvodů, jež je pozadu technologicky, mravně i kulturně. Jejich skepsi převzali v 18. století francouzští encyklopedisté, podle nichž se Čína odsoudila k roli bezmocného giganta, který nedokáže těžit ze svého potenciálu.