Když silné deště doprovázející hurikán Harvey zaplavily Houston v Texasu a jeho okolí, přišel čas evakuace – lidé opouštějí město v automobilech, ve vznášedlech a na člunech, mravenci si poradili po svém.

Vory z vlastních těl

Velmi úspěšní invazní mravenci druhu Solenopsis invicta, kterým se přezdívá „ohniví mravenci“, zareagovali na náhlé záplavy ohromným množstvím vody tak, že vystavěli ostrovy z vlastních těl.

Jsou to vlastně plovoucí vory, které tvoří až několik tisíc mravenců. Těla mravenců mohou pod vodou udržet bubliny vzduchu, které pak vor nadnášejí, a které mohou využít k dýchání mravenci, co se ve voru ocitli pod vodou.

TIP: Kolektivní inteligence: Kočovní mravenci budují mosty z vlastních těl

Podle odborníků by bylo nejlepší, aby se lidé těmto mravenčím ostrovům zdaleka vyhnuli – jejich bodnutí patří mezi nejbolestivější, jaké vám může hmyz uštědřit. Pokud by se přesto někdo připletl mravencům do cesty, prý je nejlepší cestou k záchraně postříkat mravence na vodě mýdlem nebo podobným prostředkem. Mravenčí ostrov se pak potopí. 

Ukázkovým příkladem výše popsaného jevu je rys kanadský (Lynx canadensis), zapsaný na seznamu ohrožených druhů ve 48 státech USA. Tato statná kočkovitá šelma doplácí především na rychlý úbytek zajíce měnivého (Lepus americanus), který je základem jeho jídelníčku. Zajíci se totiž stále častěji stávají kořistí kojotů, kteří se za nepřítomnosti vlků velmi rozmnožili. Na rysy pak nezbývá dost potravy a jejich počty klesají. Přemnožení kojotů má i další neblahé důsledky a významným způsobem přispívá k rozvratu celého ekosystému. „Jejich populace jsou mnohem větší než v dobách, kdy na většině území USA žili vlci,“ říká William Ripple z katedry lesních ekosystémů. „Předtím, než byli vlci ve velkém vyhubeni, zabíjeli kojoty a udržovali tak jejich populaci pod kontrolou. Kojoty od pokusů lovit zajíce navíc odrazoval samotný strach z vlků.“

TIP: Život rysa ostrovida aneb Návrat evropského tygra se zatím nekoná

Kojoti mají pestrý jídelníček, ale vždy dají přednost králíkům a zajícům. Jakmile jim ze strany vlků nehrozí žádné nebezpečí, začnou se živit zajíci a podle zoologů mohou zabíjet dokonce i samotné rysy. Ti navíc čím dál obtížněji hledají útočiště, protože v teplejším klimatu ubývá sněhové pokrývky. Návrat vlků do přírody může tento neblahý trend zvrátit. Například v Národním parku Yellowstone se po obnovení vlčích populací snížil počet kojotů o 50 % a zdá se, že se postupně obnovují také populace zajíců měnivých. Vlci by tedy mohli být odpovědí hned na několik problémů. Jejich návrat do přírody mimo jiné provází zotavování lesních porostů i říčních ekosystémů a znovuobnovení populací důležitých druhů rostlin a živočichů.

Komár tropický je známým přenašečem žluté horečky či virů dengue a zika. Americká společnost Verily se před ním proto rozhodla uchránit Kalifornii a k uskutečnění svého plánu si zvolila netradiční metodu – populaci létavého hmyzu hodlá zredukovat tím, že ji rozšíří.

Během akce Debug Fresno vypustí do přírody dvacet milionů samečků, ovšem nakažených bakterií Wolbachia pipientis, kvůli níž jsou neplodní. Nákaza se bude postupně šířit a nakonec se budou se samičkami pářit pouze komáři s nefunkčním pohlavním ústrojím.

Stejně jako všechny společnosti, i ta keltská prošla v průběhu svého vývoje mnoha změnami. Kolem roku 450 př. n. l. se lámaly kulturní komplexy z takzvané doby halštatské do doby laténské, což s sebou přinášelo významné změny. Tehdejší společenskou elitu, která své mrtvé pohřbívala v bohatě vybavených mohylách, ani nenapadlo, že zakrátko dojde ke zvratu nejen ve způsobu pohřbívání, ale i v jejich sociálním uspořádání.

Válečníci se bouří

Na konci 5. a na začátku 4. století př. n. l. se do té doby fungující společenský systém raných Keltů začal hroutit. Svou roli jistě sehrálo přelidnění a velké sociální rozdíly, které mezi společenskými vrstvami existovaly – je vidět, že v tomto ohledu se dějiny skutečně často opakují. Reakce nižších vrstev na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat a rozpínající se snahy pozdně halštatské a raně laténské šlechty zarazila válečná expanze. Ambiciózní keltští válečníci si však své kořistnické, mocenské a agresivní touhy naštěstí vybíjeli na jihu, daleko od svých domovů. Započal velký společenský přerod.

Jako první vzplála kolem roku 400 př. n. l. etruská města v severní Itálii, o deset let později je následoval Řím a tak to šlo dál. Spolu s válečnými výboji se však objevil i nový druh sociálního uspořádání – rovnostářská společnost. Archeologové o ní vědí z nálezů plochých kostrových pohřebišť. Bohatě vybavené mohyly z předchozího období vystřídaly unifikované jednoduché pohřby v natažené pozici na zádech. Ale protože společenský vývoj připomíná jízdu na lochnesce, o pár desítek let později začaly znovu vyčnívat bohatě vybavené pohřby – nikoho jistě nepřekvapí, že šlo o válečníky. 

Kde bydleli Keltové?

Jak říká jistý archeologický bonmot – v pravěku lidé buď jenom žili, nebo jenom umírali – to proto, že z některých období se archeologům daří odkrývat pouze pohřebiště, a v jiných naopak sídliště. Na Keltech je uplatnění tohoto bonmotu téměř příkladné, protože kolem roku 200 př. n. l. zmizel z pramenné základny poznání keltského etnika jeden ze základních zdrojů informací – pohřebiště. Objevila se však oppida – údajně nejstarší města na sever od Alp.

Oppidum a Kelti k sobě patří stejně nerozlučně jako pepř a sůl na jídelním stole. Znamená to však, že se celá keltská společnost v Čechách natěsnala do několika málo ohrazených sídlišť? Kdepak. Mnohem pravděpodobněji se jeví varianta, že byla Keltům vlastní propracovaná struktura menších a větších sídelních struktur s různým systémem provázání a závislosti.

Nezávisle na oppidech

Když byly v roce 1877 objeveny Stradonice, druhé největší oppidum v Čechách, archeologům se zdálo, že Kelti jednoduše žili v oppidech. A protože některé interpretace se drží v povědomí lidí stejně úspěšně jako veš v kožichu, mnozí přijímají tuto myšlenku za vlastní dodnes. 

Jenomže představa oppida jako centra velkoprůmyslu a řemesel, které živí tvrdě pracující zemědělské obyvatelstvo přilehlých vesnic, už dnes neplatí. Od doby, co čeští archeologové vědí o nalezišti Radovesice v severozápadních Čechách, se pohled na keltskou společnost změnil. Ukázalo se, že menší osady byly na oppidech nezávislé, protože jejich obyvatelé sami provozovali řemesla a obchod. 

Jedním ze základních rozdílů mezi obchodními centry, jako Lovosice nebo Němčice na Hané, a oppidy bylo opevnění. Opevnění dělá oppidum. A je celkem jedno, zda jde o oppidum položené na kopci, jako třeba Závist či Stradonice, nebo o oppida nížinná. Zvlášť skutečnost, že existují i nížinná oppida, může leckoho překvapit. Většina se jich dnes nachází pod původní středověkou zástavbou moderních měst, a tak je velmi pravděpodobné, že takovým nížinným oppidem byla třeba Bratislava, Pasov a možná i keltská Lutécie pod dnešní Paříží. A třeba se archeologům podaří brzy objevit i další.

Dnes pětapadesátiletý Číňan Paj Jen strávil výcvikem policejních psů zhruba 15 let, během kterých podle svých slov vycvičil přes tři desítky špičkových služebních psů. Psí život, ale nebývá u policie dlouhý a osudy čtyřnohých vysloužilých veteránů se bohužel příliš neliší od osudů jejich lidských kolegů. Někdejší hrdinové jsou ve stáří rychle zapomenuti a dožívají opuštění v mnohdy nuzných podmínkách. Paj Jen se to rozhodl změnit a na pronajatém pozemku nedaleko města Chang-čou vybudoval psí domov důchodců. 

„Když jsem viděl jednoho svého bývalého svěřence, uvázaného na řetězu u misky zkyslé břečky, věděl jsem, že musím něco udělat,“ říká o svém projektu psího starobince Paj Jen.

Vysloužilí služební psi jsou staří a často nemocní. Doporučení veterinářů bývá obvykle jednoduché – utratit. „Pokud s nimi ale strávíte tolik času jako já, nemůžete je nechat zabít,“ prozrazuje bývalý psovod a instruktor Paj Jen.

Během sedmi let prošlo branami jeho domova mnoho psích vysloužilců a šestadvacet z nich je pochovaných na přilehlém psím hřbitově. Celkem za vybudování a provoz Paj Jen utratil už milion jüanů (v přepočtu zhruba 3,3 milionu korun), většinou z vlastních úspor. „Je to spousta peněz a občas mi i někdo nabízí, že mi na provoz domova přispěje. Já ale peníze odmítám – péči o své bývalé parťáky považuji za své poslání. Je to má odpovědnost,“ říká Paj Jen.

„Za svými psy chodím třikrát denně, nakrmím je, vykoupu a pokud je to potřeba i ošetřím. Většinu času ale trávíme zábavou. Psi jsou jako lidé – ve stáří nechtějí jen ležet a čekat na smrt. Chtějí si užívat a důstojně dožít svůj život,“ vysvětluje Paj Jen.

Určování rekordně velkých tornád není snadné, protože nedovedeme dostatečně efektivně měřit jejich průměr. Naopak ovšem můžeme zaznamenat míru škod, jež vzdušný obr napáchal, rychlost, jakou se otáčel, míru poklesu tlaku a také délku trasy, kterou urazil. Pokud bychom na základě uvedených parametrů chtěli určit „vítěze“, zcela jistě bychom museli zmínit Tri-State neboli „tornádo tří států“.

Zničující vzdušný vír se probudil k životu 18. března 1925 a jméno dostal podle toho, že během svého putování trvajícího 3,5 hodiny urazil přes 320 km. Zasáhl tak tři americké státy – Missouri, Illinois a Indianu – a zároveň získal „titul“ za nejdelší trajektorii. Bohužel si vyžádal 698 lidských životů, a stal se tak rovněž nejvražednějším tornádem v USA. Světovému žebříčku však vévodí obr, jenž v roce 1989 zpustošil Bangladéš a měl na svědomí víc než 1 300 obětí. 

Tři dny neštěstí

Kdyby se šíře tornáda dala měřit podle pásu postižené oblasti, držel by primát živel, který v roce 2004 zasáhl obec Hallam v Nebrasce – jeho „pole působnosti“ bylo široké víc než 3 km. Neslavné prvenství v napáchaných škodách přesto nezískal. To si připsalo tornádo z roku 2011 pojmenované Joplin, jež za 38 minut zničilo v Missouri tisíce domovů, zabilo 161 lidí a nakonec za sebou zanechalo škody v přepočtu za 69 miliard korun.

TIP: Vířivé ozdoby superbouřek: Jak se rodí nejničivější tornáda

Ani nejničivější tornádo se však nevyrovná bouři, při níž se v důsledku „příznivé“ meteorologické konstelace urodí vzdušných vírů víc. Rekord drží živel z konce dubna 2011, při kterém vzniklo během 79 hodin celkem 362 tornád: Čtyři z nich přitom dosáhla na Fujitově stupnici hodnoty F5 (viz Síla destrukce). Událost si vyžádala 324 životů napříč 21 státy, od Texasu po Kanadu a napáchala škody v přepočtu za 279 miliard korun.

V roce 1437 byla Korea již nějakou dobu sjednocená do jednoho království pod vládou dynastie Čoson. U moci byl právě významný panovník Sedžong Veliký. Dne 11. března toho roku si korejští hvězdáři všimli jasného záblesku světla na noční obloze.

V tom místě pak po dobu dvou týdnů zářil nápadný objekt, který hvězdáři považovali za novou hvězdu. Pak ale zase záře z oblohy zmizela a nezanechala po sobě žádnou stopu.

Astronomický jev z Korejského království

Svědectví o této události se zachovala v písemných textech z té doby, takže nejspíš šlo o skutečný astronomický jev a nikoliv jenom nějakou povídačku. Až doteď ale nebylo jasné, co se tehdy vlastně stalo.

TIP: Tajemství záhadné novy z roku 1670 rozluštěno

Astronomové Amerického přírodovědného muzea analyzovali dostupné informace a dospěli k závěru, že jejich dávní korejští kolegové pozorovali explozi novy v souhvězdí Štíra. Nova je vlastně náhlé zažehnutí termonukleární reakce, k němuž dojde, když bílý trpaslík v těsné dvojhvězdě svému hvězdnému partnerovi nakrade dostatečné množství hmoty. Ve chvíli exploze zvýší bílý trpaslík svou jasnost stotisíckrát až milionkrát.

Šachová úloha, či spíše kombinatorický problém známý jako „problém osmi královen“ je vlastně velmi jednoduchý - cílem je na běžné šachovncici nalézt všechny možné pozice královen tak, aby se navzájem neohrožovaly šachovými tahy.

Když počítače hrají v šach

Zadání s 8 dámami zvládne každý, kdo umí hrát šachy a má dost trpělivosti. Možných řešení této úlohy je celkem 92. Co se ale stane, pokud šachovnci zvětšíme a umístíme na ni větší počet figur? Úlohu lze zobecnit na problém n dam, tedy otázku, jak lze rozmístit n dam na šachovnici o rozměrech n × n tak, aby se vzájemně neohrožovaly. Zmíněná úloha je pro svou názornost využívá při výuce programování.

Počítače řeší tento problém hrubou silou. Prostě zkouší jednu možnost za druhou, dokud nevyčerpají všechna řešení. Podle odborníků ale tento přístup funguje do velikosti šachovnice 1 000 × 1 000 polí. Pak už jsou výpočty tak komplikované, že to ani dnešní počítače nezvládají.

TIP: Důstojná oslava: Číslo pí už známe na dalších 9 bilionů desetinných míst

Americký institut Clay Mathematics Institute proto nabízí 1 milion dolarů (asi 22 milionů Kč) tomu, kdo dokáže napsat algoritmus pro rychlé řešení „problému osmi královen“, nebo dokáže, že to není možné. Nejde o nikterak jednoduché zadání, pokud ale někdo uspěje, mohlo by to podle odborníků změnit samotné základy programování.

V severní Americe se lavinovitě šíří užívání velmi účinného syntetického opiátu fentanylu, který je v tomto ohledu horší než heroin. Podle některých odborníků je to epidemie a mohli bychom proti ní zakročit s vakcínou.

Vědci amerického Scripps Research Institute pracují na vakcíně, která zablokuje účinky fentanylu. Dokonce prý bude možné použít kombinovanou vakcínu, která bude blokovat účinky fentanylu a zároveň i heroinu.

Vývoj takových vakcín nebyl jednoduchý, protože lidský imunitní systém nerozeznává malé molekuly opiátů jako hrozbu. Nově vyvíjené vakcíny to řeší tak, že odstartují produkci protilátek, které se připojují k molekulám opiátu a brání mu v dosažení receptoru, kde by se projevily účinky opiátu na nervový systém.

TIP: Protidrogové očkování: Na obzoru je vakcína proti závislosti na heroinu

Pokud se vakcíny proti opiátům osvědčí, znamenalo by to zvrat v léčbě těžkých a velmi problematických závislostí na opiátech, které postiženým ruinují život.