Nadějný britský chrt: Tank Medium Mark A Whippet (3)

Němci při několika příležitostech ukořistili zničené či poškozené whippety, takže britské velení nařídilo umístit do tanků výbušná zařízení, aby je vojáci mohli v případě nutnosti zničit. Tankisté ale neměli zrovna velkou radost z toho, že museli „sedět na bombě“. Zkušenosti z dubnových bitev také ukázaly, že idea spolupráce whippetů a kavalerie, jakkoli lákavá, v praxi nefunguje, protože jízdní a tankové roty se na bojišti obvykle příliš rozptýlily.

Předchozí části:

Nadějný britský chrt: Tank Medium Mark A Whippet (1)

Nadějný britský chrt: Tank Medium Mark A Whippet (2)

Navíc kavaleristé zůstávali pořád daleko rychlejší než střední tanky, a pokud zpomalili, aby s nimi obrněnce udržely krok, pozbývali svou největší výhodu. Od května 1918 se již spolupráce whippetů a jezdectva v rozkazech ani hlášeních nevyskytuje a střední tanky se užívaly podobně jako těžké – při spolupráci s pěchotou při prolamování obranných linií. 

The Musical Box

Příležitostně se však odehrávaly i jiné scénáře, jak dokazuje epizoda z bitvy u Amiensu, v níž sehrál hlavní úlohu Whippet č. A344, který nesl jméno „The Musical Box“. Velel mu poručík Arnold, jenž záhy zjistil, že nepřítel jeho stroj odřízl od britských sil. Tank zůstal sám za německými liniemi a velitel zavelel k útoku na vilémovskou dělostřeleckou baterii. Sebevražedný plán kupodivu vyšel a Arnoldův tank pak operoval v nepřátelském týlu ještě několik hodin, během nichž zničil tábor pěšího praporu a zásobovací kolonu, a dokonce sestřelil pozorovací balon!

Teprve pak Němci dokázali vyřadit „The Musical Box“. Řidič zahynul, ale Arnold i jeho střelec přečkali válku jako zajatci. Vyznamenal se i vojín Bertie Bussey, řidič jiného whippetu, jehož velitel a střelec utrpěli těžké zranění. Bussey nechal tank pojíždět se zablokovaným řízením a čtyři hodiny střílel z kulometů, za což získal medaili Za vynikající chování (Distinguished Conduct Medal). Stroje Medium Mark A poté promluvily ještě do několika bitev v závěru války, k jejich poslednímu nasazení došlo 5. listopadu. 

Whippety míří do světa

Navzdory dosti vysokým ztrátám velení hodnotilo bojové nasazení Mark A velmi dobře, což se projevovalo i ve faktu, že jednu dobu byl termín Whippet používán pro všechny menší tanky včetně francouzských renaultů. Úspěšné a oblíbené střední obrněnce se proto objevily i na vítězných přehlídkách. Konec první světové války ale neznamenal konec jejich činnosti.

Šestnáct kusů putovalo do Irska, kde probíhal guerillový konflikt s převážně katolickými republikány, a dalších sedmnáct kusů obdržela britská intervenční vojska na jihu Ruska, která měla pomáhat bělogvardějcům v boji proti bolševikům. Britové tam vycvičili pro whippety i ruské osádky a po odchodu intervenčních vojsk zůstaly tanky v Rusku. Většiny z nich se však zmocnila Rudá armáda, jež je potom nasadila ve válce proti Polákům a provozovala je až do roku 1922.

Ve službách nepřítele

Nejméně jeden whippet dostal v Rusku francouzský 37mm kanon Puteaux, ale není jisté, který z majitelů tuto přestavbu provedl. Jisté naopak je, že Rudá armáda je používala pod označením Tejlor, tedy podle jména výrobce motoru. Jednalo se o jediný konkrétní název, který se na vozidle vyskytoval, protože označení Mark A ani Whippet na sériových kusech nikde psané nebylo. Čtyři exempláře si koupilo Japonsko, pro něž to byly vůbec první tanky. Stroje se dočkaly nasazení v Mandžusku.

Jeden Mark A byl poslán do Jihoafrické unie a zdá se, že po jednom získaly USA a Kanada. Mezi uživatele však paradoxně patřilo i císařské Německo, jemuž se kromě poškozených kusů povedlo ukořistit rovněž dva funkční whippety, a sice A220 a A249. Na Němce zapůsobily svou rychlostí, a proto jejich vyvíjené lehké tanky řady LK vykazovaly evidentní inspiraci whippetem. Ani jedno z těchto dvou vozidel se sice do bojů s Dohodou nezapojilo, A249 však byl ve službách Freikorpsu nasazen v Berlíně proti levicovým revolucionářům. Do současnosti se dochovalo pět whippetů, z nichž nejbližší je tank A347 „Firefly“ v Královském muzeu v Bruselu.