Montgomeryho příliš smělý plán: Operace Market Garden (3)

21.11.2019 - Vladimír Černý

Největší nasazení parašutistů v historii mělo výrazně zkrátit druhou světovou válku, jenže nic nevyšlo podle plánu. Výsledkem operace Market Garden nakonec bylo poslední německé vítězství na západní frontě

<p>Parašutisté ze 101. výsadkové divize si prohlížejí jeden ze zničených britských kluzáků</p>

Parašutisté ze 101. výsadkové divize si prohlížejí jeden ze zničených britských kluzáků


Reklama

Odpoledne 18. září 1944 přistála u Arnhemu druhá vlna parašutistů, ale na celkovém vývoji operace Market Garden už nic změnit nemohla. Britové nedokázali v prudkých bojích ovládnout město a muži pod vedením podplukovníka Johna Frosta zůstali u mostu osamoceni. Jejich počet neustále klesal a dopoledne 21. září Němci překonali poslední organizovaný odpor. Zbytek obránců včetně zraněného Frosta se vzdal, ale vojáci se rozhodně neměli za co stydět. Vždyť se jim tři dny a tři noci dařilo držet arnhemský most proti velké přesile. Po těžkých ztrátách se nakonec ostatní britské jednotky stáhly do obrany v perimetru u předměstí Oosterbeek, kde se jejich situace každým dnem zhoršovala.

Mezi vojáky se pohyboval korespondent BBC Stanley Maxted, který později na prožité události vzpomínal: „Nyní dělostřelecká a minometná palba neustávala ani ve dne, ani v noci. Uvnitř našeho obvodu bylo boží dopuštění, které se nebudu pokoušet popsat. Hodinu co hodinu jsme napjatě naslouchali, zda se neblíží 2. armáda, a netrpělivě čekali na nějaké zprávy o ní. Nepřicházely. Její tanky byly pořádně pohmožděny, když se snažily dostat dál po té jediné vyvýšené silnici, ale bylo to marné.“

Odpoledne 21. září ještě seskočilo v blízkosti Arnhemu přes tisíc mužů 1. polské samostatné parašutistické brigády, kteří už během přistávání utrpěli německou palbou značné ztráty. Jejich zbytky se potom přepravily na člunech přes Rýn do perimetru u Oosterbeeku.

Boj o koridor

Zatímco výsadkáři vedli u Arnhemu svůj zoufalý boj, probíjeli se tankisté XXX. sboru pomalu kupředu. V průběhu 18. září se spojili s americkými parašutisty 101. divize u Eindhovenu, ale Němci zničili mosty přes Vilemínin kanál u vesnic Son a Best severně od města. Britští ženisté most u Sonu horečně opravovali, přesto jej však první obrněnce mohly překročit až nad ránem 19. září. Do Arnhemu přitom zbývalo ještě 80 km, ale postup se nyní zrychlil, takže tankistům se podařilo zdolat 50 km za pouhé dvě hodiny.

Po cestě je vítali jásající Holanďané, nadšení z toho, že se po víc jak čtyřech letech konečně zbavili nenáviděné německé okupace. Ještě v průběhu dopoledne pronikli Britové až k předměstí Nijmegenu, ale tamější dálniční i železniční most stále drželi Němci. Překotný postup XXX. sboru měl navíc svou stinnou stránku, protože vytvořený koridor byl příliš úzký a po jeho obou stranách zůstávaly silné německé jednotky, které nyní začaly prudce útočit.

Cesta smrti

Není divu, že hlavní silnice, po níž britské tanky postupovaly, si vysloužila přezdívku „pekelná dálnice“. Na různých úsecích hořela spojenecká vozidla a buldozery se je snažily odtlačit do příkopů, aby komunikace zůstala průjezdná. Pokusy Britů a amerických parašutistů o dobytí obou mostů u Nijmegenu 19. září ztroskotaly a te prve následujícího dne odpoledne překonali výsadkáři na člunech řeku Waal a v prudkých bojích své cíle obsadili.

Němci se sice pokusili vyhodit dálniční most do vzduchu, ale připravené nálože selhaly (pravděpodobně proto, že jeden nizozemský odbojář k nim přestříhal dráty) a Spojenci jej tak získali neporušený. Do Arnhemu už zbývalo jen 17 km, avšak britské tankové kolony se na noc zastavily. Američtí důstojníci zuřili a obviňovali své spojence, že nedokázali využít příležitosti. Velitel 504. výsadkového pluku plukovník Reuben Henry Tucker se na adresu Britů lapidárně vyjádřil: „Vedli válku podle příručky. Utábořili se na noc a jako obvykle se zastavili na čaj.“

Operace je v troskách 

Situace v britském perimetru u Arnhemu se mezitím stále zhoršovala. Obklíčené parašutisty neustále zasypávala palbou německá děla, minomety i raketomety a zůstávalo otázkou, jak dlouho to ještě vydrží. Korespondent Maxted o tom napsal: „Neděle a pondělí byly jako hrůzný přízrak. Náš obvod se teď zmenšil na obdélník asi 1 750 yardů (1 600 m – pozn. red.) dlouhý a 900 yardů (820 m – pozn. red.) široký, a muži stále dravě a odhodlaně bojovali, většinou bez potravy a bez vody – popravdě neměli nic než divokou odvahu. Vypadali jako armáda šílených kominíků.“

Britští tankisté mezitím dopoledne 21. září provedli první pokus o průlom z nijmegenského předmostí k Arnhemu, avšak marně. Nepřítel je nyní měl jako na dlani, protože obrněnce musely jet po rovné silnici se strmými náspy a příkopy po obou stranách. V ose postupu u vesnice Elst zahájila palbu německá protitanková děla a brzy stály všechny čtyři stroje čelní čety v plamenech. Bez podpory dělostřelectva a pěchoty se tak postup beznadějně zadrhnul pouhých deset kilometrů od cíle.

Následujícího dne selhal i útok 43. pěší divize směrem k dolnímu Rýnu. Vojáci této formace se moc nepředvedli, protože ve vesnici Oosterhout jim trvalo osm hodin, než zdolali obranu tvořenou jedinou německou rotou. Každá hodina zdržení přitom byla v dané situaci kritická. Němci navíc neustále útočili na spojenecký koridor a v prostoru Udenu jej dokonce na čas přeťali, takže britská Gardová obrněná a 43. divize byly odříznuty společně s americkou 82. výsadkovou. Horrocks tak musel postup k Arnhemu zastavit a poslat část svých sil do ohroženého úseku. Teď už bylo jasné, že operace Market Garden selhala.

Krvavý účet

U Arnhemu v té době Němci pod Harzerovým velením metodicky ostřelovali britský perimetr a ničili jeden po druhém domy, ve kterých měli výsadkáři svá postavení. Situaci obránců ještě komplikoval déšť, který znemožňoval spojeneckým letounům efektivně podpořit pozemní jednotky. Také pokusy o zásobování obležených u Oosterbeeku ze vzduchu končily většinou neúspěšně, protože perimetr byl příliš malý a kontejnery se zásobami dopadaly mimo něj. Bylo jasné, že obránci se už dlouho neudrží a další prodlužování beznadějného boje v tomto prostoru by přineslo jen zbytečné ztráty. Velitel 2. britské armády Dempsey proto rozhodl zbývající výsadkáře po šesti dnech bojů v perimetru evakuovat.

TIP: Souboj elitních výsadkářů: Krvavá bitva o Carentan v roce 1944

Během noci z 25. na 26. září bylo na jižní břeh Rýna staženo na člunech celkem 2 398 přeživších. Ztráty britské 1. výsadkové divize tak od 17. září přesáhly tři čtvrtiny početního stavu, když ztratila 1 200 mrtvých a 6 642 nezvěstných, zraněných nebo zajatých. Operace Market Garden skončila jasným spojeneckým neúspěchem zapříčiněným přeceněním vlastních sil a podceněním nepřítele. Most u Arnhemu zůstal v německých rukou a vytvořený stokilometrový koridor byl bez něj k ničemu. Tím padly naděje na rychlé překročení Rýna a ukončení války v roce 1944. Spojenci naopak ještě museli čelit nečekané německé ofenzívě v Ardenách ve druhé polovině prosince, která je stála desítky tisíc mužů.

  • Zdroj textu:

    Speciál II. světové

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stoupající hladiny způsobí ve městech škody, jejichž očekávaná výše dosáhne do konce století desítek trilionů korun.

Zajímavosti
Věda
Historie

Rekonstrukce hrubého vzhledu magnetického pole Slunce. Je zřejmé, že jde o velmi komplikovaný magnet

Vesmír

Menší obrázky ukazují, jak karty vidíme my, a větší, jak je vidí včely.

Zajímavosti

Příslušníci Local Defence Volunteers - konkrétně tito muži bojovali proti Němcům už v Belgii za Velké války

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907