Kdy se naposledy krmila supermasivní černá díra v srdci Mléčné dráhy?

16.03.2017 - Stanislav Mihulka

Supermasivní černá díra v naší Galaxii většinou polyká jen drobky kosmického materiálu. Vědci nyní zjistili, kdy měla poslední hodokvas

Fermiho bubliny -<p>Ohromné bubliny tvrdého záření jsou pozůstatkem velkolepé hostiny černé díry v Mléčné dráze</p>
Fermiho bubliny -

Ohromné bubliny tvrdého záření jsou pozůstatkem velkolepé hostiny černé díry v Mléčné dráze


Reklama

Sagittarius A*, neboli supermasivní černá díra v centru naší Galaxie bývá klidná a tichá. Občas ale něco pozře. Většinou to je nějaké kosmické kamení, občas ale spolkne i něco většího…

Rongmon Bordoloi z Massachusettského technologického institutu a jeho spolupracovníci zjistili, kdy si naše domácí supermasivní černá díra naposledy dala něco pořádného. Využili pozorování Hubbleova vesmírného teleskopu, který se nedávno zaměřil na takzvané Fermiho bubliny. To jsou ohromné protilehlé struktury tvořené gama záření a rentgenovým zářením, které se tyčí z centra Mléčné dráhy, vždy do vzdálenosti asi 25 tisíc světelných let.

Fermiho bubliny

Detailní pozorování charakteristik severní z dvojice Fermiho bublin pomocí záření vybraných kvasarů ze vzdáleného vesmíru ukázala, že tyto bubliny vznikly asi před 6 až 9 miliony let. Tehdy šlo o nesmírně intenzivní, energetickou událost, kdy supermasivní černá díra zřejmě spolykala velký oblak kosmického plynu a při tom vyfoukla ohromné Fermiho bubliny.

TIP: Supermasivní černá díra v nitru Mléčné dráhy před 6 miliony let divoce bouřila

Od té doby si zřejmě černá díra v centru Mléčné dráhy dává jenom příležitostné svačinky. Na další pořádné jídlo si zřejmě ještě bude muset nějaký čas počkat.

  • Zdroj textu:

    MIT

  • Zdroj fotografií: NASA's Goddard Space Flight Center

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907