Nerovné války: Zázrak hispánského meče v boji Římanů proti Galům

Galové, s nimiž se Římané museli potýkat v 1. století př. n. l., měli proti invazní armádě mnoho výhod: velkou populaci (a tudíž početnou armádu), znalost domácího prostředí i opevněná sídla. Republika však dokázala Galii pokořit pomocí mnohem vyspělejších taktik a díky podstatně kvalitnějšímu vybavení, především zbraním. 

Ačkoliv Galové představovali tradičně dobré řemeslníky a dokázali vytvářet skvělé ocelové meče, šlo o výrobky určené elitě a vznikající v malém množství. Většina bojovníků se musela spokojit s meči nízké kvality, jež se podle svědectví ohýbaly už při prvním úderu o štít. Bylo to sice lepší, než kdyby se zlomily, ale stále se jednalo o zásadní nepříjemnost a rovnat zbraň přišlápnutím o zem nebylo ve víru bitvy právě praktické. 

Tvrdá a pružná výhoda 

Naopak Římané používali meče, které se naučili kovat od nepřátelských kmenů v Hispánii. Ty odolávaly římské expanzi celá dvě staletí – mimo jiné díky tvrdým a zároveň pružným mečům, jež se v boji nelámaly ani neohýbaly. Římané nakonec přiměli zajaté hispánské kováře, aby jim způsob výroby jedinečných zbraní prozradili. A nový design krátkého meče určeného k bodání, zvaného gladius, se ukázal jako šťastná volba: Jeho masová produkce zajistila armádě výraznou technologickou výhodu, jež pomohla vytvořit římské impérium.