Jak dlouho může svítit bílý trpaslík? A jaká je jeho teplota?

30.07.2016 - Michal Švanda


Reklama

Bílý trpaslík představuje jedno ze závěrečných stadií vývoje hvězd, jež se hmotností příliš neliší od Slunce. Jde o horké jádro stálice složené převážně z prvků, jako je dusík, uhlík nebo kyslík, které se odhalilo během pobytu hvězdy na asymptotické větvi obrů, kdy odvrhla své vnější obálky. 

Bílý trpaslík se skládá z elektronově degenerované látky, siláže kladně nabitých atomových jader, mezi nimiž se volně prohánějí elektrony z elektronových obalů zborcených gravitací. Typický bílý trpaslík má hmotnost srovnatelnou se Sluncem a rozměr odpovídající Zemi. Jedná se o nesmírně horké objekty s povrchovou teplotou až 150 000 K, přičemž nejvíc pozorovaných exemplářů dosahuje teplot mezi 8 000 K a 40 000 K. Očekává se však, že ve vesmíru najdeme mnohem víc chladnějších bílých trpaslíků s teplotami až kolem 4 000 K, které ovšem září velmi málo, a jejich pozorování tak podléhá značnému výběrovému efektu. 

Bílý trpaslík ztrácí energii výhradně zářením, a protože nemá žádný vlastní zdroj – termojaderné reakce v něm již neprobíhají –, postupně chladne. Vzhledem k jeho malé velikosti (povrchu) k tomu však dochází velmi pomalu a navíc se ochlazování s ubíhajícím časem výrazně zpomaluje. Za mnoho desítek až stovek miliard let přesto objekt vychladne definitivně – a stane se z něj černý trpaslík.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 11/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907