(Ne)voňavý středověk: Kdy přemohly parfémy tělesný zápach?

Příprava parfémů dodnes sestává z celé řady úkonů. Nejdůležitějším z nich však je vyhledání takové kombinace surovin, která by ve výsledku poskytla co nejlepší vůni. Míchání směsí často hraničilo s alchymií a proces výroby se záhy stal vysoce ceněným řemeslnickým odvětvím. Ne všechny éry však toto umění dokázaly ocenit.

Zápach středověku a orientální ingredience

Době středověku by se s mírnou nadsázkou dalo přiřknout přízvisko „zapáchající“. Úroveň hygieny s odezněním antiky prudce klesla a jedinou vůní se stal tělesný pach. Příprava a kombinování esencí se však udržela u zjemnělé a kulturně vyspělejší arabské civilizace. Po křížových výpravách, během nichž kontakty s Araby zesílily, si voňavky opět našly cestu do Evropy a získaly si zde novou oblibu. Parfémy však patřily k nejluxusnějšímu zboží a příjemná vůně namísto lidského potu se tak vznášela jen okolo těch nejurozenějších obyvatel středověkého světa.

K většímu rozšíření parfémů došlo teprve v souvislosti s námořními objevy, kdy se evropská civilizace dostala do těsnějšího obchodního kontaktu s Orientem. Díky novým poznatkům začali rovněž někteří Evropané uvažovat o výrobě parfémů. V provensálském městečku Grasse na jihu Francie tak byla z podnětu francouzské královny Kateřiny Medicejské zahájena výroba voňavek, která se udržela až do dnešní doby. Tamější výrobci značek Fragonard, Galimard a Molinard sice již dávno opustili stařičké továrny v centru města a přesídlili se do rozlehlých komplexů za jeho hranicemi, kvalita vyráběných parfémů se však nezměnila.

Parfém součástí šatníku

S přicházejícím moderním věkem si parfémy pomalu získávaly přízeň bohatého obyvatelstva a stávaly se opět nedílnou součástí hygieny. K masovějšímu rozšíření však došlo teprve v 19. století, kdy se na základě nových postupů výroby cena parfémů o něco snížila. Vonné esence se dostaly do šatníků vznešených dam, aby se zde ustálily natrvalo.

TIP: Parfémy z Bahrajnu: Vůně Východu a starých časů

V průběhu 20. století vznikala řada firem zabývajících se mícháním vůní. Patrně největší proslulost si vydobyla francouzská módní návrhářka Gabrielle Bonheur Chanel, zvaná jednoduše Coco Chanel. Za přispění Ernesta Beauxe spatřila v roce 1921 veřejnost vůbec poprvé parfém Chanel No.5, který si získal nebývalou proslulost a stal se synonymem bohatství a úspěchu. Příkladu tohoto zdařilého obchodního tahu následovali i další návrháři a za vitrínami obchodů se brzy skvěly parfémy od Diora, Gucciho či Yvese Saint-Laurenta.