Meteorit z jádra mrtvé planety obsahuje doposud nevídaný minerál

05.09.2019 - Stanislav Mihulka

Unikátní železný Wedderburnský meteorit ukrýval mimořádný karbid železa

<p>Wedderburnský meteorit z očí do očí</p>

Wedderburnský meteorit z očí do očí


Reklama

V roce 1951 byl u města Wedderburn v australském státě Victoria objeven malý železný meteorit. Geologové si již tehdy všimli, že Wedderburnský meteorit má složení jako žádný jiný. Obsahuje totiž 24 procent niklu, což je více, než v kterémkoliv jiném zkoumaném meteoritu. Také je v něm na železný meteorit neobvykle mnoho uhlíku.

Planetární vědce od té doby zajímá, proč je Wedderburnský meteorit tak výjimečný. Geolog Chi Ma z Caltechu se svým kolegou ještě této záhadě zvýšili laťku, když nedávno zjistili, že tento meteorit obsahuje karbid železa Fe5C2 se specifickou strukturou. Badatelé tento minerál, který jsme zatím nikdy v přírodě neviděli, pojmenovali edscottit, podle experta na tento meteorit.

Unikátní minerál v meteoritu

Edscottit jsme sice zatím neviděli v přírodě, to ale neznamená, že bychom s ním neměli žádnou zkušenost. Odborníci se s ním poprvé setkali během procesu výroby oceli. Čínští vědci zase nedávno zkoušeli nanočástice z tohoto materiálu, jako prostředek pro zvýraznění nádorů při jejich snímkování na magnetické rezonanci.

TIP: Meteorit z Antarktidy ukrýval nečekaný poklad: Úlomek komety

Složení a struktura Wedderburnského meteoritu naznačuje, že pravděpodobně pochází ze železného jádra dávno mrtvé planety. Vznikl zřejmě na samotném počátku Sluneční soustavy, někdy před 4,5 miliardami let. Tehdy se intenzivně srážely protoplanety a planety, jako při hře na ohromném planetárním kulečníku. A při jedné takové srážce nejspíš vznikl i úlomek jádra, z něhož se nakonec stal Wedderburnský meteorit.

  • Zdroj textu:

    IFL Science

  • Zdroj fotografií: Museums Victoria

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sever Evropy čekají možná v budoucnosti vyšší srážky, ale střed a jih kontinentu budou stále víc vysychat.

Zajímavosti

Obraz Médúmské husy: nahoře malba husy velké a dvojice hus běločelých, vlevo dole vyhynulé bernešky a husa velká.

Věda

Odolnost Pernštejna prokázaná v roce 1645 přispěla k tomu, že byl hrad zařazen mezi udržované zemské pevnosti.

Historie
Revue

Zoologové zkoumali rovněž zobáky papuchalků severních (Fratercula arctica), mořských ptáků, kteří patří do čeledi alkovitých. Zobáky papuchalků mají při pohledu z boku tvar širokého trojúhelníku, ale zároveň jsou velmi úzké.

Příroda

Každá tečka představuje jednu supermasivní černou díru. | zdroj: LOFAR/LOL Survey (CC BY 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907