Kantor Jakub Jan Ryba: Víc než učení ho proslavila koleda

09.12.2018 - Blanka Fišarová

Lze ho označit za nejvzdělanějšího učitele habsburské monarchie své doby. Nesmrtelnost mu však vydobyla jeho skladatelská činnost. Působení Jakuba Jana Ryby ovšem značně komplikovala chudoba i spory se zpátečnickými rodiči a duchovními...

<p>Koledy k Vánocům patří - a „Rybovka“ si získala světový věhlas.</p>

Koledy k Vánocům patří - a „Rybovka“ si získala světový věhlas.


Reklama

Českou mši vánoční si oblíbili v různých částech světa, takže ji lze slyšet i v provedení Japonců či Američanů. Rodák z Preštic Jakub Jan Ryba ale svůj hudební kus za nijak pozoruhodný nepovažoval. Oceňoval mši především proto, že se v ní zpívalo česky, což představovalo v habsburské monarchii v 18. století spíše výjimku. Přestože nadaný skladatel za svůj život zkomponoval asi 1 300 hudebních děl, většina lidí zná jenom nezaměnitelnou melodii Hej, mistře. Tato radostná skladba tvoří značný kontrast ke skladatelově smutnému osudu!

Učitelem proti své vůli

Mladý Jakub Jan Ryba si zachmuřeně pročítá dopis od svého otce. Nemocný muž mu nařizuje, aby ukončil svá studia na piaristickém gymnáziu v Praze a stal se učitelem. Talentovaného hudebníka se zmocní zoufalství. Snil o tom, že se stane hudebním skladatelem nebo kapelníkem orchestru u nějakého šlechtice či v církevních službách. Dokonce se mu podařilo prodat některá svá díla! Za svůj pobyt v Praze složil dvanáct klavírních koncertů, čtyřiadvacet kvartetů, osm serenád, zpěvohry, mše a další duchovní skladby. To má nyní všechno zahodit? Proč ho otec od útlého dětství učil hrát na klavír, housle i varhany, když po něm nyní požaduje, aby se stal prostým kantorem? 

Jenom neochotně si Jakub Jan Ryba udělá učitelský kurz. Přislíbené místo v Nepomuku ovšem nedostane. Nešetří totiž kritikou vůči mravům místních paniček. Nějakou dobu sní skladatel o kariéře v Bavorsku, ale otec ho rychle vrátí na zem. „Přijmeš místo učitelského pomocníka v Mníšku pod Brdy a dál už o tom nechci slyšet ani slovo!“ nařídí mu hlava rodiny. Talentovaného mladíka prý v tu chvíli přemůže taková beznaděj, že šest týdnů blouzní v horečkách. Nakonec však na uvedené místo nastoupí a roku 1788 se stane učitelem v Rožmitálu pod Třemšínem. Jak se mu zde asi povede?

Boj za lepší vzdělání

V Rožmitále se Jakub Jan Ryba zcela pohrouží do původně nemilovaného povolání. Ze všech sil přesvědčuje místní obyvatele o důležitosti vzdělání, protože navzdory tereziánským reformám mnoho rodičů nechávalo své děti doma. Nakonec však většinu nedůvěřivých místních přesvědčí a třídy v jeho škole se zaplní. Ryba v té době bezpochyby patřil k nejvzdělanějším učitelům v rakouském mocnářství. Ovládal totiž kromě němčiny a latiny také řečtinu, italštinu a francouzštinu. Ve své škole zrušil tělesné tresty. Kromě obvyklých předmětů učil děti společenskému chování, dějinám vlasti, pravidlům zdravovědy i polního hospodářství. Pro své svěřence rovněž vytvořil celou řadu učebnic. Mimo jiné položil základy české hudební terminologie. Za své úsilí dostal několikrát ocenění od místních úřadů. Ne všem se však jeho reformy zamlouvaly. Mladý učitel se dostal do sporu s místním farářem Kašparem Zacharem. Ten si stále nemohl zvyknout na myšlenku, že školy nyní spravuje stát, nikoli církev! 

Ryba si o místním duchovním správci poznamenal do svého deníku: „Stačí mu, umějí-li děti ministrovat, zpívat a odříkávat křesťanskou nauku. Neptá se, zda děti vše chápou. Zásady mé a farářovy se liší jako černá a bílá barva.“ Farář si zase stěžoval, že mladý učitel tráví spoustu času skládáním hudby a neustále ho obtěžuje množstvím dopisů. Do vleklého sporu nakonec musel zasáhnout Zacharův nadřízený, který nařídil, aby se farář s učitelem usmířil. Od té doby se k sobě chovali zdvořile, a když starý duchovní roku 1803 zemřel, Ryba k jeho pohřbu dokonce napsal skladbu. Znamená to, že Zacharovi skutečně odpustil?

Tře bídu s nouzí

Během svého učitelského působení se vzdělanec stihl také oženit. Roku 1790 si vzal Annu, dceru rožmitálského purkrabího Jana Laglera. Společně měli třináct dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Ryba se musel pořádně ohánět, aby tak početnou rodinu uživil! Přestože si přivydělával skládáním hudby, psaním učebnic, hrou na varhany i přispíváním do Vídeňských novin, příjmy brzy přestaly stačit. Svůj podíl na tom měly zejména napoleonské války, které uvrhly monarchii do strašlivých dluhů. Navíc chtěl český génius dopřát svým synům kvalitní vzdělání. Na studiích však mohl živit pouze Josefa Arnošta a Viléma. Mladší Václav tehdy, pozdější knihkupec, musel kvůli nedostatku financí zůstat doma. Jenže v roce 1815 nezbývalo Jakubu Jana Rybovi dost peněz ani pro dva starší syny. „Už tři dny jsem nejedl nic než kousek chleba, který jsem dostal na dluh,“ psal svému otci z Plzně Vilém. Jak se přitom talentovaný skladatel asi musel cítit?

Nemohl už dál?

Sedmého dubna roku 1815 je vzdělanec nezvykle zamlklý. Zůstane vzhůru dlouho do noci a pálí své písemnosti. Druhý den časně ráno vstane. S knížkou v ruce odejde z domu. Jako obvykle se zúčastní jitřní mše v kostele Povýšení svatého kříže. Pak ho už nikdo živého nespatří. Rožmitálští ho hledají celé dva dny, až ho nakonec v hlubokém křoví v lese nad Voltuší najde jeho přítel. Ryba má podřezaná zápěstí i krční tepnu. Na prsou má rozložené pojednání římského filozofa Seneky O duševním klidu. Na poslední straně knížky se nachází skladatelovo rozloučení se světem. 

TIP: Nejmagičtější období roku: Jaké jsou nejznámější vánoční symboly?

Klid nenašel ani po smrti. Jako sebevraha jej pochovali bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově. Teprve po dalších čtyřiceti letech mohl spočinout na rožmitálském hřbitově…

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Pixabay

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907