Reklama


Která exoplaneta se nejvíc podobá Zemi?

14.05.2016 - Michal Švanda


Reklama

Pátrání po Zemi 2.0 je jedním z hlavních motorů momentálně asi nejatraktivnějšího oboru astrofyziky – hledání tzv. extrasolárních planet neboli exoplanet. 

O současném rozmachu zmíněné oblasti svědčí čísla. První planetu obíhající kolem jiné hvězdy slunečního typu se podařilo objevit v roce 1995. V následujících letech se přidalo několik málo exemplářů, které jsme ještě v roce 2000 mohli všechny vyobrazit na jedné mapě hvězdné oblohy, aniž by ztratila na přehlednosti. Známe už přes dva tisíce extrasolárních planet a navíc asi dvě tisícovky kandidátů čekajících na potvrzení. Většina patří mezi hmotné planety v blízkosti mateřské hvězdy, tedy tzv. horké Jupitery. Pouhých 130 exoplanet má menší hmotnost než 10 ekvivalentů Země a méně než 50 z nich je potenciálně obyvatelných. 

Pro účely porovnávání sestavili vědci tzv. Earth Similarity Index (ESI) neboli index podobnosti Zemi, který podle vzorce kombinuje rozdíl hmotnosti, poloměru, hustoty a povrchové teploty daného tělesa a naší planety. Index je normovaný od 0 do 1, přičemž 0 značí zcela odlišný objekt a 1 naopak objekt identický se Zemí, samozřejmě z hlediska vyjmenovaných fyzikálních parametrů – nejde ještě nutně o opravdového dvojníka modré planety. 

Ze známých planet má jednotkovou hodnotu ESI pouze Země. Z dalších těles vykazuje nejvyšší index Kepler-438b – konkrétně 0,88. Planetu vzdálenou 470 ly (světelných let) objevil dalekohled Kepler v roce 2015. Jedná se nejspíš o kamenné těleso 1,12× větší než Země: nachází se poblíž vnitřního okraje obyvatelné zóny své mateřské hvězdy – červeného trpaslíka –, obklopuje ho atmosféra a podle odhadů se jeho povrchová teplota pohybuje v rozmezí 0–60 °C. Kepler-438b obíhá svou hvězdu s periodou 35,2 dne po téměř kruhové trajektorii, což by mělo zajistit dostatečnou stabilitu klimatu. Právě tuto planetu proto v současnosti považujeme za nejlepšího dvojníka Země. Dodejme ještě, že Venuše má ESI 0,78 a Mars 0,64.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 9/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907