Koniklece: Ozdoby probouzejících se luk a zvonky jarních stepí

Koniklece prý vznikly ze slz bohyně Afrodity a ačkoli ani v květomluvě nenesou radostnou zprávu, pohledem na jejich ladné květy srdce každého milovníka květin pookřeje




Koniklece (latinsky Pulsatilla), jsou jarní ozdobou stepních luk, skal a suchých, především borových, hájů. Najdete je rovněž na loukách vysokohorských. Český název je prý odvozen od slovenského „poniklec“. Poniklý totiž znamená visící dolů, což je znak květů některých druhů. Latinský název má původ ve slovesu pulsare, což značí mimo jiné zvonit. Inspirací byl jednoznačně tvar květu připomínající zvon.

Slzy pro milého

Typickým znakem konikleců je ochmýření celé rostliny. To je odlišuje od sasanek, s nimiž jsou občas zaměňovány. Například pro Italy je žlutý koniklec (Pulsatilla alpina apiifolia) žlutou sasankou (Anemone gialo). Botanicky jde ovšem o samostatný rod. Jako snad všechny pryskyřníkovité rostliny i koniklece jsou jedovaté, což je odedávna předurčilo pro využití v lidovém léčitelství. Byly nasazovány proti ekzémům, dně, revmatizmu a dokonce proti moru.

Dle řeckých bájí vyrostly ze slz bohyně Afrodity, když oplakávala milence Adonise, kterého rozsápal na lovu kanec. U starých Řeků byly i symbolem ženských slz, nejen kvůli této pověsti, ale rovněž proto, že stejně rychle, jak vykvetou, tak také zmizí. V květomluvě pak koniklec znamená: „Musím se s tebou rozejít.“

Rozesety po Evropě

Existuje asi 30 druhů konikleců, které nejčastěji mívají květy modro-fialové, ale i bílé nebo žluté. V Čechách je nejčastějším z tohoto rodu koniklec luční (P. pratensis), jenž má několik poddruhů, jako je koniklec luční český nebo načernalý. V Krkonoších můžete nejčastěji vidět koniklec alpinský bílý (P. alpina subsp. austriaca). Na Moravě lze obdivovat koniklec velkokvětý (P. grandis), který najdete dokonce v samotném městě Brně.

TIP: Odpadkové ekosystémy překvapují aneb Neuvěřitelná fakta o nových ekosystémech

Na Slovensku se zase vyskytují dva vzácné, velmi dekorativní a příbuzné koniklece: koniklec slovenský (P. slavica) a koniklec prostřední (P. subslavica). Oba jsou západokarpatskými endemity. V Alpách jsou poměrně časté bíle kvetoucí koniklece jarní (P. vernalis), koniklec alpský pravý (Pulsatila alpina subsp. alpina) a žlutě kvetoucí koniklec alpský celolistý (P. alpina apiifolia). Ten je, nejspíš podle sírově žluté barvy květů, někdy nazýván sírový (P. sulphurea). Koniklec jarní lze velmi vzácně nalézt i v Krkonoších a na Slovensku v Tatrách. V Alpách vzácně roste fialově kvetoucí koniklec Hallerův (P. halleri).


Chráněné jarní ozdoby

Na koniklece si musíte pospíšit. Stepní květy v Čechách na Moravě a na Slovensku odkvétají už v dubnu. V Alpách čekají až do doby, kdy roztává sníh, což bývá často až v červnu. Koniklece ovšem mají krásně ochmýřené i plody a jsou tak dekorativní i po odkvětu. Jsou ovšem zákonem chráněny, a to nejen u nás, ale i v dalších státech.

Témata

rostliny
  • Zdroj textu

    Příroda 7-8/2010

  • Zdroj fotografií

    Cedrik a Štěpánka Haškovcovi


Další články v sekci