Služebníci kosmonautiky: Nejdůležitější nosné rakety minulosti i dneška
Od roku 1957 neúnavně dopravují do vesmíru nejrůznější družice, sondy, orbitální stanice či lodě s posádkou. Připomeňme si nejzajímavější nosné rakety minulosti i dneška
Saturn V: Cesta na Měsíc
Úkol dopravit v historické premiéře posádku na lunární povrch byl svěřen Saturnu V. Na oběžnou dráhu kolem Země zvládla raketa vynést náklad o hmotnosti 130 tun, k Měsíci asi 45 tun. Kromě letů k našemu vesmírnému sousedovi zamířila její dvoustupňová verze na orbitu i se stanicí Skylab. Třístupňový obří nosič čněl do výšky 111 m a jeho maximální průměr dosahoval 10,1 m. První stupeň využíval jako palivo letecký petrolej, druhý a třetí pak kapalný vodík; jako okysličovadlo sloužil pro všechny tři stupně kapalný kyslík. Nejsilnější raketa všech dob létala mezi roky 1967 a 1973. (foto: Wikimedia Commons, NASA, CC0)
Delta IV Heavy: Obr pro NASA
Kosmická agentura USA využívá v současné době i služby druhé nejsilnější rakety světa, Delta IV Heavy, jež na nízkou oběžnou dráhu dopraví až 28 tun. Často slouží k vypouštění výzvědných družic a v roce 2018 například vynesla americkou sondu Parker Solar Probe, určenou ke studiu Slunce ze vzdálenosti několika milionů kilometrů. Nosič sestává z centrálního stupně a dvou bočních bloků, přičemž všechny používají kapalné pohonné látky. Delta měří na výšku 72 m, jednotlivé stupně mají průměr 5 m, startovací hmotnost činí 733 tun. V budoucnu obra nahradí raketa Vulcan. (foto: NASA, CC BY-NC-ND 2.0)
Energija: Na dvě použití
Sovětský raketoplán Buran měla do vesmíru dopravovat raketa Energija, jež by při výšce 59 m vážila 2 400 tun. Jednalo se však o univerzální nosič, který mohl vynášet i jiné náklady uložené bočně nebo v ose rakety. Energija ovšem letěla pouze dvakrát: V roce 1987 představoval užitečné zatížení prototyp vojenské stanice, o rok později šlo o Buran v bezpilotní verzi, jenž následně úspěšně přistál na letišti. K centrálnímu stupni nosiče byly připojeny čtyři boční startovací motory, varianta s osmi bloky měla mít nosnost 180 tun na nízkou dráhu. (foto: Roskosmos, CC0)
Sojuz: Neúnavný dříč
Nejen pro dopravu pilotovaných kosmických plavidel slouží již řadu let ruský Sojuz. Od roku 1966 startoval v různých variantách víc než 1 700krát. Sestává ze tří stupňů, přičemž první z nich tvoří čtveřice bočních urychlovacích bloků. Od ukončení provozu amerických raketoplánů v roce 2011 dokázala raketa jako jediná zajišťovat výměnu posádek na ISS. Pilotované lodě Sojuz MS dnes dopravuje do vesmíru nosič ve variantě Sojuz 2-1a. (foto: Flickr, The U.S. Army, CC BY 2.0)
Ariane 5: Evropský tahoun
Postupný vývoj evropských nosičů dospěl až k Ariane 5, pro jejíž starty vyrostl kosmodrom Kourou v jihoamerické Francouzské Guyaně. Kromě nejrůznějších družic vynášela raketa i zásobovací loď ATV k Mezinárodní vesmírné stanici. Ariane 5 váží téměř 700 tun, první (centrální) stupeň používá kapalný kyslík a kapalný vodík, postranní pomocné startovací bloky spalují tuhé pohonné látky. Druhý stupeň, rovněž na kapalný kyslík a vodík, slouží ke konečnému navedení nákladu na požadovanou dráhu. Raketa létá od roku 1999. (foto: ESA/CNES/Arianespace, CC0)
Falcon Heavy: Největší silák dneška
Nejsilnější aktuálně využívanou raketu představuje Falcon Heavy společnosti SpaceX. Na nízkou zemskou orbitu dopraví i 64 tun, na translunární dráhu až 16 tun. V podstatě jde o tři spojené první stupně Falconu 9, celkem s 27 motory Merlin 1D. Většina nosiče je znovupoužitelná: Oba pomocné stupně vertikálně přistávají na pevnině, první pak dosedá na plošinu v oceánu. V rámci demonstrační mise v únoru 2018 vynesl Falcon Heavy na heliocentrickou dráhu elektromobil Tesla Roadster, za jehož volantem seděla figurína ve skafandru SpaceX. (foto: SpaceX, CC0 1.0)
Proton: Stavitel stanice Mir
Těžké družice, sondy směřující k planetám i moduly vesmírných stanic vypouštěl Sovětský svaz na raketě Proton, přičemž první exemplář odstartoval už v roce 1965. Na nízkou oběžnou dráhu nosič dopraví až 25 tun nákladu a funguje ve dvou- až čtyřstupňové variantě. První tři stupně využívají skladovatelné pohonné látky, jako okysličovadlo slouží oxid dusičitý, coby palivo asymetrický dimethylhydrazin. Proton vynášel stanice Saljut, moduly při budování Miru i ruské segmenty ISS. Dosud absolvoval téměř 600 startů. (foto: ESA, Stephane Corvaja, CC BY-SA 4.0)
