Legendární Krok měl možná svůj předobraz v důstojníkovi pretoriánů
Titul „vojvoda“ náleží Krokovi ze starých českých pověstí jen zprostředkovaně. Přiřkli mu jej až obrozenci v 19. století, původně byl v kronikách pouze soudcem. Měla však tato mytická postava vůbec nějaký skutečný předobraz? Podle jistých znaků se mohlo jednat o barbarského důstojníka ve službách antické římské armády.
O pověsti popisující příchod Čechů do naší země jsme už několikrát psali. Pod vedením praotce Čecha se pak měl jeho lid usadit ve zdejší kotlině, a než potom přišly na řadu známé a důležité pasáže o Libuši a Přemyslovi, vstoupil do děje ještě jeden muž, jehož úloha v pověsti zůstává trochu záhadnou.
Kronikář Kosmas o něm píše toto: „Mezi nimi povstal jeden muž, jménem Krok; podle jeho jména je znám hrad, již stromovím zarostlý, v lese u vsi Zbečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými a ve svých úsudcích rozvážný a důmyslný. K němu se sbíhali, jako včely k úlům, lidé nejen z vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, zplodil však tři dcery, jimž příroda udělila nemenší poklady moudrosti, nežli dává mužům.“
Proč se dochoval?
Jinak o Krokovi nevíme nic a ani pozdější kronikáři nic konkrétního nepřidávají. Je ovšem zajímavé, že tento muž neměl být ještě knížetem ani náčelníkem Čechům, ale pouze jakýmsi sjednocujícím soudcem a uznávanou autoritou. Jeho hlavní role pak spočívala v tom, že dal Čechům své tři dcery Kazi, Tetu a Libuši. Proč je však z hlediska tvorby pověsti nemohl mít už bájný zakladatel praotec Čech, který byl přece podobnou autoritou? Proč Kosmas do pověsti vkládal ještě další postavu Kroka? Není důvod, aby si ho vymýšlel – zřejmě ho znal ze staré ústní tradice. Ale čím mohl být tak významný, že se tam vůbec dostal a udržel?
Samozřejmě se mohlo jednat o nějakého významného „domácího“ soudce z raných dob, jehož sláva překlenula tolik staletí. Ale v mytické době se něco takového nestává, pokud daný člověk nemá za sebou nějaký skutečně významný čin, o němž by existovalo zajímavé vyprávění. Ostatně i jeho tři dcery a oráč Přemysl jsou spíše obrazem nějakých prastarých božstev než reálné postavy.
V poslední době se však objevila ještě jedna teorie pokoušející se objasnit Krokův původ, kterou publikoval historik Petr Charvát, jenž se primárně zabývá starověkými orientálními dějinami. Nicméně v rámci tohoto tématu ho zajímá právě tvoření etnik a národů, takže během své práce shromáždil i četné informace týkající se i nejstarších českých dějin. Tak objevil možnou překvapivou souvislost Kroka s římskou armádou a vznikající barbarskou aristokracií – tedy kmenových náčelníků v římských službách.
Velitel palácové gardy
V pramenech máme doloženého jistého římského důstojníka jménem Crocus, což byl kdysi panovník germánského kmene Alamanů. Šlo o současníka císaře Konstantina Velikého (vládl 306–337). Crocus byl dokonce svědkem toho, když se Konstantin při výpravě do Británie prohlásil roku 306 císařem po smrti svého otce. Říká se, že možná právě Crocus tuto událost nastrojil jako politickou manipulaci, jelikož sloužil jako velitel palácové jednotky (gardy) u předchozího zemřelého císaře. Možná už tušíte, že Petr Charvát spojil tohoto Croca právě se známým vévodou Krokem. Z Kosmova popisu Kroka se ovšem vytratila role římské armády a zůstal tam jen vévoda jako otec Libuše a tím i předek Přemyslovců, což naznačuje jeho důležitost.
Je také otázka, jakou roli by v tomto případě měl Crocus v našich končinách sehrát. Petr Charvát nám odpověď nenabízí a my se můžeme jen domýšlet. Mohl snad navštívit naše kraje s vojenským sborem Alamanů (toho času v římských službách), nějakou dobu tady pobýt, rozsoudit svou autoritou nějaké spory, možná i pojmout nějakou zdejší manželku a zplodit nějakou dceru? To už je hodně odvážná úvaha. Navíc v jeho době tu ještě Slované ani zdaleka nesídlili, tak jak by se mohla pověst dochovat?
Samozřejmě může jít pouze o prolnutí s nějakou alamanskou tradicí, což je nejpravděpodobnější, protože právě Alamanům Crocus ve skutečnosti opravdu vládl. Celá konstrukce je sice těžko dokazatelná, ale zajímavá. Můžeme o ní však uvažovat pouze jako o příkladu možného vývoje. Dokazovala by prolnutí českého slovanského prostředí s germánským i římským, tedy jakýsi multietnický původ Čechů.
