Přestože jako nejmladší syn Ferdinanda I. a české princezny Anny Jagellonské získal Karel II. Štýrský vládu „jen“ ve Vnitřních Rakousích, když 10. července 1590 zemřel, zanechal za sebou kus odvedené práce.

Původně měly ale jeho kroky směřovat do daleké ciziny, až na anglický dvůr. Císařský syn byl totiž vybrán jako vhodný kandidát na manžela pro dosud neprovdanou královnu Alžbětu. Několikaletá jednání ale k požadovanému cíli nevedla a jednatřicetiletý arcivévoda se nakonec oženil se svou sestřenicí Marií Bavorskou. Spolu dali život nejen patnácti potomkům, ale také oživili kulturní život v ovládaných zemích.

Když 9. července 1609 vydal císař Rudolf II. Majestát, který zaručoval v Českém království náboženskou svobodu, slavily české stavy nevídaný úspěch. Za to panovník zuřil. Moc dobře si uvědomoval, že nebýt nátlaku, nikdy by se k podpisu listiny nesnížil.

TIP: Věčně problematické Čechy: Od náboženské tolerance k rozkolu

Jenže situace mu nedovolila jednat jinak. Dlouholetý spor s ambiciózním bratrem Matyášem, který ho už tak stál Moravu, Uhry a Rakousy, hrozil spolknout i český trůn. Dohoda se stavy byla proto jedinou cestou, jak uchránit alespoň poslední zbytky moci. Přesto si vítězná strana svého triumfu dlouho neužívala. Svobodě náboženského vyznání učinil přítrž nový císař Ferdinand II. hned po porážce odbojného stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře.

Hyperloop One, jedna ze společností, které chtějí využít převratný pneumatický dopravní systém hyperloop, si nechala vypracovat studii o spojení švédského a finského hlavního města.

Vše nasvědčuje tomu, že by se takové spojení vyplatilo. Hyperloop je rychlejší než letadlo a ze Stockholmu by se cestující dostali do Helsinek za pouhých 28 minut.

Pasažéři by ušetřili spoustu času a provozovatel hyperloopu by vydělal 888 milionů dolarů (více než 21,5 miliardy Kč) ročně, pokud by se potvrdily odhady o zhruba 43 milionech pasažérů ročně.

TIP: Hyperloop One zvládl první veřejný test pohonného systému v nevadské poušti

Takový projekt by vyžadoval výstavbu přibližně pětisetkilometrového tubusu a náklady ve výši 21 miliard dolarů (přes 500 miliard Kč). Podle společnosti Hyperloop One je to ale stále méně, než vysokorychlostní vlakové tratě.

Astronomové zkombinovali data vesmírné rentgenové observatoře Chandra, Hubbleova dalekohledu a soustavy radioteleskopů Karl G. Jansky Very Large Array (VLA). Výsledky odhalily pravou povahu zvláštního zdroje rádiových vln, které vědci původně považovali za záření vzdálené galaxie. Nyní ale vyšlo najevo, že objekt VLA J2130+12 je vlastně docela blízká dvojhvězda, kterou tvoří malá hvězda o hmotnosti desetiny až pětiny Slunce a černá díra.

Nenápadná černá díra s malou hvězdou

Vědci zjistili, že ve vzdálenosti asi 7 200 světelných let od Země černá díra o hmotnosti několika Sluncí velmi zvolna pojídá svého hvězdného partnera. Právě kvůli „lenosti“ černé díry astronomové nepředpokládali, že by objekt VLA J2130+12 mohl představovat černou díru. Postrádá totiž některé typické znaky binárních systémů.

Černé díry ve dvojhvězdých systémech obvykle požírají materiál svého partnera s velkou chutí. Rozžhavená hmota přitom jasně září v rentgenové oblasti, což ale není případ objektu VLA J2130+12. Jeho černá díra je v rentgenové oblasti téměř neviditelná.

TIP: Černá díra V404 Cygni se po 26 letech probudila: Má hmotnost 10 sluncí

Podle vědců by takových utajených černých děr mohlo být v Mléčné dráze velmi mnoho. Některé z nich mohou být Zemi blíž, než jsme si doposud mysleli. 

Rekordní — 430 metrů dlouhý skleněný most, vinoucí se nad kaňonem Čang-ťia-ťie v provincii Chu-nan v jižní Číně, se dočkal svého slavnostního otevření. Stavba byla dokončena již v prosinci loňského roku, nyní je ale oficiálně otevřena veřejnosti. Slavnostnímu otevření předcházela originální zatěžkávací zkouška — stavitelé si na most pozvali několik siláků s kladivy a nechali je bušit do skleněné výplně mostu. Aby toho nebylo málo, nechali na důkaz pevnosti přejet po skleněném mostě i osobní automobil. Netřeba dodávat, že ve všech zkouškách nová stavba obstála.

TIP: Drama v Číně: Praskající skleněný chodník ve stometrové výšce

Celý most má podle konstruktérů bezpečně pojmout až 800 lidí najednou. Za návrhem skleněného mostu stojí izraelský architekt Chajim Dotan, který podle svých slov, inspiraci čerpal z Cameronova megatrháku Avatar.

Zpráva se sice zakládá na pravdě, nutno však dodat, že se nejedná o mluvení v pravém slova smyslu. Odborníci z amerického Georgia Institute of Technology vytvořili speciální „počítačovou“ vestu, kterou nazvali „Animal-Computer Interaction“, tedy jakési zařízení umožňující komunikaci zvířete skrz počítač. Přístroj původně vznikl pro asistenční psy, kteří pomáhají hendikepovaným.

Zvířata se sice cvičí k tomu, aby v nouzi upozornila jiné lidi, že se s jejich páníčkem něco děje; dosud se však nevědělo, jak předat okolí konkrétní zprávu. Vesta nyní umožní chlupáčům „promluvit“: Pes zatahá za speciální páčku, načež se přehraje vzkaz, například „můj majitel tě potřebuje, musíš jít se mnou“ apod.

Fotografie zachycuje zámek Velké Losiny, který neblaze proslul jako dějiště čarodějnických procesů. Po tři století byli vlastníkem Velkých Losin příslušníci mocného rodu Žerotínů, kteří tvrz postupně upravili do podoby renesančního zámku. Velkým Losinám přála skutečnost, že se během třicetileté války vyhnuly zpustošení švédskými vojsky. Stejně tak šťastně dokázali původně protestantští Žerotínové vykličkovat i z pobělohorských konfiskací. Vzhledem k tomu, že losinský pán Jan Jetřich ze Žerotína i jeho bratr Přemek aktivně podporovali stavovské povstání, je to s podivem. Císaře nakonec usmířili vlivní přímluvci, přestoupení členů rodu ke katolictví a vyplacení náhrad ve výši sto tisíc zlatých.  

Losinský zámek a jeho interiér je dnes cenným dokladem renesanční architektury, protože většina podobných památek u nás byla přestavěna v barokním slohu. Stavební úpravy se sice nevyhnuly ani Velkým Losinám, nezměnily však jejich základní podobu. V první polovině 18. století do zámeckého areálu přibyla například rodová kaple a francouzská zahrada. Rozmařilý barok ale do Velkých Losin nepřinesl jen zvelebování. V letech 1678 až 1696 byly spojeny s monstrózním inkvizičním procesem proti čarodějnicím, jenž postihl celé Jesenicko a stal se inspirací k románu a stejnojmennému filmu Kladivo na čarodějnice. 

Koncem 18. století se Žerotínové ocitli ve finančních problémech a roku 1802 prodali losinské panství Lichtenštejnům. Velké Losiny přestaly být stálým sídlem vrchnosti, což je zřejmě zachránilo před dalšími přestavbami. Lichtenštejnové zámek vlastnili až do roku 1945, kdy přešel do vlastnictví státu.

Pokojové rostliny obvykle nepovažujeme za vhodné partnery ke konverzaci. Nejspíš je to to tím, že neslyšíme, co rostliny říkají.

Švýcarská společnost Vivent SARL se to rozhodla změnit. S podporou crowdfundingové kampaně na Kickstarteru pracují na vývoji zařízení Phytl Signs, které umožňuje detekovat nepatrné elektrické signály rostlin a pak je zprostředkovat k poslechu pomocí reproduktoru.

TIP: Jak najít diamanty? V Africe s tím pomůže rostlina pandán

Phytl Signs používá dva senzory. Jeden z nich se zasune do půdy poblíž rostliny, druhý se připne přímo k rostlině. Konečným cílem projektu je dokázat přeložit, co vlastně rostliny „říkají“ a pak to využít například v zemědělství.

Po mohutném zemětřesení ze dne 11. března roku 2011 zasáhla východní pobřeží ostrova Honšú ničivá vlna tsunami. Bezprostředně poté následovala celá série havárií na jaderných zařízeních, především v elektrárně Fukušima 1, během kterých unikly radioaktivní látky do moře i do ovzduší. Rozsáhlé oblasti byly zcela evakuovány. Přes veškerá nebezpečí a rizika bylo nutné vyslat do bezprostřední blízkosti poškozených reaktorů speciální oddíly, jejichž hlavním úkolem bylo ochladit reaktory a zabránit tak dalšímu stupňování nebezpečí.

Tímto úkolem byly pověřeny specialisté takzvaných Ústředních pohotovostních jednotek (Central Readiness Force). Asi 160 mužů v ochranných oblecích u Fukušimy pravidelně měřilo úroveň radiace a přímo ze speciálních obrněných vozidel nebo helikoptér polévalo tavící se reaktory vodou. Přes snahu o jejich maximální ochranu nastupovali do akcí statečně i s vědomím, že by jim jejich nasazení mohlo přinést značná zdravotní rizika, případně i smrt.

Japonské síly sebeobrany

Ústřední pohotovostní jednotky (dále CRF) japonských ozbrojených sil byly slavnostně ustaveny poměrně nedávno, na konci března roku 2007, brzy po zřízení prvního poválečného ministerstva obrany. Dnes v těchto jednotkách slouží na 4 200 lidí. Než si přiblížíme jejich úlohu, zaměřme se krátce na japonské ozbrojené síly obecně. Japonská ústava z roku 1947 vylučuje svým 9. článkem válku jako politický prostředek, s výjimkou sebeobrany.

Odpovědnost za obranu země převzaly po válce Spojené státy americké. Až válka na Korejském poloostrově a následný tlak americké strany přiměl Japonce vytvořit nejprve zvláštní Policejní rezervní složky, Pobřežní stráž a v roce 1954 nakonec tzv. Japonské síly sebeobrany. Japonci tak pozvolna opět přebírali významný podíl na ochraně svého území. 

K dalším významným změnám přistoupilo Japonsko v devadesátých letech, kdy se jeho vojáci objevili v roli členů mezinárodních mírových misí například v Kambodži a Mosambiku, a především po teroristických útocích 11. září 2001. Boj s terorismem se stal podobně jako v jiných zemích prioritou. Japonci se podíleli na operaci v Afghánistánu, kam vyslali dvě námořní flotily. Jejich úkoly ale byly zcela nebojové, měly především zajišťovat zásobování palivem a pitnou vodou.

V roce 2004 pak byly i pozemní vojenské síly vyslány do Iráku. To  vyvolalo velký odpor u převážně pacifistické japonské veřejnosti. Opět však šlo o nebojové úkoly humanitární a rekonstrukční pomoci. Přes všechny politické změny si země disponující mohutnou a technologicky mimořádně vybavenou armádou udržuje výrazně civilní charakter vyplývající z poválečné ústavy.

Speciální jednotky

Speciální síly CRF vznikly sloučením elitní 1. výsadkové brigády, 1. vrtulníkové brigády, 101. jednotky ochrany proti zbraním hromadného ničení a jednotky speciálních sil Special Operations Group (SOG). Tyto oddíly mají plnit roli jednotek rychlého nasazení především na území Japonska, ale v případě potřeby i v rámci mezinárodních tzv. peace-keepingových misí (operací na udržení míru). Vrchním velitelem byl jmenován generálporučík Josho Yamaguchi.

K prvnímu nasazení CRF došlo měsíc po jejich vytvoření v dubnu 2007, kdy pomáhaly hasit rozsáhlé lesní požáry v provincii Jamanaši. Speciální jednotka SOG, označovaná dnes názvem Special Forces Group (Skupina speciálních sil), má kolem 300 členů. Jejich identita podléhá přísnému utajení. Sídlo této jednotky se nachází v městě Narašino v prefektuře Chiba na ostrově Honšú. Návrhy Japonské obranné agentury (předchůdce ministerstva obrany) na vytvoření takového elitního oddílu existovaly již v roce 1998, kdy byly vládou vůči velení sebeobranných sil nastoleny požadavky účinné obrany před guerillovými útoky a před útoky chemickými, biologickými či nukleárními zbraněmi.

Země se cítila opět významně ohrožována komunistickou Severní Koreou, jejíž rakety Teapodong 1 v tomto roce přeletěly japonské ostrovy. Členové SOG byli vybráni z nejlepších mužů 1. výsadkové brigády a byli vysláni do USA k mimořádně náročnému výcviku u jednotky Delta Force. Tak byly v roce 2003 ustaveny první čety jako základ celé zamýšlené skupiny.

Charakter výcviku

Dnes tyto speciální síly tvoří kromě velení a tréninkové jednotky bojové čety, rozdělené podle zaměření na přepadovou výsadkovou jednotku a odstřelovače, dále námořní četu a čety specializované na boj v horách a ve městě. 

Vojáci této protiteroristické skupiny, jak byli veřejnosti oficiálně představeni, procházejí speciálním výcvikem. Vedle kondiční a psychologické přípravy jsou to metody komunikace, parašutistický výcvik, lezecká a horolezecká příprava, obrana před zbraněmi hromadného ničení a bodyguarding. Právě poslední ze zmíněných výcviků využili příslušníci této skupiny, kteří byli nasazeni jako osobní strážci velitelů japonských sil nasazených v Iráku.

TIP: Královské zelené barety: Britské Commandos vycvičili nejzkušenější sadisté armády

Z bojových technik ještě připomeňme známou Close Quarte Battle, která spočívá ve velmi rychlé razantní akci především v prostoru ulic, budov a všude tam, kde je omezena viditelnost i pohyb osob. Námořní četa se mimo jiné věnuje boji proti šířícímu se pirátství. 

Samozřejmostí jsou nejrůznější tradiční bojové techniky, jež v japonské společnosti tvoří pevnou součást národní kultury, a rovněž důraz na sebekázeň a sebeúctu. Nejen v těchto elitních jednotkách má každý voják povinnost si před spaním odpovědět na otázky typu: Neprovinil ses proti upřímnosti? Nemusíš se stydět za svá dnešní slova či skutky? Vyvinul jsi pokaždé nejvyšší možné úsilí? Cíleně tak v japonských jednotkách opět ožívá vojenský duch samurajů i pilotů kamikaze, jejichž odvaha a disciplína je mladým mužům v armádě dávána za vzor. 

Z kosmodromu Bajkonur odstartovala ve středu 6. července kosmická loď Sojuz MS-01. K Mezinárodní vesmírné stanici dopraví tříčlennou posádku Expedice 48 ve složení Kathleen Rubinsová (NASA), Anatolij Ivanišin (Roskosmos) a Takuja Óniši (JAXA). Posádka musela absolvovat poměrně dlouhou cestu - během dvou dnů je čekalo 34 obletů Země. Přílet ke stanici je plánován na dnešek.

Kromě obvyklých vědeckých experimentů se tentokrát budou astronauti věnovat i sekvenování DNA v prostoru, experimentům v oblasti regulace teploty a výzkumu úbytku kostní dřeně v prostředí mikrogravitace.