Nejpodivnější ozubenci: Pět bizarních zubatců světa přírody
Zuby jsou pro mnoho dravých obratlovců nejdůležitější lovnou zbraní, jiným naopak slouží jako prvek obrany. U některých zvířecích druhů se tvarové a funkční vlastnosti zubů dostaly do opravdu neobvyklých poloh
Zubatější než lev
Paviáni (Papio) jsou velké africké opice z čeledi kočkodanovitých. S hmotností kolem 40 kilogramů představují jedny z největších opic na světě a dosahují přibližně poloviny hmotnosti člověka. Samci k tomu disponují zuby, které jsou mnohem větší než lidské. Jejich špičáky mohou dosáhnout délky pět centimetrů, takže jsou dokonce delší než zuby lva! Ačkoliv se špičáky těchto opic jeví jako dokonalý lovecký nástroj, opět se jedná pouze o výtvor pohlavního výběru – zuby slouží samcům k soubojům v období páření. To však rozhodně neznamená, že je paviáni nemohou použít i při obraně svého teritoria. Jejich kousnutí tak patří právem k velmi obávaným.
Pralesní „prasojelen“
Mezi nejbizarnější dentici v současné živočišné říši nepochybně patří zubní aparát sudokopytníka babirusy (Babyrousa babyrussa). Tento zástupce čeledi prasatovitých obývá tropické pralesy a bažiny indonéských ostrovů (zejména Sulawesi). Podobá se našemu vepři, má ale poměrně dlouhé nohy, které z něj činí zdatného běžce. Jeho nejnápadnějším znakem jsou výrazné kly, které se u samců spirálovitě stáčí a vytváří nepřehlédnutelnou ozdobu. Tyto zuby jsou využívány jako zbraň při vnitrodruhovém zápolení samců. Pokud je ale majitel nestačí řádně obrušovat, mohou se pro něho stát smrtícím nástrojem – prorostou totiž jeho lebkou a než se začnou stáčet dozadu, trčí vzhůru jako jelení parohy.
Šavlozubý jelínek
Kdybyste Kabara pižmového (Moschus moschiferus) potkali v našich lesích, asi by vám způsobil menší šok. Z tlamy tohoto jelínka totiž ční tesáky podobné těm, které známe z kreseb šavlozubých tygrů! Na rozdíl od zmíněných vyhynulých koček jsou však tito přežvýkaví sudokopytníci zcela neškodnými býložravci. Obývají poměrně velkou část Asie a při hmotnosti kolem desíti kilogramů jsou spíše malými kopytníky. Tesáky, které ční až deset centimetrů z jejich horní čelisti, využívají samci při vzájemným soubojích v období říje. Navzdory svému poněkud výhružnému vzhledu představují kabaři soumračné až noční živočichy, kteří jsou obvykle velmi plaší.
Nebezpečný pojídač trávy
Je obecně známo, že hroch patří k nejnebezpečnějším zvířatům afrického kontinentu. Tento až čtyřtunový kolos disponuje ohromnou lebkou a silou stisku kolem 8 100 newtonů. Jeho špičáky mohou dorůst délky až 50 centimetrů, řezáky asi 40 cm. Toto zvíře je zdánlivě neškodným býložravcem, ale kvůli své agresivitě může představovat smrtelnou hrozbu každému vetřelci. Jsou zaznamenány četné případy zabití člověka hrochem. V jednom případě byl dokonce pokousán a téměř pozřen průvodce turistů, který útok se štěstím přežil, ale přišel o ruku. Sám potom popisoval, že hrochovy zuby jeho tělem projížděly jako pověstný nůž máslem.
Skutečný jednorožec
Narval jednorohý (Monodon monoceros) obývá moře v okolí severního polárního kruhu. Jeho pověstný „roh“ však žádným rohem není – ve skutečnosti se jedná o extrémně prodloužený zub, konkrétně protažený řezák horní čelisti. Tento zub je horizontálně prodloužený až do délky kolem 2,5 metru, takže významně přečnívá celé tělo a je nejnápadnějším znakem tohoto malého kytovce. Původně se vědci domnívali, že se jedná o nástroj rituálních soubojů, tento názor však dnes již opouštějí. Je pravděpodobné, že jde spíše o jakési orientační čidlo, které navádí narvala vodou a snad také pomáhá najít místa se slabším ledem na hladině. To pak může narval hlavou prorazit a hledat kořist.
