Na výrony metanu v Arktidě má vliv gravitační síla Měsíce

19.12.2020 - Stanislav Mihulka

Není žádným tajemstvím, že v arktických oblastech dochází k únikům metanu. Podle francouzských vědců to má co do činění s Měsícem...

<p>Přitažlivost Měsíce vyvolává přílivy a odlivy, které zase mění tlak vodního sloupce. To působí na ložiska metanu, který se postupně uvolňuje do atmosféry.</p>

Přitažlivost Měsíce vyvolává přílivy a odlivy, které zase mění tlak vodního sloupce. To působí na ložiska metanu, který se postupně uvolňuje do atmosféry.


Reklama

Není žádným tajemstvím, že v arktických oblastech, jak na souši, tak v oceánu, dochází k únikům metanu z hornin do atmosféry. Děje se to již velice dlouho, dlouhé tisíce let. Odborníci se ale obávají, že se to s postupujícím globálním oteplováním bude zesilovat. Do atmosféry se díky lidským aktivitám dostává i metan z dalších zdrojů, což dohromady představuje podstatnou hrozbu. Metan je totiž velmi účinný skleníkový plyn.

Přestože je metan ve středu pozornosti vědců, některým procesům souvisejícím s jeho koloběhem v prostředí a faktorům, které je ovlivňují, vlastně stále moc nerozumíme. Francouzský badatel Nabil Sultan z oceánografického institutu Ifremer se svými kolegy zjistil, že na výrony metanu z oceánu působí mimo jiné i Měsíc.

TIP: Vědci zaznamenali obrovské emise metanu v oblasti Východosibiřského moře

Je to vlastně jednoduché. Měsíc, přesněji řečeno jeho gravitační přitažlivost, se projevuje v podobě přílivů a odlivů. Ty představují mocnou geologickou sílu, která neustále tvaruje pobřeží moří a oceánů. Sultan s kolegy přišli na to, že přílivy a odlivy také významnou měrou ovlivňují výrony metanu ze dna Severního ledového oceánu.

Badatelé si všimli, že ložiska metanu, která se nacházejí v sedimentech do hloubky jednoho metru pod mořským dnem, jsou citlivá i na malé změny tlaku vodního sloupce. Při odlivu tlak vody na dno klesá a metanu se uvolňuje víc. Příliv naopak tlak vodního sloupce zvyšuje a zároveň omezuje uvolňování metanu.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907