Nerovné války: Jak ve skutečnosti probíhala slavná bitva u Thermopyl

03.10.2019 - David Bimka

Díky filmovému trháku 300: Bitva u Thermopyl víme, že úzká soutěska, ležící nedaleko malebné řecké vísky Thermopyly, byla dějištěm slavné byť poněkud krvavé bitvy. Jak ale tato slavná bitva probíhala ve skutečnosti?


Reklama

Název „Sparta“ nesou četné sportovní kluby, a není divu: Jedná se o synonymum pro tvrdost, houževnatost a neochotu vzdát se třeba i tváří v tvář jasné porážce. Za neuvěřitelnou reputací antického městského státu stojí jediné – legendární bitva u Thermopyl, v níž se 300 spartských hrdinů postavilo stotisícové perské armádě. Může snad existovat názornější příklad naprosto nerovné bitvy? 

Věc má ovšem háček: Téměř nic z mýtu o neohrožených Sparťanech není pravda, tedy kromě faktu, že čelili ohromné přesile. Peršané se v roce 480 př. n. l. skutečně pokusili o invazi do Řecka a Řekové se jim postavili v úzkém průsmyku, který z jedné strany svíralo moře a z druhé vysoké skály. A opravdu šlo asi o nejvíc nerovný boj antické historie. Všechno ostatní však téměř dokonale zahalila legenda, velmi šikovně vytvořená spartskou propagandou

Nebojácní Fókové

Thermopyly, v řečtině „horké brány“, představovaly tradiční místo využívané k blokování armád, jež se pokoušely o invazi do řeckého vnitrozemí. Přes okolní horské masivy sice vedly úzké pastevecké stezky, nehodily se však pro přechod velkých skupin a jejich zásobování. Na jediné použitelné cestě, vinoucí se okolo pobřeží, proto existovala stará zeď postavená kmenem Fóků a omezovala průchod. A právě tu se spojenecké řecké vojsko rozhodlo obsadit a opravit. 

Na místo dorazily tři stovky mladých válečníků (a devět set otroků zvaných hélóti) i s králem Leonidem, protože byli coby jeho osobní garda ihned po ruce, zatímco svolávání spartské armády z vesnic okolo města vždy zabralo celé týdny. V průsmyku už ovšem čekalo šest tisíc jiných Řeků, kteří se činili s přípravami, především se zužováním asi sto metrů širokého průchodu. Jenže Peršané se objevili dřív, než se podařilo opevnění dostatečně vylepšit, a řecké velení zvažovalo ústup. Nebyli to však Sparťané, kdo chtěl do boje – obranu hlasitě prosazovali právě Fókové a spartští muži se nakonec přidali

Bronzová hradba

Peršané zaútočili, ale čekala je hradba bronzových štítů, přileb a kopí. Jakkoliv ohromnou početní převahu měli, v úzkém průsmyku jim nebyla nic platná. Perské síly byly pouze lehce oděné, s krátkými kopími a proutěnými štíty, uvyklé na rychlé manévrování. Tady se musely přetlačovat s urputnou, těžce obrněnou formací zvanou „falanx“, typickou pro řecký boj. V otevřeném poli byla falanga zranitelná obchvaty kavalerie nebo lehkou pěchotou s vrhacími oštěpy. V čelním kontaktu ovšem zůstávala pro Peršany neproniknutelná. Všechny jejich pokusy končily krvavou lázní, zatímco řecké síly po každém útoku rotovaly a nápor nepřítele vykrývaly rovným dílem. 

Peršanům se však nakonec podařilo objevit kozí stezku, po níž pronikli Řekům do zad přes horský masiv. V bezvýchodné situaci se „domácí“ rozhodli vyklidit pole a Leonidas hodlal podle všeho krýt jejich ústup setrváním s vlastní gardou na místě. Sparťané však v hrdinském aktu nezůstali sami: Připojilo se i sedm set Thespijců a čtyři stovky Thébanů. Zatímco ovšem pro Spartu znamenala ztráta tří set válečníků úbytek 4 % její vojenské síly, Thespijci přišli o celou generaci mladých mužů. 

Hrdinové, ale…

Hrdinná porážka se stala předmětem velkolepých vyprávění – jenže spartští pěvci nějak opomínali zmiňovat své bratry z jiných měst. Vzpomínkám na bitvu zasvětili Sparťané řadu veřejných oslav a přicházeli s nimi, kdykoliv někdo pochyboval o jejich obětavosti. Postupem času se na jiné obránce téměř zapomnělo a spartská verze události přešla i do psané historie, jak ji podal Herodotos o dvě generace později. 

Mýtus o buldočí zarputilosti hrál Spartě do karet, protože řada protivníků se raději poklonila jejím výhrůžkám, než by se stavěli na odpor. Pověst neporazitelných vojáků měla jistý základ: Sparťané vyhrávali války díky dobré morálce, organizaci a dostatku času na trénink – pracovali za ně totiž výhradně otroci. Mohli tak cvičit manévrování v jinak neohrabané falanze a po 150 let neztratili jedinou velkou bitvu. 

TIP: Legendární spartský král: Jaký byl ve skutečnosti hrdinný Leónidás?

Nebyli však žádnými nadlidskými válečníky: Za nejlepší individuální bojovníky považovali Řekové muže z Argosu, zatímco Sparta prý oplývala výjimečně krásnými ženami. Sparťané se nikdy nechlubili řadou menších potyček, v nichž drtivě prohráli, ani okamžiky, kdy se jednoduše vzdali – jako během invaze na ostrově Sfakteria, kde čtyři sta jejich mužů tváří v tvář porážce raději složilo zbraně. Spartští pěvci ovšem odvedli skvělou práci a mýtus o neporazitelnosti přežil dodnes.

Nerovné války

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Vesmír

Král ptáků přilétá 

Kategorie: Chování – ptáci
Autor: Audun Rikardsen, Norsko
Název: Přistání orla

Snímek z bezprostřední blízkosti mohl Nor Audun Rikardsen pořídit jen díky tomu, že nedaleko svého domu umístil na starou větev fotopast a naučil tam dravce sedat s využitím nastražené mršiny. Trvalo tři roky, než se mu podařilo zachytit dokonalý obraz. 

Zajímavosti

BolaWrap sváže člověka do vzdálenosti až 7,6 metru

Věda

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Příroda

Vilém II. Pruský (vpravo) měl k hraběti Eulenburgovi velmi blízký vztah.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907