Operace Valkýra: Proč selhal atentát na Hitlera a jak skončil jeho hlavní strůjce hrabě von Stauffenberg

Osud hraběte Clause Schenka von Stauffenberga je příběhem dramatické proměny: z nadaného aristokrata a kariérního důstojníka, který zpočátku sdílel naděje vkládané do Hitlera a podílel se na taženích Wehrmachtu, se postupně stal přesvědčený odpůrce nacistického režimu.

Klíčovou roli v tomto obratu sehrály nejen jeho zkušenosti z války a práce ve vrchním velení, ale i přímé poznání brutality okupace a zločinů páchaných na východě, které jej přivedly k rozhodnutí aktivně se zapojit do odboje.

Pro myšlenku odstranění Adolfa Hitlera se neúspěšně snažil získat další přívržence: „Buď mají ti chlapi plné kalhoty, nebo hlavu plnou slámy, oni nechtějí...,“ glosoval to Stauffenberg ironicky. Protože však pro něj začala být s jeho názory v generálním štábu horká půda, požádal o přeložení na frontu.

Krvavá africká epizoda

K 1. lednu 1943 se dočkal povýšení na podplukovníka a 14. února se hlásil u 10. tankové divize v severní Africe jako první důstojník generálního štábu (Ia). Divize byla podřízena 5. tankové armádě. V době, kdy Stauffenberg dorazil na tuniské bojiště, měli zde již iniciativu pevně v rukou Spojenci. Bez přísunu dostatečného množství zásob a posil se stala situace pro vojska Osy v Tunisku prakticky beznadějnou. 

Stauffenberg se sice těšil důvěře svého nového velitele, generálmajora Friedricha von Broicha, a jeho organizační schopnosti z něj činily nepostradatelného štábního důstojníka, nicméně již 7. dubna 1943, během ústupu divize do Mezzouny se Stauffenbergův kübelwagen dostal pod palbu stíhaček P-40 Kittyhawk, pravděpodobně od 3. perutě RAAF, a podplukovník utrpěl vážné zranění. 

V polní nemocnici mu pak museli amputovat pravou ruku a prsteníček i malíček na levé. Protože další kulka pronikla do lebky, přišel také o levé oko. Dne 21. dubna jej evakuovali do nemocnice v Mnichově. Zde se podrobil dalším operacím a zahájil několikaměsíční rekonvalescenci. Obdržel také Zlatý odznak za zranění a 8. května 1943 mu byl udělen Německý kříž ve zlatě.

Zklamaný pretorián?

Zhoršující se situace Říše a jeho zranění Stauffenberga v odporu vůči režimu jen utvrdily. Na podzim 1943 byl převelen do Berlína, kde vešel do kontaktu s dalšími odpůrci Hitlera, zejména lidmi kolem generála Friedricha Olbrichta, náčelníka Všeobecného armádního úřadu (Allgemeine Heeresamt) a Henninga von Tresckow. Měl za to, že pouze Wehrmacht má moc ke svržení režimu, a i proto poněkud přehlížel civilní odboj.

Jeden z odpůrců režimu, který po válce vydal svědectví, Hans Bernd Gisevius, jej za to ve svých vzpomínkách označil za „zklamaného pretoriána“, kterému nešlo o skutečnou revoluci, nýbrž jen o střídání stráží. Toto tvrzení však Stauffenbergovu motivaci k odboji značně zkresluje. Prostě jen zastával názor, že nejdůležitější je nejprve odstranit Hitlera a vše ostatní bude možné řešit až později.

K tomu měla spiklencům pomoci operace Valkýra, což byl původně krycí název plánu Wehrmachtu na potlačení možného povstání proti nacistickému režimu. Nyní měl být tento plán nenápadně upraven tak, aby došlo po odstranění Hitlera k zatčení klíčových lidí z SS, Bezpečnostní služby (SD), gestapa a NSDAP. 

Příliš těžký úkol

V polovině června 1944 se Stauffenberg stal náčelníkem štábu velitele Záložní armády generála Friedricha Fromma a 1. července 1944 byl povýšen na plukovníka. Nejenže se tím dostal společně s Olbrichtem a jeho náčelníkem štábu plukovníkem Mertzem von Quirnheim do samého centra příprav převratu, ale stal se rovněž z titulu funkce pravidelným účastníkem porad u führera. To mu poskytovalo šanci osobně odstranit Hitlera při bombovém útoku. 

Nastala kuriózní situace: Stauffenberg měl provést jak vlastní atentát na vůdce, tak se po návratu zapojit do řízení státního převratu. To byl ovšem úkol nelehký i pro zdravého člověka, natož pro válečného invalidu a sám plukovník počítal s tím, že může při atentátu přijít o život. Jak se navíc ukázalo, jeho rozhodnost a schopnosti měly spiklencům v Berlíně těch několik hodin mezi atentátem a návratem do hlavního města chybět.

Již 11. července na Berghofu a o čtyři dny později ve vůdcově východopruském hlavním stanu zvaném Vlčí doupě se naskytla možnost atentát provést, ale Stauffenberg ji nevyužil. Nervozita spiklenců a riziko odhalení ale narůstaly, proto se za žádných okolností neměl útok déle odkládat. Do Vlčího doupěte byl plukovník znovu povolán 20. července 1944.

Osudný den

Toho dne však nic neproběhlo dle plánu. Když se po výbuchu bomby ve 12.42 ukázalo, že Hitler útok přežil, oznámil jeden ze spiklenců, šéf komunikační centrály Vlčího doupěte generál Erich Fellgiebel, do Berlína místo očekávaného hesla k zahájení převratu jen to, že führer je naživu. V důsledku toho Valkýra nabrala zpoždění. Až poté, co Stauffenberg kolem 15.45 přistál v Rangsdorfu a zjistil, že se v Berlíně nic neděje, donutil generála Olbrichta k akci. 

Stauffenberg, který se v sídle spiklenců v Bendlerblocku objevil až v 16.30, měl sice velké odhodlání, ale to kontrastovalo s váhavým přístupem jiných. A když se velitel berlínského strážního praporu „Großdeutschland“ Otto Remer poté, co jej Goebbels telefonicky spojil s Hitlerem, místo zatýkání špiček režimu pustil do potlačování převratu, bylo rozhodnuto.

Kolem 22.30 Stauffenberga s dalšími spiklenci zatkli. Generál Beck, který se měl stát novou hlavou státu, se zastřelil. Ještě téhož večera vydal generál Fromm s odvoláním na údajný válečný soud rozkaz Stauffenberga zastřelit a s ním i jeho pobočníka Wernera von Haeftena, plukovníka von Quirnheima a generála Olbrichta. Poprava se konala téže noci na nádvoří Bendlerblocku a poslední Stauffenbergova slova měla znít: „Ať žije svaté Německo!“ Těla byla na Himmlerův rozkaz zpopelněna a rozptýlena na berlínských kalových polích.

Plukovníkův odkaz

Himmler původně v rámci krevní msty plánoval vyvraždit i rodiny spiklenců. K tomu naštěstí nedošlo, Stauffenbergovy blízké přesto čekaly těžké časy. Jeho těhotnou manželku Ninu deportovali do koncentračního tábora Ravensbrück, vzhledem k blížícímu se porodu však byla později převezena do Frankfurtu nad Odrou, kde se jí 27. ledna 1945 narodilo páté dítě, Konstance. Čtyři starší děti skončily v dětském domově v Borntalu a měly být dány k adopci nacistickým rodinám, čemuž zabránil brzký konec války. 

Až po pádu nacistického režimu se postoj Němců k Stauffenbergovu činu postupně začal měnit. Otcův odkaz služby vlasti se snažili naplnit i jeho synové. Berthold se stal generálem Bundeswehru a Franz poslancem Bundestagu a Evropského parlamentu. Každý rok se 20. července konají v Berlíně vzpomínkové akce a přísaha vojáků Bundeswehru. V roce 2023 se jich jako čestný host zúčastnila osobně Stauffenbergova nejmladší dcera Konstance.