Darování krve je velmi záslužné a zachraňuje životy. To je zcela bez debaty. Ale i s transfuzemi se musí opatrně. Potvrzuje to nový výzkum organizace Sanquin Research, který přišel s překvapivým zjištěním.

Studie, která analyzovala údaje o 31 118 pacientech z nizozemských nemocnic ukázala, že krev darovaná ženami, které byly v minulosti těhotné, zřetelně zvyšuje úmrtnost příjemce. Platí to ale pouze a výhradně v případě, kdy příjemcem krve je muž. Pacientky ženy krev žen po těhotenství zřejmě neohrožuje.

Nebezpečné transfuze

Badatelé ve své studii analyzovali celkem 3 696 úmrtí, k nimž došlo po transfuzi krve. Ukázalo se, že muži ve věku pod 50 let mají 1,5× vyšší pravděpodobnost, že během příštích tří let po transfuzi zemřou, byla-li dárkyní žena, která byla v minulosti těhotná. Badatelé ve své zprávě neupřesňují, jak dlouhá doba od těhotenství žen k odběru krve uplynula.

TIP: Zázračná léčba? Krev mladých lidí snižuje riziko rakoviny a Alzheimera

Příčiny překvapivého zjištění vědců zatím nejsou jasné. Podle odborníků mohou být viníkem protilátky, které žena získá během těhotenství. Další možností prý může být rozdíl v obsahu železa v krvi, případně dílčí rozdíly ve struktuře a funkci červených krvinek mezi pohlavími, které naznačují některé dřívější studie.

Společnost Bigelow Aerospace je známá díky své technologii nafukovacích kosmických modulů. Nejsou to jenom plané představy, jejich modul BEAM (z anglického Bigelow Expandable Activity Module) je již déle než rok nafouknutý na Mezinárodní vesmírné stanici.

Bigelow Aerospace teď spojili síly s United Launch Alliance (ULA), společným podnikem Boeing a Lockheed Martin, a ohlásili záměr v roce 2022 zprovoznit nafukovací stanici na oběžné dráze Měsíce. Tato základna by pak sehrála významnou roli v návratu amerických astronautů na Měsíc.

Nafukovací stanice pro dobyvatele Měsíce

Bigelow Aerospace přispějí do tohoto projektu svým zamýšleným nafukovacím modulem B330, který by měl měřit 14 metrů, mít průměr 6,7 metru a vážit by měl 20 tun. United Launch Alliance poskytne těžkou nosnou raketu Vulcan, kterou vyvíjí jako náhradu za doposud používané rakety Atlas V a Delta.

TIP: Bigelow Aerospace: Kdy postavíme nafukovací hotel na oběžné dráze?

Podle šéfa společnosti Roberta Bigelowa půjde o komerční lunární stanici, která zajistí zázemí pro projekty NASA i dalších zájemců, kteří dnes pošilhávají po Měsíci. Kolonizace vesmíru už by měla konečně odstartovat a nafukovací stanice by mohla být obstojným začátkem.

Nejvíc jízdě na kole (v poměru k počtu obyvatel) holdují v Nizozemsku. V provozu je tam přibližně 22,5 milionu bicyklů, tedy víc, než má země obyvatel: Na každého ze 17,1 milionu Nizozemců připadá 1,3 kola.

Unikátní situaci má na svědomí kampaň, která se již od 70. let minulého století snaží vytlačit auta především z městských center. A slaví úspěch: Průměrný Holanďan dnes urazí na kole zhruba 1 000 km ročně a jen v Amsterdamu se nachází úctyhodných 400 km cyklistických tras. Od roku 2005 navíc vzrostl počet jízdních kol používaných ve městech téměř o 11 %.

TIP: Revoluce na dvou kolech: Slovinský ráj cykloturistiky

Vůbec největší rozmach zaznamenala cyklistika za poslední dobu v Utrechtu, kde na bicyklu pravidelně cestuje 40 % lidí. Ve zmíněné metropoli také zanedlouho plně zprovozní největší parkoviště pro kola na světě. Bude se nacházet pod hlavním nádražím na ploše 17 100 m² a pojme až 12 500 zmíněných dopravních prostředků. Předčí tak i dosud největší parkoviště tohoto druhu v Tokiu.

Když si dnes 74letý Yokitomo Shimotai připravoval před 30 lety steak na česneku, podařilo se mu ho pořádně připálit. Kulinářský nezdar mu ale paradoxně přinesl životní objev. Vůně spáleného česneku mu prý nápadně připomínala kávu. Hmotu proto smíchal s horkou vodou a ochutnal. A světe div se, nápoj mu kávu připomínal i svou chutí.

Káva s vůní česneku

Cesta od nevydařené přípravy oběda k česnekové kávě byla ve skutečnosti mnohem složitější a hlavně delší. Po svém objevu strávil Yokitomo mnoho dalších let experimentováním s teplotou, různými druhy česneku a možnými (i méně pravděpodobnými) přísadami. Dnes je Yokitomo Shimotai majitelem Coffee Shopu v Japonském Ninohe a svou česnekovou specialitku zde nabízí v přepočtu za 60 korun. 

TIP: Kofeinový zabiják Black Insomnia: Tohle je nejsilnější káva na světě!

Svou „kávu“ považuje za ideální náhradu skutečné kávy. Navíc je prý vzhledem k tomu, že neobsahuje žádný kofein, vhodná i pro těhotné ženy a lidi citlivé na kofein. Zákazníci se prý nemusejí obávat ani typického česnekového odéru z úst – důkladnou tepelnou úpravou je tato nepříjemná vlastnost česneku zcela eliminována.

Obrněné síly Spojených států mají od roku 1980 k dispozici tank M1 Abrams, jehož bylo vyrobeno kolem 9 000 kusů. Jako takový se zúčastnil také operace Pouštní bouře proti Iráku na počátku 90. let. Čtyřčlenná osádka měla k dispozici 105mm kanon M68 a pancéřové pláty z ochuzeného uranu, díky nimž nedokázaly irácké tanky T-72 zničit během války v Zálivu ani jediného Abramse.

Tanky M1 jsou také používány i v jiných armádách, hlavně v zemích blízkého východu. Ve své výzbroji je má armáda Egypta, Saúdské Arábie a Kuvajtu, přibližně padesátkou kusů M1 se pyšní také armáda Austrálie. 

Teleskopickou vyhlídku u severní hranice Jižní koruny ve vzdálenosti méně než 500 světelných let obývají modrá prachová oblaka a mladé energetické hvězdy. Světlo ze vzdálenějších hvězd v Mléčné dráze cloní prachová mračna. Světlo z jasných modrých hvězd v této oblasti se odráží od kosmického prachu a vytváří charakteristické modré světlo, jak je vidět ve výrazném komplexu reflexních mlhovin katalogizovaných jako NGC 6726, 6727 a IC 4812. 

Prach také odstiňuje hvězdy, které ještě teprve vznikají. Vlevo se kolem mladé proměnné hvězdy R Coronae Australis obtáčí menší nažloutlá mlhovina NGC 6729. Pod ní září oblouky a smyčky rázových vln obtékaných materiálem z nově vznikajících hvězd zvaných Herbig-Haroovy objekty. Na obloze toto pole měří asi jeden stupeň, což v odhadované vzdálenosti této nedaleké hvězdotvorné oblasti odpovídá téměř devíti světelným rokům.

Vize to byla odvážná: „Železniční tunel dlouhý čtyři sta kilometrů povede pod Alpami, pod územím Rakouska až na jih k Jadranu. Za pár let se jím bude přepravovat zboží i lidé. Rychlovlak cestu zvládne za dvě hodiny. Budeme nejrychlejším špeditérem v Evropě. Češi budou jezdit k moři na víkend.“ To vše hrdě hlásaly novinové titulky v 60. letech minulého století.  

Nejednalo se přitom o žádnou utopii, nýbrž o detailně propracovaný plán tunelu rychlostní železnice, jenž by ústil na umělý poloostrov ve vlastnictví československého státu. Výchozí stanice se měla nacházet nedaleko Českých Budějovic. „V původním pojetí měřil tunel tři sta padesát kilometrů a vedl přes Linec až do poslední stanice s názvem Adriaport v dnešním Slovinsku, v tehdejší Jugoslávii,“ popisuje základní myšlenku projektu Vladimír Tvrzník, bývalý ředitel Pragoprojektu, který na studii pracoval. 

Vize ekonoma Žlábka 

Myšlenka spojit Československo tunelem s pobřežím Jaderského moře se po druhé světové válce nezrodila v hlavě architekta, ale ekonoma – profesora Karla Žlábka. Svůj projekt pak detailně propočítal v roce 1975. 

„Profesor Žlábek byl člověk s vizí. Byl to velmi vzdělaný muž, studoval i ve Švýcarsku a dalších zemích. Ve svém návrhu vycházel z historických prací, které vznikly po první světové válce, kdy bylo v rámci Versailleských smluv Československu přislíbeno přímé železniční spojení s oblastí Jaderského moře,“ vysvětluje Jiří Svoboda, vedoucí střediska podzemních staveb Pragoprojektu.

Československo, země tranzitní

Koncem 70. let přejal Žlábkův návrh v Pragoprojektu inženýr Tvrzník s kolegy a dále ho rozpracoval. Nešlo v něm přitom v prvé řadě o rekreaci. Ekonom Žlábek věděl, že přístup Československa k moři by znamenal hlavně příjem z mezinárodního obchodu. Z naší vnitrozemské vlasti se měla stát tranzitní země, odkud by zboží putovalo ze severu Evropy na jih.

Celá trať měla měřit 410 km, z toho by 350 km připadalo na tunel. Denně jím mělo projet 220 nákladních vlaků o 14 vagonech, a to rychlostí 120 km/h. A každý den by na trať vyrazilo také 36 osobních souprav schopných jet rychlostí až 160 km/h. 

Uměle vytvořený poloostrov měl představovat československé území. Kus pevniny – s písčitými plážemi a slunečníky – by vznikl z 60 milionů krychlových metrů rubaniny, jež by zbyla po stavbě tunelu. Jeho součást měl tvořit i přístav Adriaport pro zaoceánské lodě, kde by se překládalo dovezené zboží. 

Stejně jako La Manche 

Ve své době mluvila o tunelu média u nás i v Evropě. A zahraniční inženýry moderní projekt nadchl. Ostatně, podobně navržené tunely se – zejména pro svoji bezpečnost – staví v Evropě dodnes, včetně toho pod kanálem La Manche. 

TIP: Vlaky pod Alpami: Ve Švýcarsku otevírají nejdelší železniční tunel světa

Základní kámen měl být položen v roce 1991 a stavba by pak trvala 30 let. Projekt však nakonec nezastavila jeho složitost ani vysoké náklady – tunel měl stát kolem 300 miliard korun (v přepočtu na dnešní ceny asi jeden bilion). Stopku smělé vizi vystavila politika. „Podle tehdejšího režimu zkrátka nebylo vhodné, aby se přes naše území pohybovalo takové množství zboží i osob, a navíc aby vzniklo tak jednoduché spojení někam přes železnou oponu,“ dodává Jiří Svoboda. Jedinečný projekt tedy bohužel zůstal pouze na papíře.  

Božská Andula, tak přezdívali herečce Anně Sedláčkové. Muži ji zbožňovali, ženy ji obdivovaly a chtěly se jí podobat. Stala se vzorem elegance. To, co se právě nosilo v Paříži, měla v Praze jako první právě Andula. Okouzlila i Hugo Haase. O jejich milostném vztahu tehdy věděla celá Praha. Co na tom, že byla v té době už podruhé provdaná: za advokáta Josefa Kašpara!

Osudové setkání

Píše se rok 1925. Andula Sedláčková je na vrcholu slávy. Po představení v Divadle na Vinohradech se na večírku poprvé setkává s Františkem Xaverem Hodáčem. Tajný milostný vztah, který mezi nimi vzplane, nezůstává bez následků! Čím tento podsaditý stárnoucí muž Andulu okouzlil? František X. Hodáč byl impulzivní a šarmantní člověk širokých a rozmanitých zájmů. Politik a ekonom, profesor ČVUT v Praze, který měl vřelý vztah k umění. Jeho dětem – Ivanovi a Nataše – se dostalo toho nejlepšího vzdělání. Byla to právě Nataša, která po otci zdědila lásku k umění. Dnes ji většina diváků zná jen pod pseudonymem Nataša Gollová. 

V březnu 1926 obletí celou republiku fotografie, na které pyšná Andula drží v náručí dcerušku Marcelu. Jaké štěstí! Poté, co o své první dítě přišla, se v devětatřiceti letech konečně stala matkou. Žádné noviny však neinformovaly o tom, že je to dcera nemanželská. Koneckonců, Andula je přece stále vdaná. A dítě má v křestním listu jméno Marcela Kašparová. Pravdu zná jen nejbližší okolí. Ani sama Marcela prý dlouho netušila, kdo je jejím otcem!

Prominentní dcerka

Malá Marcela prožívá šťastné dětství, vymodlené dítě se těší nekonečné lásce a péči své matky, ale i pozornosti slavných herců. Hraje si s ní Hugo Haas i Jiří Steimar, na výlety s ní jezdí Václav Vydra mladší. Otevírá se jí celý divadelní svět, s nímž bude po celý život tak úzce spjata. Matka v ní vidí zázračné dítě a vše podřizuje tomu, aby se Marcela prosadila.

V pohnuté době roku 1939 otevírá Andula své vlastní divadlo. Stárnoucí herečka si tak snaží vytvořit důstojné umělecké zázemí. Především to však má být odrazový můstek pro uměleckou kariéru její jediné dcery. Marcela debutuje v necelých třinácti letech. Od počátku ji provází nepříliš lichotivá pověst protekčního dítěte. V prvních rolích prokazuje nesporné nadání, kvalit své matky však nikdy nedosáhne. Ani kvalit své nevlastní sestry…

Krutý rok 1949

V poválečném období hledá Marcela herecké uplatnění. Vystupuje na různých pražských scénách, v malých rolích se objevuje i ve filmu. Ve volných chvílích zajíždějí s matkou na chatu v Kynžvartu. Spolu tam tráví i léto 1949. Nečekaně za nimi přijíždějí i Marcelini známí z Prahy, kteří uvažují o emigraci. A žádají Marcelu o pomoc. Ta jim doporučí jistého lesníka, kterého s matkou znají a důvěřují mu. Jaký omyl! Netuší, že onen člověk je agentem Státní bezpečnosti. Padly do pasti!

Známí jsou při pokusu o přechod hranic zadrženi a Marcelu v noci z 1. na 2. září 1949 zatknou příslušníci StB. Čekají ji výslechy a soud. A důvod? Napomáhání k útěku za hranice. V červnu 1950 je odsouzena ke dvanácti letům vězení. Spoluvina na zločinu velezrady! Andula bojuje o svou dceru a posílá dopisy s prosbou o pomoc na všechny strany. I ministru vnitra! Marně. V následujících letech se její svět skládá z návštěv, korespondence a balíčků pro Marcelu.

Konečně na svobodě

Svobodu přináší Marcele teprve amnestie nového prezidenta Antonína Zápotockého. Z vězení je propuštěna 8. září 1953. Vrací se však domů s podlomeným zdravím. Snaží se opět zapojit do uměleckého života. Objevuje se v epizodních filmových rolích a snaží se získat angažmá v divadle. Praha jí zůstává zapovězena a tak hraje jen v oblastních divadlech v Mostě a Varnsdorfu. Konferuje různé estrády.

V 60. letech přijímá raději stálé zaměstnání jako metařka v podniku Sady, lesy a zahradnictví. Později prodává v květinářství. Po celou dobu pečuje o svou matku. Žijí v naprosté chudobě. Dá se říct, že Marcelu, která se ničím neprovinila, stihl ještě horší osud než její nevlastní sestru Natašu Gollovou. Andula Sedláčková umírá brzy po svých osmdesátých narozeninách pod koly motocyklu.

Po smrti matky získává Marcela na krátkou dobu angažmá v souboru Národního divadla. Roku 1968 však zvolí emigraci. Se svým přítelem hercem Soběslavem Sejkem odchází do Švýcarska. Zakrátko se však oba vracejí zpět do vlasti. Marcela neunese svůj životní úděl a 12. dubna 1969 v Praze ve věku čtyřiceti tří let spáchá sebevraždu. 

Tým egyptských a českých archeologů si připsal významný úspěch. V egyptské Gíze, na pomezí mezi břehem řeky Nil a nivou v Abusíru, objevili po čtyřech letech vykopávek dlouho ztracený chrám.

Chrám byl postaven za vlády velmi významného egyptského faraona Ramesseho II., třetího panovníka 19. dynastie, který vládl v letech 1279–1213 př. n. l. Bývá považován za největšího panovníka egyptských dějin a zanechal po sobě celou řadu staveb.

TIP: Nově objevený „bilboard“ ze starého Egypta může přepsat historii hieroglyfů

Podle vedoucího výpravy českých archeologů Miroslava Bárty představuje objev chrámu Ramesseho II. unikátní doklad stavitelských a náboženských aktivit v oblasti Memfisu, hlavního města starověkého Egypta v období Staré říše. Ukazuje také trvalý význam kultu slunečního boha Rea.