Po snímcích tranzitující ISS přes měsíční a sluneční kotouč, je zde další originální úlovek - astrofotograf Julian Wessel pořídil parádní záběry Mezinárodní vesmírné stanice v okamžiku jejího tranzitu přes Saturn. Snímek Julian pořídil 15. ledna nedaleko domovského Dülmenu, ležícího severně od německého Dortmundu.

A jak takový lov vesmírné stanice vlastně vypadá? Julian si našel přesnou dráhu ISS pomocí dat na webu CalSky.com, vybral příhodné místo, nachystal zrcadlový 10" dalekohled Newton Skywatcher s kamerou Alccd5l-IIc, vyhledal na obloze Saturn, nastavil velmi krátký čas expozice a pak už jen doufal, že mu bude přát štěstí a pochopitelně také počasí.

Hlavním cílem letu Apolla 5 bylo otestovat 10 400 kg těžký lunární modul LM-1, vyrobený americkou firmou Grumman. Konkrétně během testu vyzkoušet motory obou stupňů měsíční sekce v prostředí vesmírného vakua.

Start byl proveden pomocí rakety Saturn IB, která měla být původně použita pro Apollo 1. Odklad letu až na leden 1968 byl způsoben vynucenými přestavbami podle požadavků vyšetřovací komise i projevujícími se drobnými závadami během odpočítávání.

Lunární modul byl identický s verzí plánovanou pro použití při letu na Měsíc, chyběly mu pouze pro tento zkušební let nepotřebné podpěrné nohy.

TIP: Neuskutečněné mise: Deset astronautů, kteří se neprošli po Měsíci

Raketa Saturn IB odstartovala i s lodí a měsíčním modulem v pondělí 22. ledna 1968 z Eastern Test Range. Po postupném odhození obou stupňů nosné rakety se Apollo dostalo na oběžnou dráhu 161-120 km na povrchem Země. Poté co došlo k odhození třetího stupně a dalších částí, byl program letu naplněn a NASA prohlásila, že lunární modul již nepotřebuje zkoušet v bezpilotním letu podruhé. Apollo 5 i odděleně letící lunární modul po úspěšné zkoušce zanikly druhý den v atmosféře. Přistání žádné z částí plánováno nebylo.

Joseph Richard Tanner je americký pilot a astronaut. Na oběžnou dráhu se v raketoplánech Atlantis, Discovery a Endeavour dostal celkem čtyřikrát (v letech 1994 až 2006) a ve vesmíru strávil celkem 43 dní, 13 hodin a 15 minut. Sedmkrát vystoupil do volného vesmíru (EVA) a strávil v něm 46 hodin a 29 minut.

Buzz Aldrin, vlastním jménem Edwin Eugene Aldrin, Jr. je bývalý americký vojenský pilot a astronaut. Stal se druhým člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce.

Vystudoval na Montclair High School a poté navštěvoval vojenskou akademii United States Military Academy ve West Point, kterou v roce 1951 absolvoval jako třetí nejlepší ve třídě. V Korejské válce létal na strojích F-86 Sabre a připsal si dva sestřely letounů MiG-15. Poté, co opustil Koreu, působil jako instruktor na základně Nellis v Nevadě. Působil také na U. S. Air Force Academy a následně se přesunul do Německa, kde na základně Bitburg létal na strojích F-100 Super Sabre.

Aldrin armádu opustil, aby mohl studovat na MIT (Massachusetts Institute of Technology), kde získal v roce 1963 doktorát z astronautiky. Po ukončení studií se opět vrátil k armádě, kde působil až do roku 1972.

V říjnu 1963 byl Aldrin vybrán do třetí skupiny astronautů. Jeho seriózní a intelektuální přístup byl při plánování misí Gemini neocenitelný, ale Aldrin nebyl vybrán do žádné z posádek. Až po tragické smrti hlavní posádky Gemini 9 se ze záložní posádky stala hlavní a do nové záložní posádky byl vybrán Aldrin. Do vesmíru se poprvé dostal jako člen posádky Gemini 12, poslední mise projektu Gemini. V roce 1969 se účastnil jako pilot lunárního modulu mise Apollo 11 a stanul, po Neilu Armstrongovi, jako druhý člověk na povrchu Měsíce.

Po silné vládě Vratislava II. nastupovali Přemyslovci jeden po druhém, přičemž rychlý vzestup zpravidla následoval strmý pád. Stabilita pražské vlády byla velice pochybná a o to důležitější roli hrálo moravské biskupství se sídlem v Olomouci. Jindřich Zdík měl o svém programu zcela jasnou představu, která vycházela z neochvějné víry v papežství a touhy vymanit církev z vlivu laiků.

Z Čech do země zaslíbené

První problémy nastaly, když se rozhodl vybudovat kostel v Blansku. Ostře proti se totiž postavil nejen brněnský kníže Vratislav, ale i Konrád Znojemský, který byl Zdíkovým někdejším dobrodincem. To biskup nedokázal pochopit. Jeho raněná duše potřebovala lék, který mohla dostat na jediném místě na světě. V Jeruzalémě. Zdík putoval po souši klasickou trasou Dunaj-Balkán-Cařihrad. Plavební sezóna ve Středomoří totiž trvala od dubna do října, zatímco mezi desátým listopadem a desátým březnem plavba nepřipadala v úvahu. Cesta po souši však téměř vždy předznamenávala komplikace, a ani Zdíkově výpravě neubíhala hladce. Poutníci nabrali velké zpoždění a do cíle nestihli dojít za plánovaných třináct týdnů, ale až na Bílou sobotu. Zmeškali tak značnou část jeruzalémských velikonočních oslav včetně mší na Velký pátek, tedy den ukřižování Krista, který je pro křesťany velmi důležitý. Biskupovi souputníci toho sice litovali, ale museli se s tím smířit. Poklonili se svatým místům a začali chystat odjezd.

Další cesta 

Jindřich však zůstal v Jeruzalémě a zdejší pobyt ho hluboce a všestranně ovlivnil. Z rukou jeruzalémského patriarchy přijal částečku Svatého Kříže, se kterou ten kdysi vyrážel do boje proti nevěřícím. V blízkosti svatých míst prošel hlubokou vnitřní proměnou, když poznal řeholi svatého Augustina a podrobil se jí. Biskup se úspěšně vrátil v polovině roku 1138, ale ještě téhož roku se vydal na další cestu, která ho tentokrát zavedla do Říma. Nezastavilo ho ani pět křížků na jeho hřbetě, ani náročná cesta, ani drastická dieta spojená se vstupem do řádu augustiniánů. Muže jeho energie nemohlo zastavit nic, vždyť ho ještě čekal velký kus práce.

O existenci další planety v naší Soustavě se spekuluje již takřka 100 let. Objekt, přibližně 10× hmotnější než Země, by se měl pohybovat za oběžnou drahou Pluta, po velmi výstřední eliptické dráze. Doba jednoho oběhu této Planety X, jak bývá nejčastěji označována, kolem Slunce se pohybuje v rozpětí od 10 do 20 tisíc let. Od Slunce ji má dělit obrovská vzdálenost – v nejbližším bodě se k naší mateřské hvězdě „přiblíží“ na vzdálenost 200 AU (pro srovnání vzdálenost Pluta od Slunce je 30 až 49 AU).

Objev, nebo důkaz existence?

Z uvedených údajů je patrné, že přímé pozorování takovéto planety je takřka nemožné – pokud jsme ji doposud nespatřili a ona opravdu existuje, znamená to, že se nyní nachází vůči Zemi v defacto nepozorovatelné pozici. Jak tedy vlastně astronomové svůj „objev“ vysvětlují?

Profesoři z CalTechu, Mike Brown a Konstantin Batygin, se zaměřili na objekty v Kuiperově pásu, tedy oblasti Sluneční soustavy rozprostírající se od oběžné dráhy Neptunu (asi 30 AU) až do vzdálenosti přibližně 55 AU od Slunce. V ní si všimli, že pohyb šestice malých objektů se pohybuje v nápadně pravidelné formaci a po pravidelných drahách. Podle profesora Browna jsou jako „šest hodinových ručiček“.

Objekty jsou dokonce nakloněné v téměř totožném úhlu - 30 stupňů. Vědci tento pohyb připisují působení gravitace Planety X, přičemž pravděpodobnost, že by mohlo jít o náhodný pohyb, vědci odhadují na 0,007 %.

Vědci poukazují také na skutečnost, že by to nebylo poprvé, co byla planeta objevena díky matematickým výpočtům gravitačních odchylek okolních těles. Stejným způsobem byl totiž v roce 1846 objeven i Neptun.

Podle profesora Batygina jsou důkazy mimořádně přesvědčivé. „Jsme blízko, ale na doutník to ještě není,“ okomentoval Batygin výsledky jejich práce a dodal: „Přestože jsem byl vždy velmi skeptický, nikdy jsem ještě něco podobného v nebeské mechanice nespatřil. Jsme si poměrně jistí, že tam v dálce ještě jedna je".

Během letu z Rakouska do Londýna se Nicku O'Donoghuenovi naskytla nevšední podívaná - z okna letadla zahlédl objekt, který připomínal lidskou postavu procházející se po mracích. Užaslý Nick nejprve upozornil na postavu vedle sedící pasažéry a poté ji duchapřítomně vyfotil mobilním telefonem. Na internetu se po zveřejnění snímků rozhořela vášnivá debata, pátrající po tom, co se vlastně Nickovi podařilo vyfotit. Přestože jde nejspíš o mračno a tím pádem „jen“ o zajímavý optický klam, část komentujících upozorňovala na nápadnou podobnost postavy s Železným obrem, kreslenou postavičkou ze stejnojmenného filmu. Sám Nick prohlásil, že mu postava ze všeho nejvíce připomínala známého maskota výrobce pneumatik - Michelin Mana.

O krásná, huňatá zvířátka se pečlivě staral, živil je, venčil a hrál si s nimi. Nicméně jak rostla a prospívala, začal si Wang všímat jistých nesrovnalostí.

Jeho miláčci se totiž vzhledem ani chováním psům zrovna nepodobali. Jakmile pak vesničan spatřil leták místních ochránců přírody, konečně mu došlo, že chová pár ohrožených medvědů ušatých. Záhy proto kontaktoval úřady, jež zvířata převezly do záchranného centra v Jün-nanu. Medvědi jsou tedy v bezpečí – a Wang pravděpodobně také.