Nepřekonatelné skóre U-35: Nejúspěšnější německá ponorka Velké války (1)

08.03.2018 - Alois Bělota

Německé ponorky odvedly v obou světových válkách kus hodně krvavé práce. Jeden z ocelových podmořských predátorů se však předvedenými výkony dodnes vymyká všem běžným statistikám – řeč je o U-35 pod velením kapitána Lothara von Arnaulda, muže mimořádně bystrého úsudku i chladných nervů

<p>Téměř idylický pohled německé ponorky U-35 plující vstříc západu slunce kdesi ve Středozemním moři.</p>

Téměř idylický pohled německé ponorky U-35 plující vstříc západu slunce kdesi ve Středozemním moři.


Reklama

Německé císařství zaujalo k ponorkám na počátku 20. století spíše jen vlažný postoj. Jenže britskou námořní převahu se nedařilo překonávat ani v dlouhodobějším časovém horizontu. Domácí admiralita tak musela chtě nechtě objednávat nové podmořské čluny, jež dokázaly soupeře při nepoměrně nižších nákladech účinně ohrozit.

Stavba samotné U-35 začala 20. prosince 1912 v loděnicích Germaniawerft v Kielu. Nová ponorka vstoupila do aktivní služby 3. listopadu 1914. Pod velením Waldemara Kophamela potopila na pěti misích v Severním moři celkem 17 lodí o celkovém výtlaku 25 716 t. Úvodem je třeba dodat, že plavidlo spadalo do třídy U-31, jež si zářivými bojovými úspěchy vydobyla přezdívku „šťastná třicítka“.

Úspěšné námořní boje

Na jaře roku 1915 to vřelo nejen na hlavní frontě kolem britských ostrovů, ale také ve Středozemním moři. Vylodění dohodových vojsk u Gallipoli znamenalo pro centrální mocnosti velký problém a Němci teď museli své turecké spojence podpořit všemi dostupnými prostředky. Nejdřív tak železnicí přesunuli několik malých pobřežních člunů třídy UB-1, jejichž posádky se sice snažily, ale po pravdě řečeno žádnou velkou díru do světa neudělaly.

Lepších výsledků však dosáhla Hersingova U-21, která se odvážně vydala na cestu kolem Evropy, proklouzla Gibraltarem a následně potopila britské řadové lodě Triumph a Majestic. A tak mezi srpnem a listopadem 1915 v rakousko-uherském Kotoru postupně přistálo pět „šťastných třicítek“; U-35 připlula jako druhá. Kophamel hned při prvním výpadu potopil řadu lodí, načež zakotvil v tureckém Bodrumu, kde vzal do vleku dvě plachetnice i s vojáky a zbraněmi. Dokázal to, v co sám možná nevěřil – obě lodice nepozorovaně dopravil do libyjské Bardíje ovládané kmenem Senussiů, již vedli guerillovou válku s Italy.

Na zpáteční cestě U-35 potopila britský pomocný křižník Tara a čluny s trosečníky odtáhla do senussijského zajetí. Tím by mohl prozatím tuctový příběh skončit, ovšem za rok vyrazil z Egypta oddíl britských obrněných automobilů, které v duchu pozdějších akcí commandos či SAS projely Saharou a zajaté námořníky osvobodily. Kophamel se mezitím stal velitelem tzv. flotily Mittelmeer se sídlem v Pule a jeho osvědčenou U-35 převzal nadporučík Lothar von Arnauld de la Perière.

Francouzské kořeny

Je paradoxní, že von Arnauld měl francouzské předky – jeho pradědeček Jean Gabriel se však zapletl do nemilého souboje, v němž ke své smůle zvítězil. Protože však příliš nestál o pobyt v nějakém útulném bastilském budoáru, z Francie utekl do Pruska. Zde vstoupil do armády Fridricha Velikého, kde to dotáhl až na generálporučíka. Stihl přitom založit též početný rod vojáků a státních úředníků.

Jeho pravnuk Lothar absolvoval námořní akademii (1905) a později prošel torpédovým a dělostřeleckým kursem. Sloužil pak na bitevních lodích a jako torpédový důstojník si na palubě křižníku Emden odbyl též praxi na Dálném východě. Před válkou pracoval jako adjutant ve štábu admirála von Pohla, ale většinu času strávil v Anglii, kde se výborně naučil jazyk, zvyky i způsob myšlení ostrovního národa.

Veselý Lothar

Služba ve štábu však mladého dobrodruha trochu nudila a tak v zimě 1914–1915 prodělal vzduchoplavecký výcvik. Jenže zasáhla osudová náhoda – na jaře 1915 drželo Německo daleko méně zepelínů než zájemců o službu na nich. Von Arnauld proto požádal o převelení k jiné dobrodružné zbrani – k ponorkám.

V květnu 1915 nastoupil na školní čluny U-1 a U-2 a konečně 18. listopadu bez jakékoli bojové zkušenosti převzal U-35. O tom, že každý začátek bývá těžký, se novopečený kapitán přesvědčil už při útoku na první cíl. Jeho U-35 totiž potkala Q-loď Margit, která při výstražném výstřelu z ponorky poslušně zastavila.

Nato spustila záchranné čluny, ale když se k ní Němci ve snaze „opuštěnou“ loď dorazit přiblížili, zahřměly lodní kanóny. Palba však směřovala mimo a ponorkáři se štěstím stačili zmizet v hlubinách. Nebezpečnou zkušenost von Arnauld časem zúročil při tvorbě bezpečné, přitom ďábelsky účinné metodě potápění lodí.

Smrtící talent

U-35 nejdřív ze vzdálenosti 5–6 km vypálila výstražný výstřel. Poté, co ponorka zkrátila dráhu k cíli na polovinu, dali se do práce znova ponorkoví dělostřelci a loď potopili (bez snahy zdolat palubu lodi). Napadení námořníci měli mezitím dost času na spuštění člunů. Pokud by hodlali palbu opětovat, zásah do relativně malé ponorky se na vzdálenost kolem tří kilometrů rovnal menšímu zázraku.

Von Arnauld samozřejmě mohl útočit též torpédy z periskopové hloubky, činil tak však jen zřídka. Zdůvodňoval to šetrností (jedno torpédo stálo 30 000 marek) i malou zásobou torpéd, rovněž ale romantickou snahou bojovat „čestně“ či nezabíjet víc lidí, než je bezpodmínečně nutné.

TIP: Služba v ocelové rakvi: Každodennost prvoválečných ponorkářů 

Vraťme se ale na začátek von Arnauldovy závratné kariéry. Svůj první parník jménem Sutherland potopil 17. ledna 1916, další lodě v rychlém sledu následovaly. Z válečného hlediska řadíme k nejdůležitějším zlikvidovaným plavidlům pomocný křižník La Provence s takřka dvěma tisícovkami koloniálních vojáků na palubě. U-35 tentokrát výjimečně útočila torpédem – s výsledkem smrti tisícovky mužů. 

Pokračování v neděli 11. března

  • Zdroj textu:

    I. světová

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Revue
Reklama

Před 29 miliony let dopadl v Libyjské poušti meteorit, který vytvořil spoustu pěkného žlutého skla. Dávní zlatníci je později použili k výrobě šperků pro slavného Tutanchamona.

Vesmír

Marsovské selfie 

Rover Curiosity (anglicky „zvídavost“) přistál na Marsu 6. srpna 2012, s cílem zkoumat tamní klima i geologii a pátrat po stopách vody či živých organismů. Mise měla trvat dva roky, následně však byla prodloužena na neurčito a Curiosity pracuje dodnes. Snímek z 5. srpna 2015 jej zachycuje na úbočí hory Mount Sharp, těsně před navrtáním kamene pojmenovaného Buckskin.

Vesmír

Baron Adolf Erik Nordenskiöld označil již v 19. století Katalánský atlas za „nejobsažnější kartografické dílo 14. století“

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907