Život Žofie Chotkové byl plný cestování. V pěti letech znala Stuttgart, Petrohrad, Prahu, Madrid i Brusel. Velké změny přinesl mladé slečně rok 1888, když se v srpnu stala dvorní dámou arcivévodkyně Isabely. 

Setkání s arcivévodou

V květnu roku 1894 začal František Ferdinand d’Este sloužit u 38. dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích. Podle dochovaného vyprávění oslavoval svůj návrat z cest zpátky domů na malé společenské akci, kde poprvé uviděl ženu svého života. „Uprostřed mladých děvčat vypadala jako chmelová tyčka,“ popsal ji průvodce Ferdinanda. Ferdinand si ale všímal něčeho jiného – vysoké štíhlé postavy, světlehnědých, jemně zvlněných vlasů vyčesaných do drdolu a hlavně tajuplných tmavých očí. Historikové však tomuto pohádkovému příběhu o „přeskočení jiskry“ a „lásce na první pohled“ nevěří, spíše se přiklánějí k názoru, že se oba budoucí manželé dávno znali. Bylo více než pravděpodobné, že se setkali např. na honech, cestách či jiných společenských akcích.

Po přestěhování z Nového světa do staré dobré Anglie na počátku 80. let 19. století nasměroval na radu jednoho z přátel Hiram Stevens Maxim svou neposednou inovativní mysl do oblasti modernizace stávajících zbraňových systémů. První výraznější úspěch zaznamenal 16. července 1883, kdy se mu podařilo slavnou Winchesterovu opakovačku přeměnit na zbraň samonabíjecí.

Série dalších nesčetných výzkumů a pokusů ho na přelomu let 1884 a 1885 přivedla k vytouženému cíli. A tak mohl být v listopadu roku 1885 pod číslem 14 047 zaevidován na britském patentovém úřadě první funkční automatický kulomet na světě, který se stal nezpochybnitelným předobrazem všech následujících kulometných konstrukcí a systémů založených na principu zpětného rázu hlavně a jejího vodního chlazení. Ještě téhož roku vyvolal Maximův objev mimořádnou pozornost a velký zájem na výstavě vynálezů konané v Kensingtonu. 

Automatický kulomet na scéně

První typy Maximova kulometu uvedly do vojenské praxe smrtící zbraň, jejíž mechanismus dokázal plně využít zpětného rázu hlavně při střelbě. Krátký pohyb hlavně vzad totiž ovládal závěr a podávací mechanismus pro náboje umístěné v textilním pásu s kovovými vložkami. Zbraň byla původně komorována pro standardní vojenský puškový náboj Martini-Henry naplněný černým střelným prachem s kulkou ráže 16,8–11,4 mm. 

Prvnímu výstřelu předcházelo natažení mechanismu ruční klikou, poté již střelba probíhala zcela automaticky. Po prvním výstřelu prováděla hlaveň i se závorníkem díky zpětnému rázu krátký zákluz, v jehož průběhu se odemkl kloubový závěr. Hlaveň se poté zastavila a závorník pokračoval v pohybu vzad samostatně. Stlačoval přitom vratnou pružinu, umístěnou na vnější straně pouzdra závěru, přičemž z nábojové komory vytáhl a vyhodil vystřelenou nábojnici a následně z pásu vyjmul další náboj. Poté se závorník tlakem vratné pružiny vrátil do přední polohy a současně zasunul do komory nový náboj. Nakonec zaklapl kloubový závěr a kulomet byl připraven k opětovnému výstřelu. Celý proces se opakoval tak dlouho, dokud byly náboje v pásu, nebo dokud střelec neuvolnil spoušť.

Hlaveň obepínal bronzový plášť naplněný vodou pro nezbytné chlazení. Po odpálení přibližně šesti set patron se voda začala vařit a zakrátko odpařovat. Na každých tisíc nábojů bylo proto zapotřebí mít k dispozici necelé tři litry chladné vody. 

V letech 1892 až 1895 nepřestával Hiram Maxim pracovat na zlepšování svého vynálezu, který postupně mimo jiné transformoval na využití nábojů s ­bezdýmným střelným prachem, a vytvořil rovněž odlehčenou, vzduchem chlazenou, verzi, jež byla určena ke službě u kavalerie. Po kratičké spolupráci s Thorstenem Nordenfeltem, s nímž Maxim založil společnost Maxim-Nordenfelt Guns and Ammunition Company Limited, prodal v roce 1897 svou vlastní nástupnickou firmu Maxim Guns & Ammunition Co. věhlasné zbrojovce Vickers, pro kterou poté pracoval již jen v roli technického poradce.   

Křest ohněm

Svou sílu a užitečnost na bojišti prokázaly Maximovy kulomety velmi záhy. V listopadu 1888 přispěly k bleskové pacifikaci vzbouřených kmenů v britské kolonii Sierra Leone. O pět let později ve střetu s odbojnými Matabely v Severním Transvaalu v jižní Africe odrazila pouhá padesátka anglických vojáků se čtyřmi Maximy několik ataků pěti tisíc domorodých válečníků, kteří na bitevním poli zanechali více jak tři tisíce mrtvých spolubojovníků.

O nic lépe nedopadli 2. září 1898 na pláni Kereri u Omdurmánu súdánští mahdisté, kteří se před liniemi generála Kitchenera hroutili v husté palbě šesti kulometů a pěchotních opakovaček. Padlo jich přes dvacet tisíc. Jeden z britských pozorovatelů si tehdy poznamenal: „To nebyla bitva, nýbrž poprava...“

Ještě před vypuknutím první světové války na sebe nová revoluční zbraň strhla nejvíce pozornosti v době rusko-japonské války v letech 1904–1905, jež se stala jakýmsi zlověstným mementem věcí příštích.

Ďáblova žihadla

Pro ilustraci stačí uvést vzpomínku ruského válečného zpravodaje Taburina na krvavou zteč vojáků maršála Ójamy v bitvě u Liao-jangu na přelomu srpna a září 1904: „Japonci zaútočili na ves, kterou z krytu svých zákopů bránil batalion 4. pěšího pluku a rota 1. pěšího regimentu. Kus vpravo od zákopů zaujímala pozice kulometná kompanie. Japonská zteč byla velmi dobře připravená, protože napadená obec představovala klíč k ruským postavením. Japonci udeřili v těsně sevřené koloně... V okamžiku, kdy se útočící vlna přivalila k ruským zákopům, spustily kulomety palbu. Ruští vojáci překřtili kulomety na „ďáblova žihadla“. První řada útočníků se zhroutila v dešti střel, vzápětí ji následovaly další. Když muži ze zadnějších řad spatřili, co se vpředu odehrává, počali prchat, avšak další přicházející vojáci je tlačili před sebou, vstříc jisté smrti... Poté byl vydán povel k zastavení palby. Tři tisíce mužů zde přišlo o život.“

„Zlatý věk“ prožily kulomety všech možných typů v děsivém období prvního globálního konfliktu, kdy se jejich destrukční potenciál, přispívající velkou měrou k decimaci několika milionů mladých mužů, prokázal v celé šíři.

Na základě dat z družicových snímků vznikla nová mapa světelného znečištění ve světě. Závěry nejsou pro příznivce hvězdné oblohy vůbec příznivé – 83 % světové populace se dotýká světelné znečištění. V Evropě a v USA je to dokonce 99 %. Pro 60 % Evropanů a téměř 80 % obyvatel Severní Ameriky je Mléčná dráha vinou světelného smogu neviditelnou.

TIP: Kde je v Česku nejtmavší obloha?

Nejvyšší míru světelného znečištění vědci zaznamenali v Singapuru, naopak nejtmavší oblohu mají obyvatelé afrického Čadu, Středoafrické republiky a Madagaskaru. Na severní polokouli je to pak jen Grónsko. V západní Evropě zůstává nedotčených jen několik málo oblastí ve Skotsku, Švédsku, Norsku, v části Španělska a v Rakousku.

Krabí mlhovina (M1, NGC 1952 či Taurus A) je emisní mlhovina, která se nachází v souhvězdí Býka. Poprvé ji pozoroval John Bevis v roce 1731. Je pozůstatkem supernovy SN 1054, kterou v roce 1054 pozorovali čínští a arabští astronomové.

TIP: Jak se zrodila nádherná Krabí mlhovina? Výbuchem supernovy

Vydává rentgenové a gama záření o energii vyšší než 30 keV a v tomto oboru je největším dlouhodobým zdrojem energie na obloze. V době výbuchu byla šestkrát jasnější než Venuše a na denní obloze zářila třiadvaceti dní. Na noční obloze pak byla pouhým okem viditelná ještě zhruba rok.

Jan Hus kritizoval mravní úpadek katolické církve, která ho na oplátku exkomunikovala a prohlásila za kacíře. Spor českého reformátora a duchovních kruhů měl být projednán na koncilu v Kostnici. Setkání katolických prelátů, kterého se účastnil rovněž Zikmund Lucemburský, mělo vyřešit rozkol uvnitř církve. 

TIP: Osudná Kostnice: Kdo poslal mistra Jana Husa na hranici?

6. července 1415 ale právě kostnický koncil ukončil život Jana Husa. Jeho odsouzení vyvolalo v Čechách vlnu nevole, kterou dokonalo upálení Jeronýma Pražského. Napětí, jež zahraniční události způsobily, gradovalo ve vypuknutí husitské revoluce, která na dlouhá léta pozměnila tvář českého království.

V horkém letním dni 5. července 1554 porodila Marie Španělská císaři Maxmiliánovi dceru, která dostala jméno Alžběta a ihned se stala otcovým miláčkem. Přesto se i ona proměnila v nástroj dynastických zájmů.

Nutno podotknout, že jí otec vybral žádoucího manžela. Karel IX. se pyšnil nejen titulem francouzský král, ale navíc byl mladý a pohledný. Přesto s ním Alžběta neměla lehký život. Královna byla ve Francii sotva rok, když dal její muž souhlas k vraždění hugenotů, které vešlo ve známost jako Bartolomějská noc. Za další dva roky král zemřel a Alžbětě, která odmítla se odmítla provdat za jeho mladšího bratra, nezbylo než se vrátit na rakouskou půdu. Zde založila klášter a v jeho zdech v necelých čtyřiceti letech zemřela.

Nevyjasněné zavraždění posledního přemyslovského krále Václava III. výrazně zamíchalo kartami na domácí politické scéně. Strhl se boj o trůn, z něhož vyšel úspěšně Rudolf Habsburský. Kralování mu ale vydrželo sotva rok, protože už 4. července 1307 zemřel.

Ačkoliv si nároky na českou korunu dělal Jindřich Korutanský, manžel přemyslovské princezny Anny, římský král Albrecht nelenil, prohlásil Čechy za odumřelé léno a udělil je svému synovi Rudolfovi. Aby svůj nárok podepřel, oženil se nový panovník s vdovou po králi Václavu II. Eliškou Rejčkou.

TIP: Cesta do Čech: Jak vypadala první léta kralování Elišky Rejčky?

Rudolf se snažil ozdravit státní finance a neváhal být sám spořivý, díky čemuž si vysloužil přízvisko „král Kaše“. Přesto měl mezi panstvem řadu odpůrců, kteří nezapomínali na dědický nárok dvou neprovdaných Přemysloven. Než ale stihl do dějin českých zemí výrazněji zasáhnout, zemřel a cesta na trůn se otevřela Lucemburkům.

Od třicátých let se na Zemi vyrábějí freony, čili halogenované uhlovodíky, které našly uplatnění v chladicích směsích, sprejích, hasicích přístrojích nebo čisticích prostředcích.

Odborníci časem přišli na to, že se freony dostávají do stratosféry, kde se podílejí na rozkladu ozónu. Ozónová vrstva přitom slouží jako štít proti ultrafialovému záření o vlnové délce 280–320 nm, které je nebezpečné pro život na Zemi.

Klíčová dohoda z Montrealu

V roce 1987 proto 46 zemí podepsalo Montrealský protokol o ukončení výroby freonů a obchodování s nimi. K Montrealskému protokolu postupně přistoupilo celkem 196 zemí.

Jak Montrealský protokol funguje? Vědci už od roku 2000 sledují ozónovou díru nad Antarktidou. Jejich měření ukazují, že se ozónová díra postupně zmenšuje, od roku 2000 o 4 miliony čtverečních kilometrů. Na velikost ozónové díry působí celá řada faktorů, včetně teploty nebo větru, ale více než polovina tohoto úbytku by měla být přímým důsledek poklesu obsahu freonů.

TIP: Vývoj globálního klimatu: Přijde po období El Niño jeho protějšek La Niña?

Druhá ozónová díra je nad Arktidou. Není tak velká, její chování je ale proměnlivější, a zatím se nezdá, že by vyklízela pozice.

Celý dokument si samozřejmě vyžádal pečlivou přípravu a Ferdinandovi rádci na něm začali pracovat již v průběhu roku 1625. Jako předlohu využili staré zemské právo z 16. století, ovšem došlo k jeho dalekosáhlé revizi podle nových královských požadavků. Kromě omezení stavovské moci vedl Ferdinanda i náboženský motiv. Rekatolizační snahy, do jejichž čela se Habsburkové rádi stavěli, sice probíhaly již od začátku dvacátých let, ale v dlouhodobé perspektivě potřebovaly také své pevné ukotvení v zemském zákoně.

TIP: Vraťte se na počátek vydání neslavného dokumentu

Konec moci českých stavů

Obnovené zřízení přineslo dalekosáhlé změny. Na prvním místě se Habsburkové prohlásili za dědičné držitele českého království. Silně tím narušili dosavadní moc českých stavů. Především tím chtěli zamezit jakémukoli dalšímu pokusu o své budoucí svržení. Dokument mimo jiné zavedl absolutistické zřízení, neboť veškerou soudní a zákonodárnou pravomoc soustředil do rukou panovníka, který ji vykonával za pomoci svých centrálně řízených úřadů. Stavovským orgánům, především zemskému sněmu, byla ponechána jen minimální pravomoc kupříkladu v oblasti vyhlašování daní. Ve většině případů šlo však jen o formální činnost. Obnovené zřízení také výrazným způsobem zasáhlo do uspořádání zemského sněmu. Velkého posílení se dostalo zejména stavu duchovnímu. Naopak města a rytíři doznali citelného oslabení. Panovník si také přivlastnil právo dosazovat zemské úřednictvo a do budoucna si tímto činem zachoval zásadní vliv na chod státu. 

Další nepříjemný bod přineslo zrovnoprávnění češtiny s němčinou v rámci úředního styku. Zemské sněmy a důležitá zasedání, která řídila chod země, již do budoucna nemusela být vedena výlučně v češtině. Opatření mělo mnohem větší význam, než by se na první pohled zdálo. Z praktického hlediska tím nová šlechta ztratila veškerou motivaci se učit českému jazyku. Němčina totiž představovala do jisté míry módní záležitost již na počátku 17. století a reálně hrozilo, že češtinu postupně zcela vytlačí. Tedy alespoň v rámci zemských elit, které měly největší vliv na politický, náboženský a pochopitelně i kulturní vývoj naší země. 

Náboženské hledisko mělo také svůj obrovský význam. Obnovené zřízení zemské definitivně zavedlo katolicizmus jako jediné legální náboženství na území českého království. Jinověrci museli buď přestoupit anebo volit nedobrovolný odchod do exilu. Tento bod měl zásadní význam na budoucí rekatolizaci českého obyvatelstva a právě na jeho základě odešlo po roce 1627 z českého území mnoho významných osobností z řad protestantských vyznání, utrakvistů, ale například i členů jednoty bratrské, jako byl Jan Amos Komenský. Možnost legálně opustit zemi však mohla využít pouze šlechta. Poddanského obyvatelstva se to netýkalo, protože bylo, natrvalo připoutáno k půdě svého pána. Prostým lidem tedy nezbylo nic jiného než přestoupit na katolickou víru. V opačném případě riskovali represálie, které budoucí rekatolizace skutečně v mnoha případech přinesla.