Mise Artemis II: K Měsíci poletí i „živé kopie“ astronautů
Při misi Artemis II poletí v příštím roce k Měsíci čtyřčlenná posádka spolu se svými „mini verzemi“ – živými tkáněmi astronautů uzavřenými v mikročipech, které budou testovat dopady kosmického prostředí na lidské zdraví.
Na začátku února se otevře zhruba dvouměsíční startovací okno, během nějž zamíří k Měsíci čtyřčlenná posádka mise Artemis II ve složení Reid Wiseman, Victor Glover, Jeremy Hansen a Christina Kochová. Nebudou ale sami – poletí s nimi i jejich vlastní „mini verze“, uzavřené v mikroskopických kapslích o velikosti USB disku.
Tyto drobné přístroje, označované jako „astronauti na čipu“, obsahují živé tkáně odebrané přímo z těla členů posádky. Cílem je vystavit tyto miniaturní modely stejnému prostředí, jakému čelí i jejich lidské předlohy – kosmickému záření, beztíži a dalším extrémním podmínkám. Projekt nese příznačný název AVATAR (A Virtual Astronaut Tissue Analog Response) a mohl by zcela změnit způsob, jakým NASA zkoumá vliv kosmických letů na lidské zdraví.
Artemis jako laboratoř pro budoucnost
Lidské tělo není stavěné na život mimo Zemi. Mimo naši atmosféru čelí astronauti celé paletě rizik – od vysoké dávky radiace přes nedostatek gravitace, izolaci a omezený prostor až po neustálý stres a nedostatek spánku. Jak upozorňuje Steve Platts z NASA, právě těchto pět faktorů představuje hlavní zdravotní hrozby dlouhodobých misí.
Zkušenosti z padesáti let kosmického výzkumu ukazují, že za opuštění prostředí gravitace platí astronauté vysokou cenu: pobyt v mikrogravitaci vede k úbytku kostní hmoty, může ovlivňovat kondici srdce (byť některé studie ukazují, že může jít jen o dočasné zněny), imunitní systém a zrak astronautů.
Na palubě lodi Orion poletí spolu s posádkou i jejich kostní dřeň v podobě speciálního mikromodelu, který napodobí funkci skutečné tkáně. Každý astronaut tak dostane „svého vlastního“ AVATARA, vytvořeného z jeho vlastních buněk. „Každý z astronautů přispěl vlastními buňkami, z nichž jsme vytvořili jejich miniatury,“ vysvětluje Lisa Carnellová, ředitelka programu biologických a fyzikálních věd NASA.
Čipy budou během letu sledovat, jak se mění molekulární procesy v tkáni vystavené kosmickému prostředí. Po návratu budou výsledky porovnány se skutečnými reakcemi astronautů.
Medicína budoucnosti
Mise Artemis II je testovací krok pro celý systém výzkumu zdraví ve vesmíru. NASA zároveň provádí tzv. „standardní měření“ – podobná lékařské prohlídce – tedy sledování krevního tlaku, tepové frekvence, moči, krve, spánku, světelné expozice i kognitivních testů. Cílem je vytvořit přesný obraz o tom, jak „normálně“ lidské tělo ve vesmíru funguje – aby bylo možné lépe rozpoznat, kdy se něco pokazí.
Projekt AVATAR ale jde ještě dál: přináší možnost testovat rizika bez ohrožení lidí. Pokud se systém osvědčí, NASA plánuje posílat celé „banky“ modelů „na čipu“ na předběžné průzkumné mise – třeba k Marsu – ještě před samotnými astronauty. Ačkoli je projekt AVATAR navržen primárně pro kosmické lety, jeho dopady mohou být obrovské i pro medicínu na Zemi. Technologie „orgánů na čipu“ by mohla umožnit lékařům testovat léčbu na osobních modelech tkání pacientů, a tak přinést novou éru personalizované medicíny.
„Myslím, že to zcela promění medicínu,“ říká Carnellová. „Jednoho dne možná bude mít každý z nás svého vlastního AVATARA – ne nutně pro cestu do vesmíru, ale třeba pro testování léčby přímo na sobě.“
