Jaké je ideální místo pro astronomickou observatoř?

06.03.2021 - Michal Švanda

Astronomickou observatoř lze postavit na každém místě, kde to lokální legislativa dovolí. Nicméně podobné zařízení na vaší zahradě bude sice plně funkční, ale dosahované výsledky nejspíš zdaleka nebudou odpovídat technologickým možnostem přístrojů kvůli nepříznivým pozorovacím podmínkám

<p><strong>Budoucí největší teleskop světa, Extrémně velký dalekohled (ELT), staví Evropská jižní observatoř na hoře Cerro Armazones v severním Chile, v nadmořské výšce 3 046 metrů. Oblast patří k nejsušším na planetě a tamní klidná atmosféra poskytuje vhodné podmínky ke sledování nejvzdálenějších objektů ve vesmíru. Snímek z roku 2015 zachycuje dokončení hrubých zemních prací.</strong><em> (zdroj: ESO CC BY 4.0)</em></p>

Budoucí největší teleskop světa, Extrémně velký dalekohled (ELT), staví Evropská jižní observatoř na hoře Cerro Armazones v severním Chile, v nadmořské výšce 3 046 metrů. Oblast patří k nejsušším na planetě a tamní klidná atmosféra poskytuje vhodné podmínky ke sledování nejvzdálenějších objektů ve vesmíru. Snímek z roku 2015 zachycuje dokončení hrubých zemních prací. (zdroj: ESO CC BY 4.0)


Reklama

Profesionální observatoře se tedy stavějí tam, kde panují lepší meteorologické podmínky. Mají-li se věnovat noční optické astronomii, musejí vzniknout daleko od velkých sídel, aby se minimalizovalo světelné znečištění. Metropole rovněž trpí nerovnoměrným prohříváním a chvěním vzduchu a tzv. seeing je v jejich okolí též velmi nepříznivý. Jeho velikost představuje omezující faktor pro výsledné prostorové rozlišení a snadno se může stát, že čtyřmetrový teleskop zprovozněný uprostřed města nabídne stejnou rozlišovací schopnost jako lovecký triedr. 

TIP: Kde hledat hvězdy: Česko má novou oblast tmavé oblohy

K důležitým faktorům patří také počet jasných nocí v roce. Pro stavbu pozemních astronomických observatoří se tak nejlépe hodí vrcholky hor ovívané stálým laminárním větrem z blízkého oceánu – například na Havaji, Kanárských ostrovech či v Kordillerách. Nevědecké, lidové hvězdárny budou mít naopak nejlepší využití v místech s dobrou dostupností pro veřejnost. Jejich primární cíl tvoří neformální vzdělávání, tudíž nepříznivé pozorovací podmínky neznamenají klíčové hledisko. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Evropská jižní observatoř (ESO, CC BY 4.0)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907