Noční obloha v březnu: Vydejte se za přízrakem, který se skrývá v souhvězdí Hydry

04.03.2022 - Jan Píšala

Březnové noční nebe je jako stvořené k návštěvě jedné z nejhezčích planetárních mlhovin – Jupiterově duchovi alias planetární mlhovině NGC 3242

<p>Jupiterův duch alias <strong>NGC 3242</strong> patří bezesporu mezi nejhezčí planetární mlhoviny – nejen díky poměrně výraznému namodralému zabarvení, ale také pro možnost studovat řadu jejích detailů, které se objeví s rostoucím průměrem objektivu i zvětšením. <em>(foto: NASA, CHART32 Team, Johannes Schedler, Volker Wendel, CC BY 4.0)</em></p>

Jupiterův duch alias NGC 3242 patří bezesporu mezi nejhezčí planetární mlhoviny – nejen díky poměrně výraznému namodralému zabarvení, ale také pro možnost studovat řadu jejích detailů, které se objeví s rostoucím průměrem objektivu i zvětšením. (foto: NASA, CHART32 Team, Johannes Schedler, Volker Wendel, CC BY 4.0)


Reklama

Pokud jste nabyli dojmu, že se v článku zaměříme na pozorování Jupitera, musíme vás zklamat. Plynný obr totiž z noční oblohy zmizel již v polovině února a vrátí se na ni až koncem dubna před svítáním… 

Z říše mlhovin

Do té doby nezbývá než se spokojit s pouhým „odleskem“ jeho kotoučku a z říše blízkých planet přeskočit do mnohonásobně vzdálenější, a tudíž i méně zřetelné říše planetárních mlhovin. Objekt, o němž je řeč, sdílí totiž s největší planetou Sluneční soustavy jen jméno – astronomové mu přezdívají Jupiterův duch či přízrak. 

Jako první si jej na nebi v souhvězdí Hydry povšiml anglický astronom William Herschel v roce 1785. Okrouhlá mlhavá skvrna, kterou v dalekohledu spatřil, podle něj vydávala světlo v barvě Jupitera. Zmíněnou přezdívku jí dal teprve o 93 let později jiný Angličan, vysloužilý armádní důstojník William Noble, jehož záliba v pozorování hvězdné oblohy dospěla až ke stavbě vlastní hvězdárny ve vesnici Maresfield v hrabství Sussex. 

Zářící prstýnek

Noble popsal mlhovinu z Hydry slovy „bleděmodrý disk, vypadající jako duch Jupitera“. A nutno přiznat, že nebyl daleko od pravdy. Abyste se však mohli přesvědčit na vlastní oči, budete potřebovat dalekohled. V běžném triedru zahlédnete pouze málo nápadnou „hvězdičku“, ale již v přístroji s objektivem o průměru okolo 100 mm a s 30násobným zvětšením se z ní vyloupne namodralá až modrozelená difuzní skvrna s jasností 7,7 mag – tedy pokud se na ni budete dívat oproti tmavé obloze.

S rostoucím zvětšením vám pak opravdu připomene mdlý Jupiterův kotouček. Ostatně její úhlový průměr dosahuje 42″ × 38″, což zhruba odpovídá velikosti plynného obra na nebi. V dalekohledech s objektivem o průměru kolem 250 mm a se zhruba 200násobným zvětšením už bude spíš oválná a promění se v zářící prstýnek, s poněkud tmavším středem a dvojicí zjasnění na jihovýchodě a severozápadě. Ještě větší přístroje se zvětšením asi 300× pak odhalí i další podrobnosti: velmi nenápadnou centrální hvězdu obklopenou světlým prstencem s několika zjasněními, na nějž navazuje druhý, o poznání méně zřetelný prstenec zářící látky.

Pozůstatek hvězdy

Jupiterův duch totiž představuje planetární mlhovinu. Ve hvězdných mapách ji naleznete pod katalogovou zkratkou NGC 3242 a její prstencovité vzezření odráží fakt, že jde o rozpínající se plynnou obálku zaniklé stálice. Obnažené stelární jádro lze ve velkých daleko­hledech dokonce vytušit coby zmíněnou drobnou hvězdičku 12. velikosti ve středu mlhoviny. 

Tento superhustý a velmi horký pozůstatek původní stálice ionizuje svým intenzivním zářením kyslíkové atomy v okolní planetární mlhovině, následkem čehož vydávají modrozelené světlo, pro NGC 3242 tak charakteristické. Ostatně planetární mlhoviny získaly své poněkud zavádějící označení právě proto, že se v dalekohledu podobají nevýrazným kotoučkům planet – zejména modrozelenému Uranu či namodralému Neptunu – přestože s oběžnicemi jako takovými nemají nic společného. 

Za skutečnými planetami

Závěrem dodejme, že se na březnové obloze rozhodně nemusíte omezovat pouze na planetární přízraky, ale můžete pozorovat i některé ze skutečných planet. V případě těch jasnějších půjde vždy o ranní nebe nedlouho před rozedněním. 

Jako první se nad jihovýchodním obzorem objeví jitřenka Venuše, zakrátko následovaná i naoranžovělým Marsem. Po většinu března je bude na obloze dělit jen 5° a v závěru měsíce se k nim přidá rovněž prstenci opásaný Saturn. Ve dnech 27. a 28. března pak planetární trio doplní také srpek ubývajícího Měsíce.

Přízrak plynného obra

Jupiterův duch reprezentuje typickou planetární mlhovinu: Tvoří ji „bubliny“ rozpínajícího se plynu vyvrženého původní stálicí, která se v podobě bílého trpaslíka s povrchovou teplotou 90 000 °C ukrývá v centru NGC 3242. Svým rychlým hvězdným větrem i silným ultrafialovým zářením formuje a ohřívá okolní plyn, jehož rozpínání současně brzdí interakce s mezihvězdným prostředím. Díky tomu mají vnitřní části mlhoviny teplotu až dva miliony stupňů, takže září zejména v rentgenovém oboru, zatímco výrazně chladnější vnější halo emituje zelené světlo prostřednictvím ionizovaných atomů kyslíku. Dva červené filamenty představují s největší pravděpodobností shluky chladného plynu – mnohem mladší než zbytek mlhoviny a také o poznání rychlejší – v nichž září především atomy dusíku. 

Na NGC 3242 hledíme přibližně ze vzdálenosti pěti tisíc světelných let. Z rychlosti rozpínání pak plyne, že vznikla asi před 1 500 roky, a za tu dobu se nafoukla do průměru kolem dvou světelných let.

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. března6 h 32 min17 h 26 min
15. března6 h 03 min17 h 47 min
31. března6 h 29 min19 h 13 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Ryb, 20. března v 16:33 SEČ vstupuje Slunce do znamení Berana; nastává jarní rovnodennost a začíná astronomické jaro.

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
Nov2. března6 h 53 min17 h 07 min
První čtvrt10. března9 h 35 min1 h 37 min
Úplněk18. března18 h 10 min6 h 22 min
Poslední čtvrt25. března2 h 10 min9 h 39 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – nepozorovatelný
  • Venuše – viditelná ráno nad jihovýchodem
  • Mars – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
  • Jupiter – nepozorovatelný
  • Saturn – viditelný na sklonku března ráno nízko nad jihovýchodem
  • Uran – viditelný večer nad západem
  • Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v březnu 2022

  • 6. března – setkání Venuše a Marsu na ranní obloze, ve vzdálenosti 4,5°
  • 8. a 9. března – měsíční srpek poblíž Aldebaranu z Býka na nočním nebi
  • 12. a 13. března – dorůstající Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
  • 15. a 16. března – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
  • 19. března – Měsíc poblíž Spicy z Panny na noční obloze
  • 20. března – Venuše v největší západní elongaci, asi 47° od Slunce
  • 23. a 24. března – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranním nebi
  • 27. a 28. března – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Marsu, Venuše a Saturnu na ranní obloze nízko nad jihovýchodem; 27. 3. bude Měsíc od planet dělit zhruba 14°, 28. 3. asi 5°

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V křesťanské společnosti se konzumace masa rozšířila ve 4. století. Značná část raných křesťanů pravděpodobně byla vegetariány.

Zajímavosti

Trénink s hologramem

Věda

Milovníci rozpálených skal

Kozorožec núbijský (Capra nubiana) je jediným druhem kozorožce, jenž je adaptován pro život v horkých a suchých oblastech. Žije v horských regionech severovýchodní Afriky a na Středním východě v nadmořských výškách do 3 000 metrů, kde si vybírá ty nejodlehlejší, nejvyšší a nejstrmější skalní stěny. V rámci tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus – samci váží kolem 60 kilogramů a dorůstají délky kolem 125 cm, zatímco samice jsou maximálně kolem 30 kg těžké a ne delší než 105 cm. Vroubené rohy samců mohou být až 120 cm dlouhé a docházejí uplatnění při bojích o dominanci. Jejich srážky ale jen zřídka končí zraněním. (foto: Shutterstock)

Příroda

Slunce pohledem americké obervatoře Solar Dynamics Observatory z února 2015. (foto: NASA/SDO, CC0)

Vesmír

Představa létající lodě Sky Cruise (foto: Profimedia, Hashem Al-Ghaili)

Revue

Replika stroje Fokker Eindecker, kterého se dohodoví piloti až do jara 1916 velmi obávali. (foto: Shutterstock)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907