Nesmrtelní monarchové (4): Horská dráha japonského císaře Hirohita

Již na začátku vlády císaře Hirohita patřilo Japonsko k nevýznamnějším mocnostem světa: Mělo třetí největší námořnictvo, devátou nejsilnější ekonomiku a zároveň se řadilo mezi čtyři stálé členy Společnosti národů.

Role ostrovní země ve druhé světové válce se začala tvořit již počátkem 20. století, kdy armádní generálové dostali možnost vetovat jmenování ministra války, a blokovat tak sestavení jakékoliv civilní vlády. Ačkoliv byl problémový zákon nakonec zrušen, nastartoval ohromný vliv, který měly ozbrojené síly na formování politiky státu a neustále rostoucí rozpočet. Militarizaci společnosti a růst nacionalismu ještě posílily válečné úspěchy, kdy císařství anektovalo Koreu, porazilo Rusko a válčilo s Čínou. Hirohito tak neusedl na trůn, ale spíš na luxusní sedadlo v nezadržitelně rozjetém vlaku. 

Mlčící císař?

Vzestup Německa neodvratně přinesl konflikt se Sovětským svazem, který před rokem 1941 projevoval stejný neukojitelný hlad po území a zdrojích jako jeho nacistický soused. V nadcházejícím konfliktu, v němž se měly překreslovat hranice tehdejšího světa, nehodlalo hrát Japonsko druhořadou roli. Cíle byly jasné: Země chtěla pokračovat v dobývání Číny a jihovýchodní Asie, což vedlo k následným masakrům civilistů, hromadnému popravování čínských vojáků a mučení i znásilňování statisíců lidí. Přestože faktickou vládu převzala armáda, válečné operace Japonska včetně útoku na americký Pearl Harbor se odehrávaly pod přímou kontrolou císaře Hirohita nebo s jeho souhlasem. Ačkoliv v hlavním válečném stanu nikdy nemluvil a veškerá rozhodnutí prováděli generálové, očekávalo se, že může v případě nesouhlasu kdykoliv zasáhnout. 

On však rozhodování generálů ovlivňoval spíš během neformálních chvilek prostřednictvím rozhovorů nebo skrytým taháním za nitky. Z ceremoniální letargie ho prý vytrhl jediný okamžik: když se na něj v kritickém okamžiku po svržení amerických atomových bomb obrátil – zcela proti protokolu – člen štábu s dotazem, zda nepřišel čas se vzdát. A Hirohito přikývl. Ačkoliv se část vojáků proti rozhodnutí vzbouřila, oznámil panovník 15. srpna 1945 složení zbraní v rádiovém vystoupení, což bylo poprvé, kdy se nějaký císař k podobnému činu odhodlal. 

Pomoc Američanů

Přestože se po válce konal soud s válečnými zločinci, Hirohito se mu díky pomoci Američanů vyhnul. Obvinění z masakrů a pokusů na lidech si vyslechly politické a vojenské špičky, protože pro Spojené státy bylo výhodnější kalkulovat se zlomeným císařem než s nestabilní zemí. Přispěly tak ke vzniku mýtu o císaři žijícím během války mimo realitu a odtrženém od válečných zločinů vlastní země. Mimo to panovaly obavy ze vstupu Rudé armády do Japonska, následného zániku císařství a socializace země.

Během 62 let na trůnu prošel Hirohito se svou zemí několika velkými proměnami. Od asijské supervelmoci na počátku své vlády se přes agresivní boje druhé světové války dostal až ke zničení měst atomovými bombami. Po katastrofickém konci globálního konfliktu však přivedl ostrovní stát k opětovnému rozkvětu, přičemž se Japonsko znovu zařadilo mezi technologické lídry i nejmocnější hráče planety.