Letecké operace v Libyi (2): Poslední válka plukovníka Kaddáfího

05.07.2019 - Daniel Petz

Muammar Kaddáfí vládl v Libyi více než čtyři desetiletí, která vyplňovaly konflikty jak se sousedy, tak s dalšími zeměmi svobodného světa. Jeho diktatura přežila pád železné opony i rozpad Sovětského svazu, její konec přinesla až mohutná letecká kampaň na podporu domácí opozice zahájená v březnu 2011

<p>Samohybná houfnice Palmaria vládních sil zničená francouzskými letouny Rafale jihozápadně od Benghází 19. března.</p>

Samohybná houfnice Palmaria vládních sil zničená francouzskými letouny Rafale jihozápadně od Benghází 19. března.


Reklama

V noci na 20. března se do bojových operací zapojili také Američané a Britové. Z jejich plavidel vzlétly střely Tomahawk určené k neutralizaci protivzdušné obrany a komunikačních středisek libyjských ozbrojených sil. Následovaly útoky letounů AV-8B Harrier II americké námořní pěchoty, britských strojů Tornado a také radarem obtížně zjistitelných amerických bombardérů B-2 Spirit, které vzlétly ze základny Whiteman ve státě Missouri, aby bombardovaly vojenská letiště pod kontrolou jednotek věrných diktatuře.  

Předchozí část: Poslední válka plukovníka Kaddáfího: Letecké operace v Libyi (1)

Účast ostatních  

V průběhu třetí březnové dekády se začaly do operačního prostoru přesouvat letecké kontingenty ostatních členů koalice. Například 19. března přistálo na italské letecké základně Trapani sedm stíhacích letounů CF-18 Hornet kanadského letectva. Stejnou základnu začaly využívat letouny F-15E Strike Eagle a F-16 amerického letectva, které přiletěly v průběhu téhož dne. Dánské letouny F-16 začaly operovat ze sicilské základny Sigonella, španělské F-18 Hornet ze základny Decimomannu na Sardinii. Stroje francouzského letectva startovaly z korsické základny Solenzara, letouny britského RAF  z italské letecké základny Gioia del Colle.

Belgický letecký kontingent s letouny F-16 zahájil 21. března hlídkové lety z řecké letecké základny Araxos. Norské letouny F-16 přeletěly téhož dne z domovské základny ležící za polárním kruhem na leteckou základnu Souda na Krétě. Italské stíhací letouny Eurofighter Typhoon se přesunuly na základnu Trapani, odkud vzlétaly k hlídkovým letům do prostoru mezi Sicílií a Libyí.

Do akce s omezením

Letouny Mirage 2000 vojenského letectva emirátu Katar absolvovaly 22. března přelet z domovského letiště Doha na základnu řeckého letectva Souda. Spojené arabské emiráty přislíbily poskytnout pro operaci Odyssey Dawn letouny F-16 a Mirage 2000 s výhradou, že stroje mohou být využity pouze ke střežení bezletové zóny. Ještě přísnější omezení se vztahovala na letouny F-16 nizozemského letectva, které operovaly od 24. března ze základny Decimomannu. Směly provádět pouze průzkum a monitoring letového provozu. 

Třetí (a poslední) arabskou zemí, která poskytla svůj letecký kontingent koaličním silám, bylo Jordánsko. Jeho letouny F-16 operovaly od 31. března ze základny Aviano. Také jordánská vláda podmínila svou účast v koalici citelným omezením, když deklarovala, že její letouny se nebudou podílet na leteckých operacích nad Libyí. Stíhačky byly využívány výlučně k doprovodu jordánského transportního letounu C-130 Hercules, který povstalcům přivážel zásoby a pravděpodobně také zbraně.

Pod velením NATO 

Bylo rozhodnuto, že od 31. března 6.00 greenwichského času se podřídí aktivity jednotlivých států společnému velení NATO. Operaci byl přidělen nový název Unified Protector (Sjednocený ochránce), zatímco původní kódové označení Odyssey Dawn se napříště vztahovalo pouze na aktivity ozbrojených sil Spojených států. Pentagon současně oznámil záměr v budoucnu stáhnout své stíhací a útočné letouny a poskytovat koalici především vzdušné tankování, transport, pátrání a záchranu, prostředky elektronického boje a průzkum.

Dne 2. dubna přiletěly na základnu Sigonella první tři letouny JAS-39 Gripen tvořící výzbroj švédského leteckého kontingentu. Zbývající stroje přistály během následujícího dne. Všechny letouny nesly výlučně výzbroj pro vedení vzdušného boje, s útoky na pozemní cíle se nepočítalo. Jednalo se o první bojové nasazení švédského letectva v zahraničí od občanské války v Kongu v letech 1961–1963 (tehdy stíhačky J-29 Tunnan v rámci sil OSN). Posledními stroji, které posílily leteckou složku koalice, se staly turecké F-16, které přistály 5. dubna na základně Sigonella. Přestože letouny nesly rakety Sidewinder určené pro vzdušný boj, nebylo jisté kdy, případně zda vůbec začnou provádět hlídkové lety v zájmu prosazení bezletové zóny. Turecko zaujalo „obtížně čitelný“ postoj již během blokády libyjských přístavů. 

Národní přechodná rada tehdy obvinila turecké námořnictvo, že stojí na straně sil věrných diktatuře, když zabavuje zbraně určené povstalcům. Přestože leteckou složku koalice tvořily bezmála dvě stovky bojových letadel, pouze osádky britských a francouzských strojů nebyly vázány omezeními v případě útoků na pozemní cíle. Norové, Dánové, Belgičané a Kanaďané dodržovali různá omezení (například zákaz útočit na vozidla), zatímco Nizozemci, Švédové a příslušníci letectev arabských zemí na pozemní cíle neútočili vůbec. Tato skutečnost alespoň částečně vysvětluje, proč síly věrné diktatuře byly poměrně dlouhou dobu bojeschopné. 

Vítězství se blíží 

Počínaje třetí dubnovou dekádou se do bojů nad Libyí zapojily americké bezpilotní prostředky MQ-1B Predator, počátkem června došlo poprvé k nasazení bitevních vrtulníků. Francouzské EC-665 Tigre startovaly z výsadkové lodě Tonnere, britské AH-64 Apache vzlétaly z paluby vrtulníkové lodě HMS Ocean. Nasazení vrtulníků umožnilo provádět přesnější útoky s menším rizikem zasažení civilistů. V polovině června začala ve většině spojeneckých zemí docházet letecká munice, pomoc ve formě okamžitých dodávek poskytlo Německo.

TIP: Rezidence diktátorů: Jak odpočívali Hitler, Stalin, Kaddáfí nebo třeba Janukovyč

Koncem června se do bojových operací zapojily italské bitevníky AMX vzlétající ze základny Trapani. Ještě v polovině srpna odpálily jednotky věrné diktatuře tři rakety Scud, z nichž ani jedna nezasáhla svůj cíl. Současně probíhaly boje o Tripolis, který padl 24. srpna. Zbývalo dobýt Syrtu, o níž se (správně) předpokládalo, že se stala Kaddáfího posledním útočištěm. Dne 20. října se Kaddáfí pokusil město opustit ve velkém konvoji vozidel. Povstalci jej objevili a na místě zabili. Syrta byla následně dobyta a válka skončila. 

  • Zdroj textu:

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie
Věda

Obliba Papinova hrnce stoupla zejména v době druhé světové války, kvůli šetření paliva a kratší době vaření.

Zajímavosti

Kosmická loď s jaderným termálním pohonem

Vesmír

LST mají místo i v moderní době, v tomto případě se jedná o korejské plavidlo.

Válka

Část sloního stáda. Možná právě od potyčky se stromem má největší slon v popředí snímku zlomený jeden kel.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907