Pozorování vědců z McGillovy univerzity ukázalo, že zdrojem záhadných rychlých rádiových záblesků by mohly být magnetary – neutronové hvězdy s extrémně silným magnetickým polem
Při jednom záblesku se během několika milisekund vyzáří stejné množství energie, na níž by naše Slunce muselo pracovat celý den.
Jedním z nejzáhadnějších vesmírných fenoménů jsou tzv. rychlé rádiové záblesky – krátké a velmi silné „výboje“ v oblasti rádiových vln. Přestože k nám přilétají z různých míst ve vesmíru v poměrně hojném počtu, stále přesně nevíme, jak vlastně vznikají. K vysvětlení tohoto pozoruhodného jevu (nebo alespoň jeho části) by mohlo přispět nedávné pozorování magnetaru ze souhvězdí Lištičky.
Letos na konci dubna pozoroval tým studentů a zaměstnanců projektu Canadian Hydrogen Intensity Mapping Experiment (CHIME) Fast Radio Burst Collaboration neobvykle intenzivní rádiový výtrysk. Jako zdroj se podařilo určit magnetar – neutronovou hvězdu s extrémně silným magnetickým polem, který se nachází v souhvězdí Lištičky.
Intenzita tohoto rádiového výtrysku přitom byla 3 000× vyšší než cokoliv podobného, co jsme zatím kdy od magnetaru zaznamenali. To podle autorů studie přináší zásadní změnu v pohledu na rychlé rádiové záblesky. Magnetary byly až doposud považovány za příliš slabé zdroje rádiových vln na to, aby mohly být původci rychlých rádiových záblesků.
TIP: Záhada trvá: Ze souhvězdí Vozky přilétly další rychlé rádiové záblesky
Doposud zachycené rychlé rádiové záblesky pocházely bez výjimky z jiných galaxií. Čerstvě zachycený záblesk měl ale takovou intenzitu, že odpovídal dřívějším záznamům. Podle jedné z autorek studie, Pragya Chawly z kanadské McGillovy univerzity, jde o velmi solidní důkaz o magnetarech, coby původcích (alespoň některých) rychlých rádiových záblesků.
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
VesmírČínská analýza vzorků měsíčního regolitu odhalila vodu uloženou v impaktovém skle. (foto: Wikimedia Commons, Nielander, CC0 1.0)
HistorieKrál Artuš v představě anglického malíře Charlese Ernesta Butlera. Zdá se, že předobrazem Artuše byl úspěšný vojevůdce, nebo dokonce několik vojevůdců toho jména. (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)
