Kaple sv. Kříže na Karlštejně: Skvostný úkryt pro nejvzácnější svátosti říše

10.07.2021 - Andrea Poláčková

Po staletí se tradovalo, že Karlštejn byl budován jako trezor pro říšské korunovační klenoty a poklad. V devadesátých letech tato idea postupně zaznamenávala trhliny a pozdější stavebně historický průzkum přinesl překvapivá zjištění, která tento mýtus boří.


Reklama

V mnoha knihách se dočtete, že hrad stupňovitě stoupající vzhůru po ostrožně symbolizuje jednotu světské a božské moci a jejich hierarchii: od císařského paláce přes malou mariánskou věž až po velkou věž zasvěcenou Kristu či jeho kříži. Finální podoba jeho tří částí tak skutečně působí. Jestliže ale Karel IV. na něco takového pomýšlel, ideu realizoval až dodatečně, neboť hrad roku 1348 založil a s velkou pravděpodobností stavěl jako vlastní rezidenci bez zvláštního státního či imperiálního významu, a to včetně velké věže, v níž dal nakonec zbudovat Nebeský Jeruzalém: skvostně vyzdobenou kapli, kam uložil císařské insignie i říšský poklad.

Podle stavebního průzkumu, prováděného od roku 2000, byla konkrétně tato místnost postavena původně jako obytná komnata či hodovní síň s krbem a prevétem. Kdy císař pojal plán razantně změnit koncepci a kdy sem vlastně uložil nejvzácnější svátosti říše a křesťanstva? Je to zvláštní, ale nevíme.

Klenoty v Praze

Na Květnou neděli 21. března 1350 čekal Karel IV. pod Vyšehradem poselstvo přivážející poklad říšských svátostí, který mu konečně vydal Ludvík Braniborský. Měl údajně na základě úmluvy zůstat na území říše, v Norimberku nebo Frankfurtu, ale Karel jej dal odvézt do Čech. Na hlavním náměstí Nového Města ho ukázal lidu a pak jej uložil ve staré sakristii svatovítského dómu na Pražském hradě. Říšské svátosti dal potom každoročně první neděli po Velikonocích veřejně vystavovat a uctívat ve zvláštní kapli na Dobytčím trhu, čímž se Praha zařadila mezi nejvýznamnější evropská poutní místa, kam mířily davy poutníků z českých zemí i z říše. Zda říšské klenoty zůstaly až do převezení na Karlštejn v katedrále, nebo byly někdy někam přesunuty, netušíme. 

Až kronikář Beneš Krabice uvádí: „Léta Páně 1365 (…) v neděli po svátku očišťování vysvětil (arcibiskup Jan Očko z Vlašimi) větší kapli ve věži hradu Karlštejna. Císař totiž vybudoval tento hrad podivuhodného díla a přepevných hradeb tak, jak se dosud spatřuje, a v hořejší věži zřídil velikou kapli, jejíž stěny pokryl ryzím zlatem a drahým kamením a okrášlil ji jak ostatky svatých, tak ornáty pro děkana a kapitulu, čili sbor duchovních, který tam ustanovil, a vyzdobil ji velice vzácnými malbami. Po celém širém světě není hradu a kaple tak vzácného díla, a právem, neboť v ní přechovával císařské insignie a poklad celého království (…)“. Je to vůbec první zpráva o existenci kaple a o tom, že v ní byly uloženy císařské klenoty, a to zaznamenaná zpětně, někdy v sedmdesátých letech 14. století. Nepochybným svědectvím o říšském pokladu na hradě je listina Václava IV. z roku 1386. 

Změny koncepce

Už po římské korunovaci v roce 1355 uložil císař na hradě ostatky Kristova utrpení, které sám shromáždil, a to v nově dostavěné menší věži. Dal ji upravit k liturgickým účelům karlštejnské kapituly, nově založené v roce 1357. To byla první změna v účelu Karlštejna – měl demonstrovat světskou moc císaře jako Kristova náměstka na zemi, ostatně tehdy byl hrad nazván Karlštejn (Karlův kámen) a tehdy také vznikaly nástěnné malby v paláci oslavující lucemburský rodokmen.

Karel z vděčnosti za dosažení „vrcholu světské samovlády“ zbudoval v malé věži dvě kaple, v nichž měla být ustavičně konána služba Boží a veřejně uctívána „památka slavného kříže, nejsvětějších pěti ran, hřebu, houby, kopí a utrpení Páně vůbec“.

Aby byly ostatky řádně uctívány, rozuměj, aby se dostavilo co nejvíce poutníků k veřejnému uctívání, dosáhl panovník na papeži nakonec udělení odpustků pro účastníky obřadu na 7 let. V zakládací listině kapituly zároveň zakázal, „aby ve věži hradu Karlštejna, v niž se vzpomenutá kaple nachází, (…) směl kdokoli spát či ležet s jakou ženou, byť vlastní zákonitou manželkou,“ a kanovníci se měli odebrat „před západem slunce bez námitek z hradu do vlastního příbytku“. Zde má původ známý mýtus o tom, že na Karlštejně nesměly pobývat ženy

Podle architekta Zdeňka Chudárka, který zmiňovaný stavební průzkum na Karlštejně prováděl, napadlo Karla IV. přebudovat téměř hotovou velkou věž nejpozději na podzim roku 1362, kdy na hradě pobýval. Impuls k proměně obytné síně v honosnou říšskou kapli s insigniemi a svátostmi mohl vzejít z narození dědice v únoru 1361, které dávalo naději, že vláda v říši zůstane v rukou Lucemburků. Stavební práce na věži trvaly údajně až do roku 1372, a tak je možné, že sem císařské poklady nebyly uloženy hned po vyzdobení a vysvěcení kaple v únoru 1365. Každopádně v roce 1376 byl Václav skutečně zvolen římským králem a v listopadu toho roku Karel IV. ve společnosti syna naposledy navštívil svůj Karlštejn

Nebeský Jeruzalém

Dnes je nejslavnější prostor Karlštejna znám jako kaple sv. Kříže. Avšak žádná listina takové zasvěcení nedokládá, přičemž jako první mluví o kapli sv. Kříže Bohuslav Balbín v 17. století. Svou výzdobou svatyně představuje Nebeský Jeruzalém – mystické město popisované v Knize Zjevení evangelisty Jana, která se pro ni stala základním inspiračním zdrojem, a vyjadřuje očekávání druhého Kristova příchodu při Posledním soudu. Na programu nákladné výzdoby se nepochybně podílel sám Karel IV. a zřejmě i jeho rádci – Arnošt z Pardubic a Jan ze Středy. Oslava božího království a zejména přítomnost těch nejvzácnějších relikvií křesťanství měla být zárukou té nejvyšší přízně říši a lucemburskému rodu. 

Pohled od vstupu k severní oltářní stěně. Východní stěnu pomáhal patrně koncipovat arcibiskup Arnošt z Pardubic a Jan ze Středy, zatímco na protější, západní stěně je patrnější program Karla IV. (foto: Národní památkový ústav)

Kaple je velmi neobvykle po celé ploše stěn zdobena 130 deskovými obrazy, které představují Kristovo nebeské vojsko, Církev vítěznou, v nebeských hierarchiích: patriarchy, proroky, apoštoly, mučedníky, vyznavače, svaté panovníky a rytíře, svaté panny a vdovy.

TIP: Svým urbanistickým řešením předběhla Praha svou dobu o staletí

Historici umění Jiří Fajt a Jan Royt se domnívají, že nástěnná malba byla patrně zavržena jako příliš „standardní“ a že s myšlenkou mnoha deskových obrazů, „jak to ještě nikdo nikdy neviděl“, mohl přijít Mistr Theodorik, dvorní malíř Karla IV. zodpovědný za její výzdobu. Jistěže je nenamaloval sám, vznikly v různých pražských dílnách pod rukama více mistrů a jejich učedníků podle předloh a šablon, které Theodorik vytvořil. Některé obrazy jsou patrně dílem Mistra Lucemburského rodokmene, jenž namaloval unikátní, nedochovaný rodokmen Lucemburků počínaje Noemem v císařském paláci. Na jiných obrazech v kapli se mohl jako Theodorikův učeň podílet Třeboňský mistr. Díky těmto umělcům se Karlštejn stal jednou z uměleckých perel evropského středověkého umění. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907