Každý krok se počítá: Chůze může snížit riziko rakoviny až o 16 %
Už 7 000 kroků denně může významně snížit riziko až 13 typů rakoviny – ukazuje rozsáhlý výzkum britských vědců.
Rostoucí množství vědeckých studií ukazuje, že pravidelný pohyb snižuje riziko vzniku rakoviny. Nejnovější výzkum z Oxfordské univerzity tuto souvislost dále potvrzuje. Výzkumníci sledovali více než 85 000 lidí ve Velké Británii a došli k jasnému závěru: čím více kroků denně člověk ujde, tím menší má šanci, že onemocní některou ze 13 sledovaných typů rakoviny.
Kolik kroků je dost?
Dobré zprávy začínají u 5 000 kroků denně – pod touto hranicí nebyl zaznamenán významný efekt. Při 7 000 krocích se riziko vzniku rakoviny snížilo o 11 %, při 9 000 krocích už o 16 %. Nad tuto hodnotu se už přínosy příliš nezvyšovaly – efekt se začal vyrovnávat. To potvrzuje obecně doporučovaných 10 000 kroků denně jako rozumný cíl, který může mít reálný vliv nejen na celkové zdraví, ale i na prevenci rakoviny.
Vědci analyzovali údaje více než 85 tisíc lidí, které získali z britského dlouhodobého projektu UK Biobank. Tito lidé nosili zařízení, která dlouhodobě sledovala četnost i intenzitu jejich fyzické aktivity. Tým nakonec dospěl závěru, že čím více toho lidé nachodili, tím méně je ohrožovalo 13 typů rakovin, včetně nádorů jícnu, jater, plic, ledvin, žaludku, endometria, kolorektálního karcinomu, hlavy a krku, rekta, močového měchýře, prsu, myeloidní leukémie nebo myelomu.
Chůze jako ochranný štít
Vědci zkoumali nejen počet kroků, ale i jejich intenzitu – tedy rychlost chůze. Ukázalo se, že rychlejší chůze sice vykazovala mírně lepší výsledky, ale jakmile se zohlednil celkový objem pohybu, rychlost ztratila na významu. Klíčové tedy je množství pohybu, nikoli jeho tempo. Podobně výměna sezení za lehkou nebo střední aktivitu vedla ke snížení rizika – ale samotné nahrazení lehké aktivity střední nepřineslo žádný výrazný další přínos. Zkrátka: každý krok se počítá, i ten pomalý.
Během šesti let, po které byli účastníci sledováni, onemocněla rakovinou zhruba 3 % z nich. Nejčastěji se jednalo o rakovinu tlustého střeva, konečníku a plic u mužů, a prsu, tlustého střeva, děložní sliznice a plic u žen. Největší ochranný účinek měl pohyb u rakoviny žaludku, močového měchýře, jater, děložní sliznice, plic, oblasti hlavy a krku.
Na rozdíl od dřívějších studií, které se spoléhaly na subjektivní zápisy o pohybu, výzkumníci tentokrát využili nositelná zařízení (např. fitness náramky). Tato data byla objektivnější a přesnější. Navíc výzkum nezdůrazňoval jen intenzivní cvičení – ukázal, že i běžná chůze má významný dopad.
