Správná odpověď rozhodně nezní „osm a půl minuty“. Světlo od Slunce sice k Zemi skutečně letí 8,3 minuty, ale naše centrální stálice není žárovka, kterou lze v okamžiku vypnout a opět zapnout.
Pomiňme, že daný proces není fyzikálně možný, ale kdyby přece jen termojaderné reakce v útrobách Slunce náhle ustaly, začalo by se jeho nitro přetvářet. Ubylo by působení tlaku záření, jenž hraje důležitou roli v udržování rovnováhy proti vlastní gravitaci hvězdy. Zároveň však proti ní působí i tlak plynu a ten by nevymizel. Slunce by se gravitačně smršťovalo, jak by mu to právě tlak plynu dovolil, přičemž by se uvolňovala gravitační potenciální energie a měnila by se v teplo i záření.
TIP: Tajemné Slunce: Nevyzpytatelný vládce Země
Uvedený proces, tzv. Kelvinova-Helmholtzova kontrakce, by pak naši mateřskou stálici udržel v nezměněné svítivosti 20 milionů let. Popsaná situace ovšem nepředstavuje žádné sci-fi: Mladé hvězdy před vstupem na hlavní posloupnost „pohání“ dlouhé miliony let výhradně gravitační kontrakce.
VálkaSzent István krátce předtím, než klesl ke dnu. V pozadí sesterský Tegetthoff. (foto: Wikimedia Commons, NHHC, CC0)
ZajímavostiDavidova socha Michelangela Buonarrotiho z let 1501–1504 je v současné době považována za jedno z nejlepších sochařských vyobrazení mužského těla v renesančním stylu. (foto: Wikimedia Commons, Benjamín Núñez González, CC BY-SA 4.0)
VědaLudwig Van Beethoven na obraze Josepha Karla Stielera z roku 1820. (foto: Wikimedia Commons, JK Stieler, CC0)
VesmírIlustrace zachycuje výron oblaku trosek po impaktu sondy DART (NASA) na povrch planetky Dimorphos. Obrázek vznikl s pomocí detailních snímků planetky, které pořídila kamera DRACO na palubě sondy DART těsně před impaktem. (zdroj: ESO, M. Kornmesser, CC BY-SA 4.0)