Nerovné války: Čím srazili nepočetní Evropané milionové indiánské říše?

21.09.2019 - David Bimka

Většina vojenských konfliktů bývá nerovná, protože vědomí vlastní síly a protivníkovy slabosti představuje často dobrý důvod začít válku a něco v ní získat. Některé z „nefér“ střetů však bily do očí i své současníky, takže se z nich po čase staly klasické příklady bojů trpaslíka s obrem

<p>Příchod bělochů znamenal pro indiány šok. Hernán Cortés dobývá Tenochtitlán, hlavní město Aztéků.</p>

Příchod bělochů znamenal pro indiány šok. Hernán Cortés dobývá Tenochtitlán, hlavní město Aztéků.


Reklama

Objev Ameriky znamenal pro starý kontinent šok, nicméně na druhé straně Atlantiku se dostavil ještě daleko větší údiv – a záhy přerostl v hrůzu. Jak je možné, že výpravy pouhých několika stovek Evropanů srazily na kolena velké a dobře organizované indiánské říše s miliony obyvatel? Odpovědi jsou tři: ocel, nemoci a vnitřní sváry domorodců. 

Konec jaguářích válečníků

Největšími událostmi tzv. conquisty, španělského dobývání Jižní a Střední Ameriky, se staly pády dvou rozsáhlých států – říše Aztéků v dnešním Mexiku a říše Inků v Peru, jejichž zánik dělí pouhých padesát let. V obou případech probíhaly události téměř shodně: Příchod cizinců zasáhl impéria v době politické krize, během úpadku obchodu a slábnoucích zemědělských výnosů

Navíc byli Španělé velmi obratní v politice. Nikdy se nepokoušeli vyhrát sami, a raději získávali domorodé spojence. Aztécká říše sestávala z koalice tří mocných měst, která si v nesčetných válkách podrobila okolní městské státy. Ty pak musely nejen platit tribut, ale také vysílat mladé muže do „květinových válek“, dopředu dohodnutých vojenských střetnutí: Jejich cílem bylo zajmout „nepřátele“, jež pak aztéčtí kněží obětovali bohům. Křivdy a nenávist vůči vládcům se staly nejlepší španělskou zbraní, načež bylo snadné rekrutovat bojovníky. Ze stotisícové armády, která nakonec říši Aztéků vyvrátila, tvořili Španělé méně než 1 %. A úplně stejně postupovali Evropané při konfliktu s Inky. 

Neštovice a smrt

Velkým „pomocníkem“ se Španělům staly nemoci zavlečené z Evropy. Obě říše by velmi pravděpodobně vydržely vzdorovat déle, kdyby je nekosily vlny neštovic, na něž nebyl indiánský imunitní systém připravený. Cortés dokázal ovládnout aztécké hlavní město Tenochtitlán s 200 tisíci obyvatel jen proto, že tam zavlečená choroba řádila 70 dní a zabila přes 40 % populace. Umíraly především malé děti, naděje pro budoucí rozvoj říše. Ti, kdo přežili, byli tak zbědovaní, že se nemohli postarat o pole – a po epidemii tak následoval ještě ničivější hladomor. 

Nezanedbatelnou výhodu dobyvatelů představovaly i jejich zbraně a taktika. Typická indiánská válka necílila na co největší počet obětí v řadách nepřátel. Naopak, především u Aztéků se preferovalo braní zajatců, kteří pak mohli být slavnostně obětováni bohům. Zabití soupeře se považovalo za amatérismus nehodný skutečného válečníka a bojovníci svůj status ve společnosti odvozovali nikoliv od počtu pobitých, nýbrž zajatých protivníků. Nedílnou součást války pak tvořily manévry okolo bojiště a zastrašování.

Ocelí proti kůži

Nic z toho na Španěly neplatilo. Kovové brnění dobře odolávalo domorodým zbraním, zatímco ocelová ostří „rodeleros“ – vojáků s meči a štíty, kteří se v evropských bojích nasazovali k proražení nejhustší masy pík –, neměla s koženým brněním indiánů problém. Jako zdaleka nejdrtivější zbraň se však ukázal soustředěný útok kavalerie, jenž dokázal opakovanými nájezdy na křídla a do zad indiánských armád často zvrátit průběh bitvy

TIP: Co zahubilo Aztéky? Analýza DNA odhalila bakterii importovanou z Evropy

Pokusy domorodců soupeře zajmout vedly k neefektivnímu boji, zatímco Španělé zabíjeli bez váhání. Hřebíčkem do rakve se obvykle stávalo vysoce centralizované indiánské velení: Bez vrchního velitele neuměli podřízení o ničem rozhodnout a armáda se rozpadla v dezorganizovanou masu. Španělé tudíž svůj první útok obvykle vedli přímo proti generálovi, po jehož smrti se morálka nepřátel zhroutila.

Nerovné války

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Smrt Julia Caesara, těsně před vznikem císařství

Věda

Záběr výbuchu z 16. července 1945 v Novém Mexiku – nechybělo ale zas tak moc, aby atomovou bombu sestrojilo i nacistické Německo. Ve výřezu první atomová bomba odpálená během testu Trinity. (foto: Shutterstock + Wikimedia Commons, Federální vláda Spojených států amerických, CC0)

Zajímavosti

Vytrženo z kontextu

The Furniture Lift | Leandro Erlich

Argentinský umělec Leandro Erlich si pro svou neotřelou instalaci zvolil náměstí ve francouzském Nantes. Přímo nad jeho střed do výšky zhruba deseti metrů umístil kus rohové budovy, k jejímuž oknu vede nábytkový výtah. Erlich si zakládá na realističnosti svých projektů, a výsek stavby se proto jeví velmi uvěřitelně: Nechybějí ani takové detaily jako cihly ve stěnách či prostory pod podlahou. Kus konstrukce vyrobený z ultralehkých materiálů přitom nedrží ve vzduchu žádná pomocná lana – jeho jedinou oporu představuje právě žebřík. (foto: Profimedia)

Revue

Sebereplikující se von Neumannovy sondy by mohly vydávat rádiové záření, které je schopen do veliké vzdálenosti detekovat radioteleskop FAST.

Vesmír

Plamének plotní běžně kvete od června do září, často se však s jeho květy potěšíme i v říjnu a výjimečně dokonce i počátkem listopadu. Plamének dokáže dokonale skrýt dřeviny i ploty, po nichž se pne.

Příroda

Portrét Perchty z Rožmberka, detail obrazu z 19. století, který se nachází na hradě Rožmberk.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907