Přehlídka námořní síly britského impéria: Jiří V. oslavil korunovaci v roce 1911 flotilou 166 válečných lodí

Námořní přehlídky mají ve Velké Británii dlouhou tradici. Původně se taková shromáždění konala, aby odradila potenciální nepřátele nebo před tím, než panovník vyrazil s loďstvem do války. Postupně se začaly podobné akce organizovat rovněž při korunovaci nebo oslavách královského jubilea.

Jako ideální prostor pro takové exhibice (Fleet Review) sloužilo dostatečně velké, chráněné a hluboké kotviště Spithead poblíž Portsmouthu. Historicky největší přehlídkou lodí z celého světa se stala ta konaná roku 1897 u příležitosti 60. výročí panování královny Viktorie. Ve 20. století se pak odehrály čtyři takzvané korunovační přehlídky a ta z roku 1911 byla v pořadí druhá.

Když se chystá slavnost

Samotná korunovace královského páru proběhla 22. června v Londýně za účasti přibližně 50 000 členů ozbrojených sil a stovek tisíc diváků. O dva dny později pak došlo ke zmíněné Fleet Review na rejdě Spithead. Přípravy k velkolepé akci se rozběhly mnoho měsíců předem a pojily se s nemalými náklady. 

Pravidlem se stalo zvát na takovou událost zástupce cizích zemí, a tak britský velvyslanec ve Spojených státech James Bryce 17. února 1911 informoval ministra zahraničí USA: „Mám tu čest Vám oznámit, že král schválil konání námořní přehlídky ve Spitheadu v sobotu 24. června u příležitosti korunovace Jeho Veličenstva a že k účasti bude pozvána jedna válečná loď každé námořní mocnosti. Mám tu čest, podle pokynů ministra zahraničních věcí Jeho Veličenstva, sdělit toto pozvání vládě Spojených států amerických Vaším prostřednictvím s žádostí, aby v případě jeho přijetí nám laskavě sdělila jméno lodi, která bude vyslána. Vláda Jeho Veličenstva lituje, že z prostorových důvodů není možné pozvat k účasti na přehlídce více než jednu loď od každé mocnosti.“

Všechny zúčastněné lodě, válečné i civilní, velké i malé, musely být pro tuto příležitost v perfektním stavu a kondici, čisté a naleštěné a v určený den se slavnostně oděnými a nastoupenými posádkami. Již od přehlídky z roku 1887 platilo, a organizátoři to neopomněli připomenout, že je žádoucí, aby lodě spalovaly výhradně kvalitní velšské uhlí. To mělo omezit množství nežádoucího hustého dýmu a s tím spojené hrozby kolizí. 

Účastníci i čestní hosté

Ohledně počtu zúčastněných plavidel se zdroje rozcházejí, ale budeme-li vycházet z mapy s jejich zakreslenými pozicemi, vydané admiralitou krátce před přehlídkou, Královské námořnictvo zastupovalo (bez lodí vykonávajících strážní službu) 166 plavidel. Z toho počtu připadalo 32 na bitevní lodě včetně moderních dreadnoughtů, 45 bylo křižníků všech typů a určení, 81 pak torpédoborců a torpédovek – to vše doplňovalo osm ponorek. 

Dorazilo také 18 plavidel ze zahraničí, přičemž jednotlivá námořnictva využila příležitosti a poslala to nejlepší nebo nejnovější, čím právě disponovala. Bitevní lodě vyslaly Francie (Danton), Rakousko-Uhersko (Radetzky) a Spojené státy (Delaware). Německo předvedlo zbrusu nový bitevní křižník Von der Tann. 

Různé typy křižníků reprezentovaly také Itálii (San Marco), Řecko (Georgios Avero), osmanskou říši (Hamidiye) či Rusko (Rossija). Své zástupce vyslaly také Švédsko, Norsko, Dánsko, Španělsko, Nizozemí i vzdálené Chile, Argentina nebo Čína. Z Japonska připluly dva křižníky (Kurama a Tone), přičemž jeden z nich kotvil hned vedle ruské lodě – navzdory tomu, že před několika lety se obě země utkaly v krvavé válce.

Lístky na výlet parníkem kolem zúčastněné flotily šly na dračku. Týden před přehlídkou jejich cena začínala na šilinku a šesti pencích, aby se 24. června vyšplhala až na libru a deset pencí, což představovalo průměrný týdenní plat. Zájemci mohli zaplatit šest pencí, za což mohli strávit hodinu na palubě americké bitevní lodi Delaware. Před zavedením desítkové soustavy se tehdejší libra šterlinků (též britská libra – £) dělila na 20 šilinků, z nichž každý obsahoval 12 pencí.

Lesk korunovační přehlídky

Král Jiří a královna Marie se členy rodiny a doprovodem přicestovali do Portsmouthu vlakem z Londýna v sobotu 24. června 1911 půl hodiny před polednem. Dvacítka speciálních souprav přivezla ostatní hosty včetně delegátů Imperiální konference a zámořských premiérů a poslanců, zatímco turisté naplnili dalších 30 vlaků. 

V Portsmouthu se Jejich Veličenstva nalodila na královskou jachtu Victoria and Albert. Počasí slavnosti zpočátku příliš nepřálo, foukal silný vítr a bylo oblačno, ale odpoledne se vyčasilo a vysvitlo slunce. Nový král měl na sobě uniformu admirála flotily (Admiral of the Fleet), přičemž do této nejvyšší námořní hodnosti byl povýšen teprve začátkem května. Na palubě své jachty přijal admirála Arthura Moora (velitele základny v Portsmouthu) a admirála Francise Bridgemana (velitele Domácího loďstva).

Poté již nastal čas zahájit událost, na kterou čekali námořníci i zástupy obecenstva na obou březích. Victoria and Albert následována jachtou Enchantress se členy admirality zamířila za slavnostních salv do plavebních linií mezi řadami zakotvených válečných plavidel, jejichž posádky jí při míjení třikrát bouřlivě provolaly slávu.