Reklama


Německá hra vabank: Císařská jarní ofenziva 1918 (3)

29.11.2018 - Jaroslav Nečas

V roce 1918 byl výsledek světové války stále nejasný. Oba tábory doposud utržily milionové ztráty a konec konfliktu zůstával v nedohlednu. Německé stratégy trápily obavy z příchodu čerstvých amerických sil na západní frontu, a tak vsadili vše na jednu kartu – jarní ofenziva měla definitivně vychýlit misky vah ve prospěch centrálních mocností

<p>Britští vojáci drží provizorní pozice během nepřátelské ofenzivy u Yper. Němci postupovali tak rychle, že nebyl čas se ani zakopat</p><p> </p>

Britští vojáci drží provizorní pozice během nepřátelské ofenzivy u Yper. Němci postupovali tak rychle, že nebyl čas se ani zakopat

 


Reklama

Na počátku dubna 1918 se spojencům podařilo odrazit mohutný německý útok, čímž definitivně skončila operace Michael. Němcům se sice podařilo postoupit místy až o 60 km a obsadit zhruba 3 000 km² území, rozhodující úder však nepříteli zasadit nedokázali

Generál Ludendorff  se s krachem nehodlal smířit a už 7. dubna vydal rozkaz k zahájení dělostřelecké přípravy k operaci Georgette, od níž si sliboval dobytí železničního uzlu Hazebrouck vzdáleného jen 50 km od přístavu Calais. V případě úspěchu by Němci mohli dosáhnout pobřeží průlivu La Manche a tím odříznout spojenecké síly v oblasti Yper.

Pěšáci z 6. armády vyrazili proti nepříteli 9. dubna a o den později zahájila útok ještě 4. armáda. Zpočátku se sice útočníkům dařilo a dokázali postoupit místy až o 20 km, přičemž dosáhli řeky Lys. Dohoda však kladla tuhý odpor a společnými silami se podařilo německou armádu zastavit, aniž by dosáhla předem stanovených cílů. 

Nápor pokračuje

Vysoké ztráty přinutily Brity narychlo stahovat jednotky z Itálie či Palestiny, aby posílily těžce zkoušené síly na západní frontě. Společně s Francouzi pak Britové tlačili na Spojené státy, aby urychlily přesun svých vojáků do Evropy. Operace Georgette pokračovala až do konce dubna a na jejím konci stáli Němci jen necelé dva kilometry od Hazebroucku. Ztráty šly opět do desetitisíců, i když v konkrétních číslech se různé zdroje značně rozcházejí. Odhady mluví o 62 000 Britů, 15 000 Francouzů, ke kterým však musíme připočíst ještě padlé Portugalce a Belgičany. Vilémovská armáda zde ztratila téměř 100 000 vojáků.

Po většinu měsíce května vládl na bojišti relativní klid. Jednalo se však pouze o ticho před další německou bouří. Tentokrát se boje přesunuly k řece Marně poté, co Ludendorff spustil 27. května další ofenzivu s názvem Blücher-Yorck. Sedmnáct divizí pak vyrazilo s cílem konečně pokořit francouzskou metropoli.

Za použití otravných plynů zatlačili Němci nepřítele až k Marně, čímž se dostali nejhlouběji na francouzské území od srpna 1914. Do Paříže zbývalo urazit pouhých 65 kilometrů. Únava na vojácích obou stran však vykonala své a projevilo se též nasazení čerstvých amerických divizí. Císařská armáda už dál postoupit nedokázala (údajně také kvůli drancování místních vinných sklípků) a generální štáb zrušil celou operaci již týden po jejím zahájení. 

Labutí píseň

Do poloviny léta podnikli Němci ještě několik menších ofenziv, nicméně žádná z nich už nedosáhla takového úspěchu a územních zisků jako operace Michael nebo Blücher-Yorck. Od konce května o sobě také stále častěji dávali vědět i svěží vojáci USA. Americká taktika vedla zpočátku k velkým ztrátám, protože vojákům ze zámoří chyběly zkušenosti jako bojem ošlehaným Britům, Francouzům nebo Němcům. Už jejich  pouhá přítomnost však demoralizovala nepřítele a s postupem času všem docházelo, že centrální mocnosti válku nemohou vyhrát.

Armádě císaře Viléma došel dech. Od konce března přišla o 700 000 vojáků, o materiálních ztrátách ani nemluvě. V půlce léta zahájily síly Dohody protiofenzivu, na kterou kdysi tak mocná císařská branná moc nedokázala adekvátně reagovat, a pod tlakem ustupovala z Francie i Belgie. Válka se chýlila ke svému konci a v německém zázemí začaly bujet revoluční nálady. Tábor centrálních mocností se pomalu rozpadal, jak spojenecké vlády jedna po druhé žádaly o příměří, a Německo zůstalo nakonec osamoceno. Císař Vilém odstoupil na nátlak vlastních generálů 9. listopadu 1918 a mírová jednání mohla začít.

Byla jarní ofenziva opravdu nutná? 

Na přelomu let 1917 a 1918 stáli němečtí stratégové před těžkým dilematem, protože vstup Spojených států do války jim dával pouze dvě možnosti. Tu první představovalo jednání o příměří a ukončení bojů ještě předtím, než Američané v plné síle dorazí na západní frontu. Alternativu k potupné prosbě o mír představoval mocný útok vlastních armád a rozhodnutí konfliktu ve svůj prospěch dříve, než Dohoda Němce přečíslí v mužích i technice.

TIP: Brutální kalibr císaře Viléma II.: Německý minomet ráže 25 cm

Císařovi stratégové se rozhodli pro druhou možnost, která stála životy statisíců mužů na obou stranách. I přes nové divize uvolněné brestlitevským mírem se německé armádě zoufale nedostávalo záloh, takže opakovaně nedokázala zužitkovávat krví placené průlomy britsko-francouzské obrany. Počáteční vojenské úspěchy z jara 1918 ji pak přinutily natáhnout zásobovací linie za únosnou mez, což vedlo spolu s obrovskými ztrátami na elitních údernících k vyčerpání vlastních sil. To v konečném důsledku zapříčinilo rychlejší zhroucení Německa a konec Velké války. 

  • Zdroj textu:

    Speciál I. světové

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Potřeba spánku je individuální záležitost. Přesto platí, že dospělý zdravý člověk by měl spát přibližně 8 hodin denně. Někdo potřebuje o hodinu více, jinému stačí o dvě hodiny méně.

Věda
Věda
Historie
Zajímavosti
Vesmír

Na tomto záběru je krásně vidět nejen zbarvení, podle nějž dostal tuleň leopardí druhové jméno, ale rovněž jeho úctyhodné zuby.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907