Nejkrásnější den v životě: Jak vypadala pravá starověká svatba?

07.06.2020 - Lenka Peremská

Vstup dvou jedinců do manželského svazku je fenomén, který se rozšířil po celém světě, a dohledání jeho kořenů je proto velmi obtížné. Lidé se prostě vždy rádi párovali, a to nejen z romantických, ale především ze sociálních pohnutek

<p>Římská svatba</p>

Římská svatba


Reklama

Vědci zabývající se dějinami svateb se nedávno pokusili zrekonstruovat vdavky pravěkých lidí. Studovali proto poslední kmeny lovců a sběračů, které v naší technikou zaplavené době stále ještě místy přežívají. Při pozorování jejich obřadů došli k závěru, že svatby, při nichž se oddávaly dvě osoby opačného pohlaví, jsou staré minimálně čtyřicet tisíc let.

Překvapivé však bylo i zjištění, že patrně neexistovala žádná jednotná varianta obřadu. Průběh vlastního ceremoniálu se mohl lišit kmen od kmene. Výjimkou nebyly ani svatby, jejichž uzavření se obešlo zcela bez oslav. Pravěká manželství totiž měla jediný smysl, a to založit rodinu, z níž by vzešli noví členové tlupy. Dnes už také víme, že již u druhu homo sapiens existoval zvyk předávání darů, který se později vžil jako obvěnění.

Nevěsta pro faraona

Starověk si na sentiment nepotrpěl. Žena, respektive mladá dívka, až do přelomu prvního tisíciletí před naším letopočtem neměla právo zasahovat do výběru budoucího partnera. Většinu manželských smluv uzavíral zpravidla její otec, a pokud nevěsta otce neměla, přebíral starost o její budoucí osud strýc. Teprve postupem času začali lidé brát větší ohledy na přání provdávaných. Ty se však stále vdávaly velmi mladé, většinou okolo dvanáctého roku. Ani jejich protějšky nebyly o mnoho starší, museli však být schopni zabezpečit budoucí rodinu po finanční stránce.  

Svatební veselí a ceremonie s ním spjaté se ve starověkých civilizacích ani trochu nepodobaly dnešním zvyklostem. Lidé na ně pohlíželi jako na formální završení uzavřené smlouvy. Zajímavé je, že společnost mnohem více dbala na to, aby oba snoubenci pocházeli z přibližně stejné sociální skupiny. Naopak sňatky s cizinci nebyly výjimečné a řada Egypťanů běžně pojímala za ženy Núbijky.

Kvůli rozmnožení rodu se mohli oženit hned několikrát a v rodinách faraonů tak začaly vznikat přelidněné harémy plné těhotných manželek. Ramesse II. například počal okolo dvou stovek dětí. Množství potomků však znamenalo i množství potenciálních nástupců, na což nejeden vládce těžce doplatil. Běžní obyvatelé si přepych mnoha manželek dovolit nemohli a spokojili se s nejlevnější variantou, kterou byla jediná žena.

Od prstu k srdci

Podpora rodiny byla velmi silná i v řecko-římském světě. Stále ovšem platilo, že žena je v podstatě nesvéprávná a je zcela odkázána na vůli otce nebo manžela. Z tohoto důvodu se také vžil zvyk, kdy dívku k oltáři odvádí otec. Tímto aktem se zřekl svého „majetku“ a předal ho do dalších rukou. 

TIP: Pivo, víno, pečínka aneb Vítejte na novověké šlechtické veselce!

Řecké nevěsty při svatbě opouštěly rodný dům a stávaly se příslušnicemi domácností svých manželů, kde se zavázaly opatrovat rodinný krb. Při svatebním průvodu nebo během veselí zazněla píseň na oslavu boha Hymna, považovaného za ochránce manželství. Jeho římský protějšek se jmenoval Talassius. Novomanželé si podobně jako dnes navlékali prsteny. Věřilo se totiž, že do prsteníčků ústí nerv pokračující až do srdce. Navíc si vyměnili i svatební polibek, kterým se pečetila dojednaná manželská smlouva. V závěru obřadu házeli přítomní na novomanžele fíky a datle pro štěstí. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907