Noční obloha v únoru: Objevte na nebi místa, ve kterých nic nespatříte!

04.02.2022 - Jan Píšala

Možná to bude znít trochu zvláštně, ale únor je ideální dobou, kdy lze spatřit „nefalšovanou vesmírnou temnotu“.

<p>Barnard 22 - temná mlhovina ze souhvězdí Býka. <em>(foto: Jarrett Trezzo)</em></p>

Barnard 22 - temná mlhovina ze souhvězdí Býka. (foto: Jarrett Trezzo)


Reklama

Zatímco za normálních okolností jde při pozorování objektů vzdáleného kosmu o zachycení maxima fotonů, tentokrát vás na nebi skutečně čeká pravý opak – oblasti zajímavé právě tím, že v nich téměř nic neuvidíte. Nedává to smysl? Pak bude nejlepší, když všechno prozkoumáte na vlastní oči.

Od světla...

Na začátek jedno upozornění: Nepůjde to bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 15 cm a také bez opravdu tmavé oblohy. Vaše putování za vesmírnou temnotou ovšem začne v místech, kde je světla víc než dost – u jasné hvězdy Aldebaran z Býka.

Poté nastavte na nebi kurz na severozápad, a jakmile urazíte úhlovou vzdálenost 3°, minete stálici třetí velikosti Epsilon Tauri. Po dalších 3° se v zorném poli ocitnou hvězdy čtvrté a páté velikosti Kappa 1 a 2 Tauri, o 3° dál i podobně jasná Chí Tauri a konečně po necelých 2° také Fí Tauri. Zmíněnou těsnou dvojhvězdu tvoří dominantní nažloutlá složka s jasností 4,9 mag a namodralý průvodce se 7,5 mag, které dělí úhlová vzdálenost 49″.

Následně vložte do okulárového výtahu dalekohledu okulár, který poskytne malé zvětšení – zhruba 30× – a zorné pole alespoň 1,5°. A pak už můžete začít prozkoumávat okolí…

... k temným mlhovinám

Zaměřte se na oblast rozprostírající se asi 2–5° jihovýchodně od Fí Tauri. Určitě to bude chtít trošku soustředění a také vnímání celého zorného pole najednou. Jen tak totiž po chvíli zjistíte, či spíše vytušíte – záleží na pozorovacích podmínkách – že je v daném regionu vidět méně slabých hvězd než v jeho širším okolí.

A důvod? Díváte se do míst, kde se na nebi rozprostírá „nejvýraznější“ temná mlhovina souhvězdí Býka. Jedná se o nepravidelný, silně protáhlý tmavý filament dlouhý zhruba 6°, směřující od severozápadu na jihovýchod. Další, avšak mnohem méně zřetelné temné mlhoviny se nacházejí v jeho přímém sousedství, v úhlových vzdálenostech do 5°.

Jednu z nich objevíte směrem na severovýchod, přímo na hranicích souhvězdí Býka, Vozky a Persea. Je zhruba stejně velká jako první popisovaná, ale mnohem víc rozeklaná. Další, tentokrát silně protažená, se vine ze západní strany těsně kolem Fí Tauri. A několik dílčích temných mlhovin byste našli i směrem na jih, pod Chí Tauri. 

Pod peřinou

Vraťme se však k té první, kterou jsme se zabývali: Je totiž ze všech nejvýraznější, respektive nejhustší. V astronomických mapách nese označení B19 a B22 (viz Objevy Edwarda E. Barnarda), protože se skládá ze dvou částí – což lze ovšem vyčíst teprve z širokoúhlých fotografií souhvězdí Býka, na nichž se systém temných mlhovin ukáže v plném rozsahu.

Tato špatně průhledná oblaka mezihvězdného plynu a prachu totiž nejlépe vyniknou, můžeme-li je konfrontovat s okolním jasným hvězdným pozadím. Nedělají přitom nic jiného, než že více či méně účinně zeslabují světlo stálic, jež se v kosmickém prostoru nacházejí až za nimi.

Objevy Edwarda E. Barnarda

Jako první se vyhledávání i studiu temných mlhovin systematicky věnoval americký astronom Edward Emerson Barnard – a dařilo se mu: Po vizuálně obtížně rozpoznatelných objektech totiž nepátral s okem u okuláru, nýbrž na exponovaných fotografických deskách. Ostatně coby někdejší profesionální fotograf k tomu měl ideální průpravu. Jako jeden z prvních astronomů také s použitím fotografie při pozorováních vážně koketoval.

TIP: Co je tzv. temná mlhovina? A která je nejznámější?

Na snímcích s dlouhými expozicemi mohl spolehlivě rozlišit i méně zřetelné temné mlhoviny, které začal postupně katalogizovat. V roce 1919 pak vyšel tiskem jejich seznam, čítající 187 položek; postupně se rozšířil až na 369 položek a dnes ho známe jako Barnardův katalog temných mlhovin. Ve hvězdných mapách se dané objekty uvádějí pod zkratkami složenými z velkého počátečního písmene B a pořadového čísla v katalogu. 

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. února7 h 22 min16 h 39 min
15. února6 h 59 min17 h 03 min
28. února6 h 34 min17 h 25 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vodnáře, 18. února v 17:43 SEČ vstupuje do znamení Ryb.

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
Nov1. února8 h 00 min16 h 48 min
První čtvrt8. února10 h 16 min0 h 25 min
Úplněk16. února16 h 43 min7 h 21 min
Poslední čtvrt23. února0 h 23 min9 h 35 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – viditelný v první polovině února ráno velmi nízko nad jihovýchodem
  • Venuše – viditelná po celý únor ráno nad jihovýchodem
  • Mars – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
  • Jupiter – viditelný do poloviny února večer nad jihozápadem
  • Saturn – v únoru nepozorovatelný
  • Uran – viditelný v první polovině noci
  • Neptun – viditelný na začátku února večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v únoru 2022

  • 3. února – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Jupitera na večerním nebi nad jihozápadem (cca 10°)
  • 9. a 10. února – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na noční obloze 
  • 12. února – Venuše dosahuje maximální jasnosti v roce 2022, konkrétně −4,6 mag
  • 13. února – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
  • 16. února – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
  • 16. února – Merkur v největší západní elongaci, zhruba 26° od Slunce
  • 20. února – Měsíc poblíž Spicy z Panny na nočním nebi
  • 24. února – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
  • 26. a 27. února – setkání úzkého měsíční srpku, Marsu a Venuše nad jihovýchodním obzorem na ranní obloze: 26. 2. na ploše o průměru asi 18° a 27. 2. zhruba 10°

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií:

    Jarrett Trezzo ©, Jan Píšala (se souhlasem k publikování)




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Fosilie ptakoještěra Balaenognathus maeuseri byla nalezena v německém lomu a byla popsána paleontology z Anglie, Německa a Mexika. (ilustrace: University of Portsmouth, Megan JacobsCC BY-SA 4.0)

Věda
Zajímavosti

Roztavená láva stéká z ostrova Havaj do Tichého oceánu. (foto: Shutterstock)

Příroda

Jak by asi vypadala obloha na planetě uvnitř kulové hvězdokupy? (ilustrace: Shutterstock)

Vesmír

V roce 2022 bylo objeveno pouhých 13 případů infekce vlasovcem medinským. Ještě v 80. letech minulého století jich byly miliony. (foto: The Carter Center, Louise GubbCC BY 4.0)

Věda

Na celém světě existuje přibližně 7 000 různých jazyků. Jen v Evropě je jich okolo 200. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907