Teoretické modely předpovídají, že galaxie rostou postupným požíráním menších galaxií. Mělo by se to týkat galaxií všech velikostí, zatím jsme při tom ale pozorovali pouze velké galaxie.

Astronomka Francesca Annibali z Italského národního institutu pro astrofyziku INAF teď ale nyní s kolegy pomocí teleskopu Large Binocular Telescope (LBT) v Arizoně objevila trpasličí galaxii DDO 68, která se oddává kanibalismu.

Hmota hvězd galaxie DDO 68 sice odpovídá pouhým 100 milionům Sluncí, což je zhruba jedna tisícina Mléčné dráhy, vědci ale tuto trpasličí galaxii jako vůbec první přistihli při pojídání menších trpasličích galaxií v okolí.

TIP: Hlavním motorem tvorby hvězd ve vesmíru je splývání galaxií

Galaxie DDO 68 má extrémně nepravidelný tvar, což je důsledkem nenasytného pojídání hvězd a hmoty méně šťastných galaxií z okolí. Jak je vidět galaxie holdují kanibalismu bez ohledu na velikost.

Solární nabíječky nejsou špatné. Jejich provoz ale úzce závisí na slunečním záření. Když Slunce dost nesvítí, tak mají cestovatelé smůlu.

Zajímavou alternativou by se mohly stát skládací větrné turbíny. Takovou přenosnou větrnou turbínu navrhl designér Nils Ferber. Podle jeho slov je lépe přenosná, jednodušší a účinnější, než jiná srovnatelná zařízení.

TIP: Zkrocení větru: V New Yorku vyroste největší větrná farma USA

Ferbera větrná turbína se jmenuje Micro Wind Turbine a je vyloženě vhodná všude tam, kde alespoň trochu fouká vítr. Prototyp turbíny váží méně než 1 kilogram a při větru o rychlosti alespoň 18 km/h poskytuje stálý výkon 5 wattů. Z turbíny lze přímo nabíjet elektroniku prostřednictvím USB portu anebo je možné energii uskladnit na horší časy v baterii.

Dnešní uživatelé virtuální reality většinou čelí hororovým zážitkům pro zábavu. Startup Cerevrum se ale rozhodl, že prostřednictvím své aplikace Speech Center VR pro virtuální realitu pomůže lidem, kteří mají trému z mluvení na veřejnosti.

Aplikace je určena pro soupravu virtuální reality Samsung Gear VR. Zahrnuje simulace celé řady scénářů, které v běžném životě mohou vyvolat děs a hrůzu – prezentace, obchodní jednání, pracovní porady, pohovory uchazečů o práci a další.

TIP: The New Revolution: Nová atrakce spojuje horskou dráhu s virtuální realitou

Scénáře obsahují množství animovaných avatarů – postav, které na uživatele zírají plny očekávání, podobně jako v reálných situacích. Scénáře lze rovněž přehrávat s dalšími uživateli, kteří mohou ovládat avatary ve stylu her pro mnoho hráčů a ještě tak umocnit unikátní zážitek z aplikace. 

Losi patřili před mnoha sty lety na území dnešního Česka k poměrně běžným, i když ne příliš hojným, zástupcům fauny. Od druhé poloviny 20. století, po několik století trvající přestávce, se k nám opět začínají vracet.

Na území našeho státu žili losi, pravděpodobně ne příliš hojně, do první poloviny minulého tisíciletí. Poslední archeologické nálezy zbytků losích kostí pocházejí ze slovanských sídlišť 14. století a příčinou jejich vymizení byl bezpochyby lov. To ovšem nebylo naposledy, co se na našem území objevil zástupce tohoto pozoruhodného zvířecího druhu.

Losi se vracejí

Losi se u nás začali znovu ukazovat ve druhé polovině dvacátého století, po několik set let trvající přestávce. Konkrétně v roce 1957 k nám doputovalo několik migrujících zvířat z rezervací v Polsku, kde předtím byli úspěšně vysazeni. Frekvence výskytu se postupně zvyšovala, losi přes české území nejen migrovali, ale začali se na vhodných lokalitách zdržovat stabilně. V konečné fázi se zde začali i rozmnožovat. Prvé narození mláděte bylo prokázáno v roce 1974, a to na Jindřichohradecku. Centrem výskytu zde byla severovýchodní část CHKO Třeboňsko a k ní přilehlé lesní komplexy, především polesí Vojířov. Další lokalitou pravidelného výskytu se stalo okolí Lipna a Nymbursko.

Útěk za dráty

Počátkem osmdesátých let, v době prvních roků činnosti Správy CHKO Třeboňsko, kdy početnost losů zřejmě dosahovala maxima, byla „třeboňská losí mikropopulace“ odhadována na 20 kusů. Losi se zdržovali především v prostoru přírodní rezervace Stará řeka a Novořecké močály a dále směrem k severovýchodu, k lesnímu komplexu Vojířov. Spatřit v té době známky pobytu – tj. stopy, trus či okousané dřeviny – bylo běžné. Pravidelně byli pozorováni i samotní losi, včetně samic s mláďaty.

TIP: Vyčerpávající daňčí vábení aneb Chraptět mohou i zvířata

Po revoluci v roce 1989 a odstranění hraničních „drátů“ losi bohužel migrovali na území Rakouska, kde byli z velké části postupně vystříleni. Několik jedinců bylo také zraněno či zabito po srážce s vozidly při přechodu silnic. Početnost na Třeboňsku se výrazně snížila, v následujících letech se tady objevovaly pouze náhodně jednotlivé kusy, některé roky nebylo registrováno jediné pozorování.

Naděje do budoucna

V průběhu jara tohoto roku jsme byli upozorněni na výskyt losa u Lásenice, obce ležící za hranicí CHKO Třeboňsko, ale v prostoru, který byl součástí jejich dřívějšího teritoria. Los se zde údajně víceméně pravidelně zdržoval na jednom místě už několik měsíců. Při jedné z kontrol se nám ho podařilo najít a dokonce z poměrně malé vzdálenosti fotograficky zdokumentovat. Na cvakání závěrky nijak nereagoval, takže se nám k němu pomalým pohybem podařilo přiblížit asi na dvacet metrů. Jednalo se o mladého samce. „Krotkost“ u tohoto losa nebyla projevem nějakého handicapu apod. S podobnou, tj. minimální reakcí na bezprostřední přítomnost člověka se v minulých letech setkala řada pozorovatelů.
Zbývá jenom doufat, že výskyt losa není ojedinělý, že se přece jenom stane stabilní součástí naší fauny. Situace vypadá příznivě, podle informací několika náhodných pozorovatelů se jich zřejmě v třeboňských lesích a močálech po delší přestávce zdržuje víc.

Fakta o losech

Los je největším zástupcem naší fauny. Dospělí samci mohou dosáhnout hmotnosti až 600 kg a výšky „v kohoutku“ až 2,2 metrů, což je přibližně velikost normálního koně. Los preferuje vlhké a bažinaté lesy, kde mu široká kopyta usnadňují pohyb v podmáčeném terénu.

Kromě samic vodících mláďata vede samotářský způsob života, pouze na podzim se sdružuje do menších skupin. Říje neprobíhá tak, jako u ostatních jelenovitých, samec se obvykle páří jen s jednou samicí, která většinou mívá jedno, méně často i dvě mláďata.

Potravou losů jsou především listy a větve měkkých dřevin, v menší míře i vlhkomilné a vodní rostliny. S oblibou požírá i vrcholové letorosty mladých jehličnanů a pokud se v porostu zdržuje delší dobu, dokáže ho značně poškodit. Náš los na snímku s chutí spásal souvislé porosty netýkavky žlaznaté rostoucí kolem rybníka.

Dámy, které se korzetům vzpouzely, předcházela v lepším případě pověst výstřednic, v horším nekultivovaných divých žen. Navzdory většinovému názoru se již v průběhu 19. století začínaly množit varovné hlasy požadující návrat k rozumnému, zdraví prospěšnému stylu oblékání. 

Lákadlo na muže

Sufražetky neváhaly označit korzet za nástroj mužské nadvlády. Omezoval v pohybu i samostatnosti, činil z žen slabé, povolné loutky závislé na libovůli pánů tvorstva. Podle duchovních autorit marnivé zdůrazňování ženských křivek podněcovalo chlípné myšlenky a přispívalo k morální zkáze, lékaři zase zdůrazňovali rozmanitá zdravotní rizika. Význačný anatom William Henry Flower neváhal sepsat naučnou publikaci, v níž slovem i obrazem demonstroval škody, jaké dokáže dlouhodobé nošení korzetu napáchat na ženském těle. Korzetiéři naproti tomu vyzdvihovali estetický potenciál šněrovaček. Tvarovaly přece postavu žádoucím způsobem, zpevňovaly trup a udržovaly vzpřímený postoj, čímž naopak zdraví jasně prospívaly.

Mediální přestřelka mezi odpůrci a zastánci korzetů se vesměs odehrávala na stránkách britského tisku, počínaje tehdejšími ženskými magazíny přes lékařský časopis Lancet po prestižní The Times. Vrcholu dosáhla v šedesátých letech 19. století, kromě několika krátkodobých oděvních výstřelků však výraznější změny nepřinesla. Korzety dál svrchovaně vládly dámským šatníkům, konvence připouštěla volnější variantu pouze pro venkovní sportovní vyžití, například pro jízdu na koni či nověji na bicyklu. Módu nakonec nedokázalo pokořit nic jiného než zase jen nová móda. Tu přinesla změna společenského klimatu až v prvních desetiletích 20. století, kdy se na výsluní vrátila splývavá linie podtrhující přirozený ženský půvab.

V areálu VTSÚ Záhorie se od 26. do 27. srpna 2016 můžete těšit na bohatý program a velké množství vojenské techniky. Již v pátek v 11.00 začnou soutěžní jízdy vozidel v terénu a o půl třetí začne více než hodinová ukázka bojů druhé světové války. V podvečer projede okolím kolona historických vozidel.

V sobotu mohou návštěvníci areálu od časného rána navštívit dobové vojenské tábory a prohlédnout si zblízka vojenskou techniku. V jedenáct hodin proběhne rekonstrukce bojů o Debrecín z roku 1944, jež se bude opakovat ještě jednou a sice v půl čtvrté. Kromě toho bude pro návštěvníky připraven další doprovodný program v podobě prezentace činnosti VTSÚ Záhorie, defilé vojenské techniky či módní přehlídka "Pin Up".

Vstupné: Dospělí 6 eur, děti 1 euro

Více informací na stránkách: http://www.sahara-slovakia.sk 

Tříletý výzkum vědců z univerzity v Bordeaux, arizonské státní univerzity, Caltechu a astrofyzikálního ústavu v Bostonu přinesl odpověď na otázku, kolik známe exoplanet, na kterých může existovat život. Vědci analyzovali data sesbíraná během mise Kepler a ze 4 tisíc objevených exoplanet vybrali 216 kandidátů, nacházejících se v tzv. obyvatelné zóně. Plná dvacítka z nich se pak podle vědců podobá Zemi – jde o planety menší než dvojnásobek naší planety, nacházejí se v obyvatelné zóně a jde s největší pravděpodobností o kamenné světy.

TIP: Které exoplanety by mohly hostit život

V top 20 se kromě již dříve identifikované devítky potenciálně obyvatelných exoplanet dostalo i 11 nových světů, které vědci doporučili k dalšímu podrobnějšímu zkoumání.

Ministru financí Johannu Filipovi hraběti Stadionovi se podařilo u konzervativního císaře prosadit založení na svou dobu moderní cedulové banky. Byla to první centrální banka, která působila na území habsburské monarchie.

S císařským svolením

Privilegovaná rakouská národní banka (Privilegierte Österreichische National-Zettel-Bank) vznikla jako akciová společnost a na základě císařského patentu z 15. července 1815 jí bylo uděleno privilegium vydávat bankovky v monarchii. Činnost zahájila o necelý rok později a své bankovky měla krýt stříbrnými mincemi konvenční měny ve svém pokladu, které měly být kdykoliv za tyto mince směnitelné. Cílem bylo zastavit inflační financování vládních výdajů. Takzvaná vídeňská měna měla být transformována na měnu založenou na stříbrných mincích, a to stažením dosavadních papírových peněz a jejich výměnou za bankovky nové banky.

Prvním guvernérem Privilegované rakouské národní banky (tzv. provizorní správy banky) se stal hrabě Adam Nemes (1769–1834). V říjnu 1817 se ujal funkce řádného guvernéra Josef Karel Maria hrabě Dietrichstein (1763–1825) z mikulovské větve rodu, známý národohospodář a moravský guvernér. Z počátku se centrální bance podařilo zastavit nekontrolovatelnou emisi peněz, snížit inflaci a provádět výměnu bankovek za stříbro. Nakonec ale ve svém cíli selhala, protože jí stát k jeho splnění neposkytl podmínky. Banka neměla dostatek rezerv ve stříbrných mincích a především stát se znovu začal zadlužovat v důsledku válečných operací v Neapoli. Veřejnost proto raději vyměňovala bankovky za mince a kovový poklad banky se rychle tenčil (hlavně díky spekulantům) a již v roce 1816 musela být směnitelnost bankovek zrušena.

Mezi nejvíce vzrušující objevy planetárních věd posledních desetiletí náležejí moře na ledových měsících Jupiteru a Saturnu. Na Titanu jsou povrchová moře kapalných uhlovodíků, zatímco na Europě, Ganymedu a Enceladu jsou podle všeho pod ledem oceány, v nichž je podstatně zastoupena kapalná voda.

Vědci nevylučují, že by v takovém prostředí mohl existovat život. Prozatím o těchto oceánech ale téměř nic nevíme. Jak bychom je mohli prozkoumat?

Autonomní ponorky pro ledové měsíce

Zajímavou možností jsou robotické ponorky, které bychom tam mohli poslat. Nebude to ale úplně snadné. S prostředím ledových měsíců nemáme prakticky žádné zkušenosti, takže budeme muset pečlivě promyslet tvar ponorek a jejich konstrukci. Ponorky pro ledové měsíce budou muset být značně autonomní a se Zemí budou komunikovat jedině z povrchu příslušného měsíce.

Velkým problémem bude pohon těchto ponorek, které se na Europě, Ganymedu a Enceladu ještě navíc budou muset dostat skrz kilometry ledu. Vědci mají také obavy, aby pozemské sondy nekontaminovaly prostředí těchto měsíců pozemskými organismy, takže bude rovněž nutné ponorky pro ledové měsíce extrémním způsobem sterilizovat.

TIP: Jak zkoumat Titan, největší Saturnův měsíc? Ponorkou a létajícím dronem

Překážky to jsou velké, NASA i další vesmírné agentury už ale na takových sondách pracují. Podle dnešních předpokladů by se první taková ponorka mohla dostat na ledový měsíc někdy v polovině čtyřicátých let tohoto století.