NASA učinila důležitý krok v úsilí o návrat lidí na Měsíc. Startem nosné rakety SLS byla úspěšně zahájena první část mise programu Artemis.
Po několika odkladech a technických potížích konečně zažehly včera v 7:47 hodin našeho času motory rakety Space Launch System (SLS) a vynesly ji společně s modulem Orion nad floridský mys Canaveral a následně na oběžnou dráhu. Modul, jehož posádku tvoří testovací figuríny, má v následujících 25 dnech obletět Měsíc a vrátit se zpět na Zemi.
„Orion je nyní na oběžné dráze Země,“ zaznělo krátce před 8:00 SEČ v živém vysílání startu. Předtím se od třímetrového modulu oddělily raketové motory a následně i centrální stupeň a rozvinuly se solární panely. Zhruba 90 minut po startu (9:14 SEČ) začíná fáze, během které bude modul vyslán směrem k Měsíci.
Týmy techniků v NASA se na start připravovaly už přes dva měsíce, během kterých se potýkaly s technickými obtížemi, dvěma hurikány a dvojím přesunem rakety z hangáru na startovací rampu. Dva předchozí pokusy o start, 29. srpna a 3. září, byly přerušeny kvůli netěsnícímu palivovému potrubí a dalším technickým problémům. Zhruba 40minutové zdržení kvůli netěsnícímu ventilu a ztrátě signálu z radarového stanoviště řešili technici i včera.
„Na tomto okamžiku jste tvrdě pracovali jako tým. Tohle je vaše chvíle,“ řekla chvíli po startu řídicímu středisku Charlie Blackwellová-Thompsonová, zodpovědná za start mise Artemis. „Zasloužili jste si své místo v historii. Jste součástí něčeho prvního. To se nestává často, možná jednou za kariéru. Ale my všichni jsme součástí něčeho neuvěřitelně výjimečného; prvního startu Artemis. Prvního kroku v návratu naší země na Měsíc a dál na Mars,“ uvedla ředitelka Thompsonová.
Pokud vše půjde podle plánu, Orion za 25 dnů a 11 hodin dopadne do Tichého oceánu u pobřeží kalifornského města San Diego. Modul při misi dosáhne vzdálenosti 450 000 kilometrů od Země a 40 000 kilometrů od odvrácené strany Měsíce. V případě úspěchu to bude nejdál, kam kdy vesmírné plavidlo navržené pro lidskou posádkou doletělo.
Cílem testovací mise Artemis I je plně ozkoušet vše od rakety a modulu přes fungování řídicího střediska na Zemi po dopady na budoucí posádku. Systémy plánuje NASA zatížit na maximum a v rámci testu získat poznatky o odolnosti tepelného štítu Orionu. Vyzkouší si také vylovení modulu po dopadu do oceánu. Celý program Artemis pak kromě návratu astronautů na Měsíc cílí na založení dlouhodobé lunární kolonie jako odrazového můstku pro ještě ambicióznější budoucí lety na Mars.
Už nyní vrcholí výroba součástí SLS i Orionu pro misi Artemis II, jež by se měla uskutečnit na konci roku 2024 coby pilotovaná premiéra: Do lodi usednou tři Američané a jeden Kanaďan, aby jako první lidé po dlouhých 52 letech opustili nízkou oběžnou dráhu Země. I přes velkou podívanou a důležitý milník, jakým se nepochybně stane, bude expedice veskrze krátká, s pouhým obletem Měsíce po trajektorii volného návratu.
Na mimořádný posun vpřed si musíme počkat až do mise Artemis III v roce 2025, kdy SLS naposled ve variantě Block 1A opět vyšle Orion se čtyřmi lidmi k Měsíci. Tentokrát ovšem dojde k usazení na oběžnou dráhu, kde už bude čekat lunární Starship, jež se nejspíš připojí k zárodku stanice Gateway. Dva astronauti zůstanou na orbitě, zatímco druhá dvojice ve Starship přistane nedaleko jižního pólu, aby tam pracovala přibližně týden a provedla až čtyři výstupy na povrch. V místě dosednutí už bude čekat i několik robotických landerů, které s předstihem přivezou řadu přístrojů, vědeckého vybavení a také malý rover. V něm budou astronauti podnikat výpravy do vzdálenějších končin, mimo jiné kvůli hledání a extrakci vody. Očekává se totiž, že během vyjížděk o délce do 15 km by mohli navštívit až několik trvale zastíněných lokalit.
Při Artemis IV v roce 2026 nezamíří další čtveřice na lunární povrch, ale zůstane přibližně měsíc na palubě stanice Gateway, která už tou dobou bude zahrnovat tři moduly: PPE poskytující pohon, zásobování elektrickou energií a další podpůrné systémy i dvě obytné a logistické sekce HALO a I-HAB. Druhá jmenovaná tam dorazí spolu s Orionem právě při Artemis IV, což umožní nová, silnější varianta SLS Block 1B s horním stupněm EUS. O rok později se pak základna rozroste také o evropský modul ESPRIT a posádka Artemis V se opět vydá na povrch Měsíce.
Artemis I–V jsou již naplánovány, jejich financování běží a vyrábí se pro ně hardware. Podle úspěšnosti programu a zachování politické přízně lze potom očekávat uskutečnění dalších misí. Hrubý plán hovoří o následných výpravách lidí k Měsíci i na jeho povrch, přičemž se má pobyt pomalu prodlužovat a rozrůstat se bude také povrchová i orbitální infrastruktura.
Devátého prosince 2020 představil tehdejší viceprezident Spojených států Mike Pence skupinu prvních osmnácti amerických astronautů zařazených do programu Artemis. Při pohledu do tváří zmíněných devíti mužů a devíti žen tak vidíme i ty, kdo se zapíšou do dějin a jako první lidé po více než padesáti letech stanou na povrchu Měsíce. (foto: NASA, CC0)
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)