Mlčení kamenných obrů: Kulaté tajemství mexických Olméků

26.06.2018 - Kateřina Helán Vašků

Obří olmécké hlavy se tyčí i 150 kilometrů od hor, kde se těžil použitý kámen. Jak indiáni tyto mnohatunové kolosy dostávali na místo určení?

<p>Dochovalo se sedmnáct olméckých hlav, dodnes ovšem nevíme, proč vznikly.</p>

Dochovalo se sedmnáct olméckých hlav, dodnes ovšem nevíme, proč vznikly.


Reklama

Když v roce 1925 stanuli archeolog Frans Blom a etnolog Oliver La Farge v bažinách dnešního severozápadního Tabasca v Mexiku u města La Venta, čekal je šokující nález: gigantické hlavy vytesané do čediče, dosahující velikosti až 2,5 metru. Představa o vývoji dějin i nadřazenosti evropské civilizace utrpěla další ránu – což ještě umocnilo pozdější zjištění, že obři v La Ventě zdaleka nebyli jediní: Starobylá civilizace ozdobila podobnými monumenty i další mexické oblasti a jednu guatemalskou. Ještě větší úžas ovšem vzbudilo jejich úctyhodné stáří: Sochy nalezené v Mexiku vznikly minimálně okolo roku 700 př. n. l., zatímco hlavy ze San Lorenza v Guatemale byly pohřbeny do země už kolem roku 900 př. n. l., a musely tak být podstatně starší

V kolébce lidstva

Vědci nakonec nalezený „poklad“ datovali do let 1500–400 př. n. l.: Tehdy v regionu vládli Olmékové, jež se považují za první kulturu ve Střední Americe a jednu z šesti kolébek lidstva (vedle civilizace Norte Chico v Peru, Er-li-tchou u čínské Žluté řeky, kultury v údolí Indu, starověkého Egypta a říše Sumerů). Olmékové jako první na americkém kontinentu ovládli matematiku i astronomii a budovali města s pyramidami. Mezi jejich nejvýraznější umělecká díla patřily právě kamenné sochy, jež později získaly přízvisko „olmécké hlavy“.

Dochovalo se jich celkem sedmnáct, jejich výška sahá od 1,5 do 3,4 metru a jejich hmotnost se pohybuje od 6 do 50 tun. Zobrazují zralé muže s plochými nosy a masitými lícemi, jejichž tváře mají podle některých badatelů negroidní charakter. Senzační – a dnes překonanou – teorii o „etiopských rysech“ olméckých hlav razil už na sklonku 19. století José Melgar y Serrano a někteří badatelé ji propagovali ještě v 70. letech minulého století.

TIP: V mexickém údolí Oaxaca objevili archeologové dávný palácový komplex

Dodnes nevíme, jak záhadní Olmékové monolity vytvářeli. Jejich stavba se každopádně musela pečlivě naplánovat a vyžádala si početnou lidskou sílu. Celý projekt byl nepochybně velmi nákladný, a mohli si jej tak zřejmě dovolit pouze movitější vládci. 

Silnice obrům na míru 

Všechny hlavy byly vytesány do čediče pocházejícího z pohoří Sierra de los Tuxtlas. Na tamních jihovýchodních svazích rozdělily vulkanické sesuvy horninu do velkých bloků, a stavitelé je tak nemuseli ze skály dolovat. Z kulovitých balvanů zkrátka vybrali ty, jež se co nejvíc blížily tvaru lidské hlavy. Tajemstvím zůstává, jak poté obří kusy přepravili na místo určení. Sochy byly totiž vztyčeny až 150 km od zmíněného pohoří! 

Krajina navíc kladla řadu překážek, včetně bažin, záplavových oblastí a zvlněného terénu. Doprava po řekách nebyla pro uvedený účel vhodná, Olmékové neznali kolo a nepoužívali tažná zvířata. Badatelé tak dospěli k vysvětlení, že pro přepravu monumentů budovali tito lidé dočasné silnice – celá staletí před kulturou Mayů. 

Vládci, hráči, nebo horníci? 

Všechny hlavy se pyšní výraznými helmami, přičemž část z nich zdobí vzadu uzel a u jiných jsou naznačena ptačí pera. Někteří badatelé došli k závěru, že sochy znázorňovaly panovníky jedné dynastie, čemuž by odpovídal i zajímavý detail: Zadní strana většiny hlav je totiž plochá, a možná je tedy stavitelé později přepracovali do podoby trůnů pro olmécké vládce

Podle jiných hypotéz ovšem sochaři nezachytili do kamene tváře vladařů, nýbrž hráčů rituální míčové hry. Další teorie v hlavách spatřuje horníky těžící vzácné kovy. Podobné závěry každopádně nevysvětlují účel soch ani proč je Olmékové později zasypali hlínou a pohřbili pod zem. Snad je chtěli uchránit před nepřáteli nebo šlo o součást rituálního obřadu. 

Mlčení kamenných obrů

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Smrt Julia Caesara, těsně před vznikem císařství

Věda

Záběr výbuchu z 16. července 1945 v Novém Mexiku – nechybělo ale zas tak moc, aby atomovou bombu sestrojilo i nacistické Německo. Ve výřezu první atomová bomba odpálená během testu Trinity. (foto: Shutterstock + Wikimedia Commons, Federální vláda Spojených států amerických, CC0)

Zajímavosti

Vytrženo z kontextu

The Furniture Lift | Leandro Erlich

Argentinský umělec Leandro Erlich si pro svou neotřelou instalaci zvolil náměstí ve francouzském Nantes. Přímo nad jeho střed do výšky zhruba deseti metrů umístil kus rohové budovy, k jejímuž oknu vede nábytkový výtah. Erlich si zakládá na realističnosti svých projektů, a výsek stavby se proto jeví velmi uvěřitelně: Nechybějí ani takové detaily jako cihly ve stěnách či prostory pod podlahou. Kus konstrukce vyrobený z ultralehkých materiálů přitom nedrží ve vzduchu žádná pomocná lana – jeho jedinou oporu představuje právě žebřík. (foto: Profimedia)

Revue

Sebereplikující se von Neumannovy sondy by mohly vydávat rádiové záření, které je schopen do veliké vzdálenosti detekovat radioteleskop FAST.

Vesmír

Plamének plotní běžně kvete od června do září, často se však s jeho květy potěšíme i v říjnu a výjimečně dokonce i počátkem listopadu. Plamének dokáže dokonale skrýt dřeviny i ploty, po nichž se pne.

Příroda

Portrét Perchty z Rožmberka, detail obrazu z 19. století, který se nachází na hradě Rožmberk.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907