Nemanželské potomky však nesmíme vnímat jako jednotnou homogenní skupinu. Byla ve skutečnosti vnitřně velmi různorodá a to, jak tyto děti přišly na svět, hrálo roli v tom, jakým způsobem k nim přistupovala křesťanská společnost a právo.

Na vztahu záleží...

Jiné bylo postavení člověka narozeného z nelegitimního, ale jinak trvalého svazku (konkubinátu) a jiné například dítěte prostitutky. Ještě hůř na tom byly děti vzešlé z cizoložného mimomanželského vztahu. Polehčující okolnost zase naopak představovalo, pokud k početí a narození došlo sice mimo manželství, ale ze vztahu dvou svobodných osob „v příslibu sňatku“. 

Nacistické represe drtily také obyvatelstvo Generálního Gouvernementu neboli části okupovaného Polska. Hitlerovi služebníci zde měli na svědomí stovky zastřelených a umučených Poláků denně, nepočítaje koncentrační tábory a židovská ghetta. Odboj zareagoval na teror spuštěním Akce hlavy (Akcja Główki), sérií atentátů na vedoucí esesáky: označení akce se odvíjelo od symbolu smrtihlava, který „zdobil“ jejich čepice.

Antigestapo v akci

Podzemní tribunál vedl proti cílovým osobám procesy, nashromáždil důkazy o jejich zločinech proti polskému lidu a po schválení exilovou vládou v Londýně vynesl rozsudek smrti. Poté dal pokyn speciálnímu oddílu Zemské armády zvanému Agat (Anti-Gestapo). Na černé listině se ocitli vyšetřovatelé, velitelé věznic a lágrů, vysocí činitelé okupační administrativy.

Nejúspěšnější atentáty druhé světové války:

• Likvidace varšavského kata Kutschery
• Třaskavé lože Wilhelma Kubeho
• Konec sadistického bachaře Bürkla

Jen na jaře 1943 čelilo útokům 514 vytipovaných Němců. První velký úspěch znamenala likvidace sadistického důstojníka gestapa Franze Bürkla, jenž řídil nechvalně proslulou varšavskou věznici Pawiak. Vykonavatelé si ráno 7. září 1943 počkali, až Bürkl opustí dům a pěšky se vydá do práce. Pak na rušné Marszałkowské ulici spustili bleskovou a mimořádně odvážnou akci. Pět mladíků vyzbrojených samopaly a granáty obklíčilo nic netušícího zločince a provrtalo jej salvou střel. V divoké přestřelce zahynulo ještě sedm německých policistů, útočníci vyvázli beze ztrát. Odveta však byla stejně nelítostná. Hned následujícího dne Němci veřejně popravili dvacet vězňů z Pawiaku a ještě zostřili okupační režim.

Známá mlhovina v Orionu leží v souhvězdí Orion a měří asi 24 světelných let. Ze Země je viditelná pouhým okem jako rozmazaná ploška v Orionově meči. Některé mlhoviny, včetně té v Orionu, jsou ozařovány ultrafialovým zářením z mnoha horkých hvězd, které se v nich tvoří, což vede k ionizaci plynu a ten pak jasně září.

Desetkrát víc hnědých trpaslíků

Nový snímek této mlhoviny vyvolal velké vzrušení, protože odhalil neočekávané množství objektů s velmi nízkou hmotností, což naznačuje, že se v mlhovině v Orionu tvoří mnohem více málohmotných objektů, než v bližších a menších oblastech tvorby hvězd.

TIP: Velká mlhovina v Orionu: Bouřlivý svět, který spěje k zániku

Pozorování také naznačují, že počet planetárních těles by mohl být mnohem větší, než se doposud soudilo. Zatímco technologie, která by je dokázala jednoduše pozorovat, zatím neexistuje, budoucí dalekohled ESO E-ELT(European Extremely Large Telescope), který by měl začít pozorovat v roce 2024, je navržen tak, že bude schopen pozorovat tyto planetární objekty, a je to jedním z jeho cílů. Nový objev představuje výzvu pro doposud přijímanou představu historie tvorby hvězd v Orionu.

Gueréza červená zanzibarská (Piliocolobus kirkii) patří mezi nejvzácnější primáty světa. I když jsou tyto na pohled atraktivní opice chráněny zákonem, jejich počet neustále klesá a v současnosti se odhaduje na posledních 1 400 jedinců. Jediným místem, kde se guerézy červené volně pohybují, je Unguja, hlavní ostrov souostroví Zanzibar. Žijí tu v tlupách po 30–50 kusech, které jsou zpravidla tvořeny maximálně čtyřmi samci a převažující většinou samic a mláďat. Samci váží 9–13 kilogramů a narůstají do zhruba 45–72 centimetrů. Samice jsou v průměru o 2–3 kila lehčí, ale prakticky stejně veliké. Stejně jako všem guerézám, i těm zanzibarským chybí palec. Podle tohoto výrazného rysu vznikl i slovní základ latinského názvu – colobus totiž znamená zakrnělý, nebo také zmrzačený.

TIP: Šance pro ohrožené primáty: Zachrání palmový olej orangutany?

Guerézy červené jsou velmi společenské a často je lze pozorovat, jak si vzájemně probírají srst a hrají si. Rovněž krmení je společenskou aktivitou a opice s ní začínají brzy ráno. Tehdy je možné slyšet hlasité výkřiky samců, kterými dávají pokyn k přesunu na další strom. Potravou těchto endemických opic jsou různé listy, výhonky, květy, semena a nezralé ovoce. Na nezralé plody jsou zaměřeny proto, že jejich žaludky neumí zpracovávat cukry a na podporu trávení potřebují i živočišné uhlí, jenž pomáhá absorbovat toxiny obsažené v listech. Guerézy uhlí doslova kradou místním obyvatelům nebo je hledají na spáleništích. 

O tom, že kosmonautika je těžká řehole, se osobně přesvědčil také Virgil Ivan „Gus“ Grissom. Ještě než ale zažil pořádnou dávku adrenalinu, vychutnal si 21. července 1961 start své vesmírné lodi Mercury-Redstone 4.

TIP: Počátky americké kosmonautiky: Američané těsně druzí

Pětatřicetiletý Američan odstartoval tradičně z mysu Cape Canaveral. Jeho let byl pouze balistický a měl trvat šestnáct minut. Po 488 kilometrů dlouhé cestě přistála loď na hladinách Atlantského oceánu a právě v tom okamžiku se objevil problém. Vstupní průřez kabiny se odstřelil a dovnitř začala téct voda. Grissom tak musel vyplavat a ve vodách čekat až do chvíle, než ho vyzvedl vrtulník na letadlovou loď.

Před necelými devíti měsíci zacílily na dánskou veřejnost tři kampaně, které měly přimět mladé lidi „skočit do pelechu“ a změnit trend stárnoucí populace země. Jako první zabodovala iniciativa „Udělej to pro Dánsko“, jež zdůrazňovala hlavně národní hodnoty. Hned v závěsu občany bombardovala kampaň „Udělej to pro mámu“, která naopak stavěla na pocitu viny: Rodiče se prý v důchodu nudí a zasloužili by si rozptýlení v podobě vnoučat.

Do třetice dánskou porodnost popohnala připomínka, že nikdo nemládne – což se u mužů projevuje lenivějšími spermiemi. Klíčová otázka „Neplavou nějak pomalu?“ spolu s předešlými dvěma pobídkami způsobila, že se v zemi s necelými šesti miliony obyvatel během tohoto léta narodí o 1 200 dětí víc než loni.

Pokud k tomu organizace Long Island Power Authority (LIPA) svolí, dočká se město New York zajímavého primátu. U jeho pobřeží vznikne největší větrná farma ve Spojených státech.

Větrná farma je projektem společnosti Deepwater Wind, která plánuje v oceánu, 50 kilometrů východně od Montauku, východní výspy newyorského Long Islandu, postavit 15 větrných turbín o celkovém výkonu 90 megawattů (pro srovnání, JE Dukovany mají čtyři reaktory po 500 MW).

TIP: Extrémní větrné farmy: Inženýři vyvíjejí turbíny s 200 metrovými čepelemi rotorů

Pokud bude projekt Long Island realizován, zajistí energii pro 50 tisíc domácností Long Islandu. V případě, že v dohledné době opravdu začne výstavba parku, zákazníci se dočkají větrné energie někdy kolem roku 2022. Společnost Deepwater Wind plánuje, že podél východního pobřeží USA časem rozmístí větrné farmy o celkovém výkonu 1 000 megawattů. 

Panovníkovi přívrženci stvořili obraz spravedlivého monarchy, který trestal podvodníky všeho druhu, protivníci mu zase nemohli odpustit podíl na smrti Jana z Pomuku a podporu rodícímu se husitství. Můžeme do seznamu panovníkových hříchů zařadit i nemanželského potomka?

Impotent nebo zvrhlík?

Václav IV. nezplodil žádného legitimního potomka, a také proto si podobných urážek vytrpěl více než dost. Snad nejpeprnější obvinění zaznělo na jeho adresu v anonymním spisku břevnovského mnicha, jenž roku 1416 vytkl králi jeho prohusitský kurs a zároveň jej neváhal označit za zvrhlíka nacházejícího obzvláštní potěšení ve společnosti bezvousých mladíků. Čas od času berou tento argument dosud vážně i seriózní historikové. Přitom je po desítky let známo svědectví mistra Zikmunda Albíka z Uničova, Václavova osobního lékaře, který panovníkovi radil i v nejintimnějších záležitostech. Z Albíkových textů jasně vyplývá, že král byl vyhraněný heterosexuál, krátce po padesátce se však už potýkal s impotencí.

Přece jen otcem?

Díky heraldikovi Stanislavu Kasíkovi a historikovi Petru Elblovi dnes víme, že Václav sice se svými dvěma  manželkami žádného potomka neměl, ale byl pravděpodobně otcem nemanželské dcery Markéty, o niž se vzorně postaral. Snad právě v době, kdy se stupňovalo napětí kolem Jana Husa, ji provdal za urozeného pána Jana z Vlašimi, s nímž Markéta, naposledy připomínaná roku 1437, žila na moravském hradě Úsově. Lucemburský původ úsovské paní dokládají nejen jména jejích tří synů (Jan, Karel, Václav; čtvrtý bratr se jmenoval Arnošt), ale také zachovaný kamenný erb na zámku v Brandýse nad Labem.

Terej bílý (Sula bassana) se od nás ze všech desíti druhů terejů (kromě Antarktidy se vyskytují na všech kontinentech) zdržuje nejblíže a jeho největší hnízdní kolonii najdete na skotském souostroví St. Kilda. Zdejší ptačí obyvatelstvo čítá 20 % celosvětové populace terejů bílých, další významná část hnízdí na ostrově Basse Rock.

Skvělí ptačí potápěči

Terejové bílí patří systematicky do řádu veslonozí ptáci, kde najdeme i jejich příbuzné kormorány, anhingy a pelikány. Všichni tito ptáci jsou potravně vázáni na ryby, není tedy divu, že se zdržují poblíž vody.
Terejové se rozmnožují na útesech, na nichž tvoří tisícihlavé kolonie. Z výzkumů vychází, že takto četné populace jsou pro přežití druhu nezbytné, neboť pokusy o rozmnožení v menších skupinách nikdy nedopadly úspěšně. Život zde přináší značné množství drobných rituálů. Ptáci se po příletu vítají, šťouchají do sebe zobáky a při tom vydávají hlasité zvuky. Jednotlivá hnízda, tvořená mořskými řasami a trusem, se nacházejí jen pár decimetrů od sebe a ptáci se tak neustále setkávají se svými sousedy.
Stejně jako jejich příbuzní nemají terejové vnější nozdry, což jim ulehčuje obstarávání potravy. Tito ptáci totiž loví ryby střemhlavým pádem z výšky až 30 metrů a pod vodou dokážou kořist krátce pronásledovat až do hloubky 20 metrů.

TIP: Růžoví ptáci s vodním filtrem aneb Obrácená „naběračka“ plameňáků

Boj o život

Terejové mají pouze jedno, výjimečně dvě vejce, která zahřívají svýma prokrvenýma nohama, takže ve skutečnosti na něm nesedí, ale stojí. Jakmile se po 43–45 dnech mláďata vyklubou, nastane rodičům náročná práce. Mladí jsou neustále při chuti a nutí dospělé, aby je zásobili natrávenou potravou. Při této proceduře se malý terej téměř schová v dlouhém zobáku rodiče. První rok zůstávají mláďata tmavá a bělat začnou až během dalších let. Dospívají až v pěti letech a v té době také vytvářejí celoživotní páry. Po 5–6 rocích se tedy celý cyklus opakuje.
O své teritorium se terejové dělí s dalšími ptáky z útesů. Ti mají stejnou potřebu krmit svá mláďata, proto se občas stane, že loupeživý racek v nestřežené chvíli jediné terejí vejce ukradne a odnese. Zoufalí rodiče se zprvu snaží vetřelce zahnat, nakonec však racek svůj boj často vyhrává.

Rodokmen ptačích deviantů

Nedávno zveřejněný výzkum vědců z Wake Forest University poodhalil jedno z ptačích tajemství příslušníků dalšího druhu tereje – tereje tichomořského. Samička tohoto opeřence klade jedno až dvě vejce, ale rodiče se dokáží postarat jen o jedno mládě. Ptačí sourozenci se tedy musí doslova porvat o život a důsledkem je úmrtí jednoho z nich. Mláďata jsou na zápas připravena díky vysokému množství samčích hormonů, které zvyšují agresivitu. Vítěze ale většinou ani v dospělosti neopouští vysoká agresivita, kterou si vybíjejí na cizích mláďatech. Biologové zjistili, že většina agresivních terejů vyrostla z mláděte, které si kdysi v zápase se sourozencem vybojovalo život.