Jak vznikají svítící oblaka?

06.07.2019 - Michal Švanda

Na konci června se na několika místech Česka objevila noční svítící oblaka. Jak tento pozoruhodný úkaz vzniká?


Reklama

Noční svítící oblak patří k velmi pěkným úkazům, s nimiž se mohou pozorovatelé noční oblohy setkat téměř výhradně v letním období. Vzniká v horní části atmosféry ve výškách kolem 80 km (je známý také jako polární mezosférický oblak) a nejčastěji je viditelný za soumraku či za rozbřesku, a to na severní polokouli přibližně mezi 50. a 70. rovnoběžkou. Původcem těchto mraků jsou zřejmě krystalky vodního ledu, čímž se zásadně odlišují od běžné troposférické oblačnosti, jejíž podstatu tvoří kapičky vody.

TIP: Atlas mraků: Fascinující pohledy na nebe

Přestože by to název mohl napovídat, zmíněná oblaka nesvítí vlastním světlem: Na ledových krystalcích se rozptyluje sluneční záření. Běžně je však jeho množství malé, a dobré podmínky proto nastávají, nachází-li se Slunce nízko pod obzorem, zatímco spodní vrstvy atmosféry jsou v zemském stínu (aby nerušila troposférická oblačnost). Nejlepší podmínky bývají na našem území v červnu nebo v červenci.   

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907