Noční obloha v listopadu: Pohledné hvězdokupy a mlhoviny v náručí Vodnáře

01.11.2022 - Jan Píšala

Listopadová noční obloha nabízí zajímavou podívanou v okolí souhvězdí Vodnáře. Vydejte se s námi na exkurzi do světa pohledných hvězdokup i průhledných mlhovin

<p>Vodní souhvězdí nabízí pohledné hvězdokupy i průhledné mlhoviny. (ilustrace: Wikimedia Commons, Library of Congress, Sidney Hall, CC0)</p>

Vodní souhvězdí nabízí pohledné hvězdokupy i průhledné mlhoviny. (ilustrace: Wikimedia Commons, Library of Congress, Sidney Hall, CC0)


Reklama

S listopadovým soumrakem se na hvězdném nebi objeví i tři výrazné planety. Za dvěma z nich je potřeba se vypravit nad jižní až jihozápadní obzor do souhvězdí Kozoroha a Ryb. V prvním případě narazíte na Saturn, ve druhém na velmi jasný Jupiter. Třetí oběžnici naleznete nad severovýchodem v souhvězdí Býka: Půjde o naoranžovělý Mars nedaleko podobně zabarvené, avšak o poznání méně nápadné stálice Aldebaran. A kdybyste si přece jen nebyli jistí, vězte, že na rozdíl od mihotajících se hvězd planety září klidným světlem (viz Scintilace neboli jiskření)

Proměnlivý klenot

Hned v prvních listopadových dnech propluje noční oblohou nedaleko Saturnu a Jupitera dorůstající srpek Měsíce. Na své cestě projde i přes souhvězdí Vodnáře, nacházející se na nebi přímo mezi zmíněnými plynnými obry. Ve druhé polovině listopadu, až se náš souputník od Vodnáře dostatečně vzdálí a nebude oslňovat, se zkuste k souhvězdí vrátit s dalekohledem. Odmění vás pohledná kulová hvězdokupa a dvojice poměrně jasných planetárních mlhovin, z nichž jedna dostala přezdívku Saturn

Zmíněná hvězdokupa nese označení M2 nebo také NGC 7089 a najdete ji necelých 5° severně od stálice třetí velikosti Beta Aquarii. Díky jasnosti 6,5 mag bude hvězdné uskupení zřetelné již v triedru a ukáže se v něm jako nápadná okrouhlá mlhavá skvrnka o úhlovém průměru 11′. Na první pohled zaujme především jasným jádrem, přičemž na jednotlivé stálice se rozpadne až ve velkých dalekohledech s objektivy o průměru 15 cm a více, s dostatečným světelným ziskem a rozlišovací schopností. Členky M2 totiž dosahují jasnosti pouze 13–14 mag. 

Po jedné světlé výjimce nicméně zkuste zapátrat při východním okraji hvězdokupy. Bude dokonce natolik nápadná, že snadno získáte dojem, jako by do M2 ani nepatřila. Opak je však pravdou: Jde o proměnnou stálici, jejíž jasnost kolísá v rozmezí 12–14 mag s periodou 69 dní. Poprvé ji roku 1897 zaregistroval francouzský amatérský astronom A. Chèvermont, po němž se jí přezdívá Chèvermontova proměnná

Saturnův přízrak

Od M2 se můžete vydat do říše planetárních mlhovin. Cestu k první z nich, NGC 7009, zahajte opět u Bety Aquarii, tentokrát se ovšem vydejte 8° na jihozápad ke hvězdě páté velikosti Ný Aquarii, viditelné i bez dalekohledu. Od ní pokračujte ještě 1,3° západně, načež se ve větších binokulárech s objektivy kolem 6–8 cm v zorném poli objeví mírně difuzní objekt, připomínající rozostřenou hvězdičku osmé velikosti. Podobný pohled se bezesporu naskytl anglickému astronomovi Williamu Herschelovi, když mlhovinu 7. září 1782 pomocí vlastnoručně zhotoveného teleskopu objevil. 

Vezmete-li si však na pomoc dalekohled s 10cm či lépe s 15cm objektivem a nasadíte alespoň stonásobné zvětšení, promění se NGC 7009 v drobnou elipsu s úhlovými rozměry okolo 40″ × 35″ a s lehkým modrozeleným odstínem. Velké přístroje s objektivy o průměru 25 cm a víc pak ukážou také dvojici drobných výčnělků, jež z ní vybíhají na východ i západ v délce asi 15″. Poprvé je ve 40. letech 19. století zahlédl Angličan William Parsons, 3. hrabě z Rosse, a následně přiřkl NGC 7009 přiléhavou přezdívku Saturn.

Kromě toho můžete přímo v jejím srdci zahlédnout drobnou hvězdu s 11,5 mag. Jedná se o bílého trpaslíka, velmi husté a horké jádro nepříliš hmotné stálice, která odvrhla svou vnější obálku do mezihvězdného prostoru. Zmíněná látka pak dala vzniknout mlhovině. Astronomové zjistili, že jde o komplikovanou soustavu řídkých „bublin“, jež se rychle rozpínají do okolí. Zahrnují přitom i několik dílčích zhustků a výtrysků, které vytvářejí dojem Saturnových prstenců. Plynný materiál lze pozorovat díky tomu, že ho budí k záření intenzivní ultrafialové světlo bílého trpaslíka.

Kosmický hlemýžď

Podobný původ má i další planetární mlhovina ve Vodnáři, které se pro její spletitou strukturu říká Helix neboli Hlemýžď, zatímco astronomové ji v katalozích vedou spíš pod označením NGC 7293. Každopádně se s 15′ a 7 mag jedná o úhlově největší i nejjasnější planetární mlhovinu, jakou na obloze spatříme. Přesto není úplně snadné ji zahlédnout, neboť uvedených 7 mag vyjadřuje její souhrnnou jasnost koncentrovanou do jednoho bodu. Pokud ji ovšem rozprostřeme na zmíněný úhlový průměr, dostaneme tzv. plošnou jasnost, která je zhruba 250krát menší. 

Ve výsledku lze tudíž Helix i na tmavém hvězdném nebi snadno přehlédnout. Zkuste proto použít světelný dalekohled s velkým zorným polem a malým zvětšením, například nějaký triedr. Nejprve jej namiřte na hvězdu páté velikosti g Aquarii, od ní se přesuňte necelé 3° jihozápadně k mírně slabší Ypsilon Aquarii a pokračujte ještě 1° na západ. Hlemýždě byste pak měli v zorném poli zaznamenat jako mírně oválné a víceméně rovnoměrné zjasnění oblohy.

Další detaily nabídne teprve velký dalekohled. S rostoucím průměrem, zvětšením a především za přispění speciálních mlhovinových filtrů se difuzní zjasnění promění v členitý světlounký prstenec s potemnělým středem. Jako každá správná planetární mlhovina ukrývá i Helix ve svém nitru bílého trpaslíka. Jelikož má ovšem jasnost pouze 13 mag, zahlédnete ho až v přístroji s objektivem o průměru minimálně 40 cm.

Scintilace neboli jiskření

Proč hvězdy poblikávají, zatímco planety nikoliv? Příčinou je jejich různá úhlová velikost na obloze. Vzdálené stálice se jeví bodově, kdežto mnohem bližší oběžnice vypadají jako drobné kotoučky. Světlo prvních zmíněných k nám proto přilétá v podobě velmi úzkého paprsku, jenž se v atmosféře snadno láme, a tedy i mění směr. Do našeho oka tak dopadá každou chvíli pod jiným úhlem, tudíž máme pocit, že hvězda mírně „poskakuje“ a poblikává.

Astronomové hovoří o tzv. scintilaci, doslova jiskření. Světlo planet přichází v mnohem širším svazku, který atmosféra tak snadno neovlivní. Proto se u nich se scintilací příliš nesetkáme – a pokud ano, pak zejména nízko nad obzorem, kde jsou vrstvy ovzduší nejhustší a k lomu světla dochází v nejvyšší míře.

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. listopadu6 h 40 min16 h 21 min
15. listopadu7 h 03 min16 h 01 min
30. listopadu7 h 25 min15 h 47 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Štíra, 22. listopadu v 9:20 SEČ vstupuje Slunce do znamení Střelce

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
První čtvrt1. listopadu14 h 05 min22 h 45 min
Úplněk8. listopadu16 h 12 min6 h 36 min
Poslední čtvrt16. listopadu22 h 51 min13 h 28 min
Nov23. listopadu6 h 27 min15 h 28 min
První čtvrt30. listopadu12 h 57 min23 h 19 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – nepozorovatelný
  • Venuše – nepozorovatelná
  • Mars – viditelný po celou noc
  • Jupiter – viditelný téměř celou noc kromě rána
  • Saturn – viditelný zvečera nad jihozápadem
  • Uran – viditelný po celou noc
  • Neptun – viditelný v první polovině noci

Zajímavé úkazy v listopadu 2022

  • 1. listopadu – setkání dorůstajícího Měsíce a Saturnu na večerní obloze; nejblíž si budou v okamžiku západu v pozdních večerních hodinách, kdy je bude dělit asi 5°
  • 4. listopadu – setkání Měsíce a Jupitera na nočním nebi; nejblíž si budou kolem půlnoci, kdy je bude dělit zhruba 2,6°
  • 9. listopadu – Uran v opozici se Sluncem
  • 9. listopadu – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na noční obloze
  • 11. listopadu – setkání ubývajícího Měsíce a Marsu na nočním nebi; nejblíž si budou v okamžiku východu nad severovýchodní obzor, kdy je budou dělit přibližně 3°
  • 13. listopadu – ubývající Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
  • 17. listopadu – v noci nastává maximum meteorického roje Leonid
  • 17. listopadu – měsíční srpek poblíž Regula ze Lva na ranním nebi
  • 21. listopadu – velmi úzký měsíční srpek poblíž Spicy z Panny na ranní obloze
  • 28. a 29. listopadu – setkání úzkého měsíčního srpku a Saturnu na večerním nebi: 28. asi 9,5°, 29. zhruba 7,5°

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V aréně římského Kolosea bojovali vedle exotických zvířat také jezevčíci. (foto: Unsplash, Katie BernotskyCC0)

Věda
Příroda

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907