Nejlepší ponorkoví kapitáni druhé světové války (5): Takakazuo Kinaši

Japonsko Více informací

Zřejmě nikdo se na válku nechystal pečlivěji než ponorkáři ze země vycházejícího slunce. Podmořské čluny měly nezastupitelné místo v plánech generální bitvy, kterou Spojená flotila hodlala svést kdesi uprostřed Pacifiku. Japonci zamýšleli ponorky nasadit hned u protivníkových přístavů, odkud by nepřátelské loďstvo doprovázely a postupnými útoky ho oslabovaly.

Prolomení kódů

Věc ale měla jeden háček. Ukázalo se, že protivník se záměry tokijského velení nechce řídit. Ponorková strategie tak nakonec vykrystalizovala do podoby řazení člunů do linií v předpokládané trase nepřátelského postupu, přičemž každá jednotka kontrolovala oblast o šířce 50–60 km. Tento přístup do určité míry fungoval, ale jen do té doby, než Američané rozklíčovali japonské kódy a shromáždili dost protiponorkových sil.

Přibližně od roku 1943 pak už hlídkové linie představovaly jen pomyslné hnízdo, které se dalo snadno vybrat. Japonští admirálové metodu dlouho neměnili, a teprve když už linie neměli z čeho stavět, jednotlivým kapitánům jen určili operační oblast a ponechali jim víc volnosti. Taktika samotného útoku se nijak nelišila od jiných ponorkových velmocí. Po přiblížení na hladině se člun ponořil a útočil z periskopové hloubky. Důležitost cíle přitom byla rozhodující pro počet odpálených torpéd od jednotlivých kusů na nákladní plavidla po plnou salvu na lodě bitevní a letadlové.

Nejhorší z nejhorších

Kariéra Takakazua Kinašiho se od počátku vyvíjela špatným směrem. Námořní akademii absolvoval jako nejhorší z 255 kadetů v ročníku, což mělo neblahý vliv na jeho další zařazení. Pro tak špatného důstojníka se nenašlo místo ani v přístavní administrativě, a tak střídal lodě jako ponožky. Teprve po excelentně dokončených doplňkových studiích v torpédové a ponorkové škole dostal ve věku 36 let velení malé ponorky RO-59.

V době napadení Pearl Harboru už velel větší I-62, s níž v Indickém oceánu potopil plachetnici a poškodil tři britské tankery. V létě 1942 Kinaši dostal velení moderního člunu I-19, s nímž operoval kolem bojujícího Guadalcanalu. Dne 15. září operátor hydrofonu hlásil „zvuky mnoha lodních šroubů“ a I-19 se vynořila na periskopovou hloubku.

Japonské žně

Po krátkém manévru se Kinašiho člun dostal do vzdálenosti necelého kilometru od letadlové lodi Wasp a odpálil salvu šesti torpéd, která jej učinila nesmrtelným. Tři „doutníky“ Wasp zasáhly a potopily; tři pokračovaly dál a na konci své plavební dráhy jedno torpédo zasáhlo bitevní loď North Carolina, zatímco druhé se zabořilo do trupu torpédoborce O'Brien. Škody byly natolik vážné, že se torpédoborec potopil cestou do oprav a obrněnec strávil v docích dva měsíce.

TIP: Samozvaní chirurgové na ponorkách: Improvizované operace na moři

Šťastnější torpédovou salvu žádný jiný kapitán nevypálil a tokijská propaganda špatného studenta Kinašiho oslavovala jako hrdinu. V příštích měsících I-19 zničila dvě a poškodila jednu americkou nákladní loď a pak Kinaši přestoupil na ponorku I-29. Jeho nový úkol spočíval v plavbě do Francie s nákladem surového kaučuku, wolframu, cínu, zinku, chininu, opia a kávy. I-29 do přístavu Lorient připlula v březnu 1944 a na zpáteční cestu vyrazila za měsíc. Tentokrát náklad tvořily proudové letecké motory a kódovací stroje Enigma. I-29 bezpečně zdolala Atlantský a Indický oceán, avšak u Filipín ji zasáhla tři torpéda americké ponorky Batfish. Z celé posádky přežil jediný námořník.