Krasová oblast Racha: Skryté poklady gruzínských jeskyní

15.12.2021 - Petr Zajíček

Panenská příroda Gruzie ukrývá řadu neodhalených krás. Mezi ně určitě patří krasové oblasti, které se táhnou v délce stovek kilometrů od severozápadu země směrem k centrální části. Jednou z nich je i region Racha

<p>Erodované profily vodou protékaných partií v jeskyni Racha 2002.</p>

Erodované profily vodou protékaných partií v jeskyni Racha 2002.


Reklama

Zatímco některé krasové lokality jsou již řadu let turisticky zpřístupněny, ty hůře dostupné jsou teprve v posledních letech předmětem zájmu speleologů a dalších odborníků. K nim patří také území, které se rozprostírá ve správním regionu Racha na rozloze přes 60 km² západně od Šaorské přehrady.

Ukryté před světem

Krasové plošiny oblasti Racha v nadmořské výšce kolem 1 500 metrů jsou rozbrázděny stovkami hlubokých závrtů. Nepřehlednou krajinou pokrytou z velké části hustou pralesní vegetací vedou pouze úzké, místy neznatelné pěšiny. Samotný přístup sem je komplikovaný, protože od asfaltové komunikace vede do srdce Rachy jen skoro pět kilometrů dlouhá kamenitá cesta, již dokážou překonat pouze terénními vozy. Cesta pak končí v areálu bývalé, dnes již zdevastované kabinové lanovky, vybudované ještě za dob SSSR. Jen místní speleologové znají cesty ke dvěma nejvýznamnějším jeskynním systémům, které jsou v oblasti Racha známy. Přesun k nim s těžkou bagáží trvá od lanovky ještě více než hodinu ostré chůze.

Obě jeskyně jsou od sebe vzdušnou čarou vzdálené asi jeden kilometr a není jasné, zda mají vzájemnou souvislost. Zatím to spíše vypadá, že se jedná o dvě nezávislé hydrografické soustavy. Speleologicky byla jako první prozkoumána říční vývěrová jeskyně Racha 2002, kterou jeskyňáři právě toho roku objevili a prostoupili všemi jejími dostupnými částmi…

Jeskyně Racha 2002 a Muradi

Systém jeskyně Racha 2002 je tvořen meandrující, místy vysokou chodbou, jíž z velké části protéká podzemní tok. Celková délka jeskyně činí dle posledních měření přes 3 kilometry. Vchod je tvořen širokou průrvou v úbočí krasového závrtu, která přechází ve strmě upadající řícenou chodbu. Ta se napojuje na vlastní koridor podzemního řečiště. Proti proudu pak lze postupovat zajímavě erodovanými chodbami. V koncových partiích je dosud nepřekonaný přítokový sifon, v němž vyvěrají vody z dosud neznámého pokračování.

Není ani zřejmé, zda se jedná o hydrografickou soustavu jediného podzemního toku, nebo jestli jeskyně odvodňuje větší území s několika přítoky. Velkou raritou koncových partií jeskyně Racha 2002 je výskyt drobných excentrických krápníků.

Vchod do druhé z jeskyní, která nese název Muradi a jejíž celková délka je přibližně 900 metrů, je úplně nenápadný. Nachází se v nepřehledném zarostlém svahu a z jeskynního portálu o rozměrech cca 4 × 2 metry proudí ledový vzduch. Jeho teplota kolem pěti stupňů Celsia svědčí o skutečnosti, že se nejedná o zanedbatelnou jeskyni, ale o rozsáhlejší podzemní systém. Přibližně do vzdálenosti 150 metrů byla tato jeskyně známá už v dřívějších dobách, protože místní pastevci brali vodu ze zdejšího nevelkého skapového jezírka. Stará část je charakteristická vysokými řícenými chodbami s běžnou a nevýraznou krápníkovou výzdobou.

Na konci roku 2014 se v koncové partii nad jezírkem podařilo místním speleologům překonat traverz ve stěně chodby k nevelkému skalnímu oknu blízko stropu. Objevili tak další pokračování. Rozsah nových prostor činil celkově přes tři čtvrtě kilometru. Mnohem úžasnější než prodloužení celkové známé délky však byl nález, na nějž v objevených chodbách narazili...

Krápníkové lustry

Již na počátku nově objevených partií jeskyně Muradi je patrná přibývající krápníková výzdoba v mnoha formách i dimenzích. Bělostné sintrové náteky a kaskády doplňují stalaktity i stalagmity různých velikostí. Po další stovce metrů začíná koridor meandrovat a pak se prudce stáčí. Od těchto míst je celý prostor chodby od stropu až po dno zdoben neuvěřitelnými tvary krápníkové výzdoby.

Sintrové hráze vyplňují celé dno chodby. Když chodbou procházíte, musíte opatrně našlapovat po jediné úzce vytyčené trase, abyste útvary nepoškodili. Vyvrcholením celé jeskyně jsou skupiny krápníků ve tvaru koulí, které na tenkých stalaktitech volně visí ze stropu jako lustry. Koule mají průměr až několik desítek centimetrů a gruzínští odborníci brzy zjistili, že podobné útvary v takové velikosti nebyly nalezeny v žádné jeskyni na světě. Domněnku o jedinečnosti „krápníkových koulí“ se dosud nepodařilo podložit ani vyvrátit, v každém případě se jedná o mimořádně pozoruhodnou formu krápníkové výplně.

V posledním úseku chodeb pak krápníková výzdoba ubývá, koridor se rozšiřuje a upadá do soustavy propastí hlubokých několik desítek metrů. Tyto závěrečná partie zatím nebyly zcela prozkoumány. Probíhá zde speleologický výzkum a dle průvanů lze předpokládat další pokračování celého jeskynního systému, pravděpodobně i s podzemním tokem.

Jak rostou koule

Vysvětlení vzniku stalaktitů s mohutnými visícími kulovitými útvary na konci není až tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hladina sintrových jezírek, které se pod krápníky nacházejí, byla v dřívějších dobách o několik decimetrů výše než dnes. Stalaktity rostoucí ze stropu se svými konci pomalu přibližovaly k nehybné vodní hladině. V okamžiku, kdy se konec krápníku dostal pod vodu, začaly krystalky kalcitu srážející se z nasycené skapové vody narůstat ve vodě všemi směry. Krápníková hmota tak postupně rostla do podoby koulí. Některé dorostly až ke dnu jezírka a postupně se s ním spojily. Jiné tak hluboko nedorostly a poté, co se později výrazně snížila úroveň hladiny v jezírkách, zůstaly viset na stalaktitech. Bezesporu jde o typ krápníků, které vznikly jen díky souhře několika vzácných přírodních okolností.

TIP: Pod hladinou tekutého křišťálu: Švýcarské řeky Verzasca a Maggia

Zachovalá příroda krasové oblasti Racha skrývá zajímavé a cenné jeskyně a vzhledem k aktivitě místních speleologů na sebe další objevy asi nenechají dlouho čekat. Kolik zajímavostí a unikátů se ještě skrývá v dosud neznámých prostorách?

Geneze gruzínského krasu

Vrstvy vápenců situované dnes východně od Černého moře se ukládaly během rozsáhlé mořské sedimentace v období druhohor. Později, v polovině třetihor, se vlivem srážky tektonických desek začalo vyzdvihovat mohutné pohoří Kavkaz, které výrazně poznamenalo vzhled svého širokého okolí. Vrstvy vápenců byly zvrásněny a rozlámány a na úpatí Kavkazu vytvořily nižší pohoří. Povrchové toky a atmosférické vody pak byly hlavním dlouhodobým činitelem při tvorbě povrchových a podzemních krasových jevů, které se nadále utvářejí i v dnešní době.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Petr Zajíček (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti
Zajímavosti

Kynutý houskový knedlík, jedna z klasických českých příloh k masu a omáčkám.

Historie

CAPSTONE na orbitě Luny

Vesmír

Sebevražda je 10. nejčastější příčinou úmrtí v USA. 

Věda

Pro vysoký vzrůst liliovníku a podzimní zbarvení listů jej v Americe někdy nazývají žlutý topol (Yellow Poplar). (foto: Wikimedia Commons, AndyScottCC BY-SA 4.0)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907