Víte, co je to Bäckaby, Vallentuna, Fixhult, Lugnvik nebo třeba Lycksele? Slova evokující spíše postavy z fantasy příběhů, jsou ve skutečnosti názvy pohovek švédského nábytkářského koncernu Ikea. Každý, kdo do této prodejny levného konfekčního nábytku někdy zavítal ví, že podobnými obtížně zapamatovatelnými jmény se jejich produkce jen hemží.

Své o tom ví i třiadvacetiletá v Mongolsku narozená a ve Švédsku žijící Yaanja Wintersoulová. Tato dívka se během jediného týdne dokázala naučit obsah celého 328stránkového katalogu Ikea pro rok 2018. Yaanja nejen že zná zpaměti názvy všech z 4 818 položek v katalogu, dokáže k nim přiřadit i jejich klíčové vlastnosti a dokáže přesně určit jaké produkty se nacházejí na konkrétní stránce katalogu.

Úctyhodný výkon Yaanji Wintersoulové není výsledkem speciálních dovedností nebo snad fotografické paměti. Třiadvacetiletá dívka pouze ví, jak pracovat s pamětí. Ostatně jde o dvojnásobnou šampionku World Memory Championship, tedy Mistrovství světa v paměťových disciplínách.

Mimochodem, názvy produktů Ikea vznikají na základě velmi přesného klíče – venkovní nábytek je pojmenován po skandinávských ostrovech, knihovny nesou jména profesí a chlapeckých jmen a názvy pohovek zase odkazují na zeměpisné pamětihodnosti Švédska. Systém pojmenovávání zavedl zakladatel koncernu Ikea Ingvar Kamprad, který trpěl dyslektickou poruchou čtení.

Sonda Juno neustále rozšiřuje naše obzory o planetě Jupiter. Barry Mauk z americké laboratoře Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory v Marylandu a jeho kolegové použili data této sondy ke studiu polárních září největšího plynového obra Sluneční soustavy.

TIP: Sluneční bouře vyvolávají na Jupiteru obří polární záře

Povedlo se jim přitom objevit něco mimořádného. Jde o doposud neznámý typ polární záře Jupiteru. Záře navíc neodpovídá žádnému z dosavadních modelů polárních září. Zdá se, že se na Jupiteru ukrývá nějaký proces, který zatím neznáme.

Polární záře nabitá energií

Stejně jako na Zemi, je i na Jupiteru několik různých typů polárních září. Nově objevená polární záře je ale doposud nejjasnější. Její energie odpovídá asi 1 000 miliwattům na metr čtvereční. Polární záře na Zemi mají přitom energii tak asi 10 až 20 miliwattů na metr čtvereční. Podle Mauka jsme na stopě doposud zcela neznámého procesu.

Více než milionu studentům veřejných škol v New Yorku začal včera nový školní rok. A pro mnoho z nich to bude poprvé, kdy si budou moci ve škole dopřát plnohodnotný oběd. Veřejné školy v New Yorku navštěvuje přibližně 1,1 milionu studentů, přičemž až 75 % z nich žije v chudobě. Velká část rodin si tak nemůže dovolit platit svým dětem obědy, přestože jedna porce vychází na necelé 2 dolary.

Podle newyorské radní Carmen Fariña je mezi studenty mnoho takových, kteří ve škole raději hladoví, než aby přiznali, že na oběd nemají peníze. Nejen jim nyní vyšla vstříc radnice a všem studentům veřejných škol od letošního roku nabízí obědy zcela zdarma. New York se tak připojil k Bostonu, Chicagu, Detroitu a Dallasu, kde podobné opatření platí již nějakou dobu.

Radní neočekávají, že nové opatření bude mít významný dopad na veřejné rozpočty. Stát New York totiž před nedávnem změnil systém vyplácení nejrůznějších podpor a sociálních dávek směrem k jejich lepší adresnosti.

Lidé si často myslí, že když jsme si vybudovali technologickou civilizaci, tak jsme se vyvázali z moci přírodní výběru. Když máme počítače, měla by na nás být evoluce krátká. Jenže není.

Potvrzuje to i výzkum více než 200 tisíc Američanů a Britů, během něhož vědci sledovali, jak se u lidí postupně mění geny. Přestože výzkum neprobíhá nikterak dlouhou dobu, je patrné, že se naše geny skutečně vyvíjejí.

TIP: Extrémní evoluce: U lidí v poušti Atacama se vyvinula schopnost pít vodu s arzénem

Změn v lidských genech, na které působí přírodní výběr, je celá řada. Nejvíce z nich se dotýká genů souvisejících s Alzheimerovou chorobou a také s intenzivním kouřením nikotinu. Evoluce se tak snaží reagovat na problémy, s nimiž se náš druh potkává.

Krab zvaný houslista má velké klepeto, které slouží nejen k přitahování pozornosti všech samiček z okolí, ale i k ochlazování těla. Vědci Zachary Darnell a Pablo Munguia z University of Texas umístili kraby pod horké světlo a měřili jim teplotu. Brzy zjistili, že tělesná teplota krabů, kterým chybělo klepeto, stoupala rychleji a dosáhla vyšších hodnot než u ostatních krabů. Klepeto je tedy důležitou částí těla, a to nejen při vyhledávání partnerek a v boji s ostatními samci, ale i při termoregulaci.

TIP: Parazité a jejich metody aneb Když krev teče z cizího

„Klepeto pravděpodobně funguje jako chladič odvádějící teplo z těla pryč do okolního vzduchu,“ říká Darnell. Tento ochlazovací systém umožňuje krabům trávit více času mimo jejich úkryt, takže mají možnost shánět potravu či přilákat víc samiček k páření. Již dříve byla o houslistech zjištěna jiná zajímavost: samci v případě potřeby ochraňují před vetřelci nejen svoji samičku, ale i samičku svého souseda. Nedělají to však z čistě nezištných důvodů. Za svoji službu očekávají od sousedky akt páření, kterého se jim také ve většině případů dostane.

Na rozdíl od německých či sovětských obrněných sil trpěli Britové v první fázi druhé světové války nedostatkem samochodek. Vlivná část britského velení totiž lpěla na koncepci křižníkových a pěchotních tanků – ta ale při tankové válce v africkém prostředí probíhající od června 1940 selhala.

Africká překvapení

Po napadení Sovětského svazu chrlil německý průmysl pod vlivem zkušeností z východní fronty útočná děla, stíhače tanků i samohybné houfnice – např. Marder I (SdKfz 135) produkovaný od roku 1942. Na africkém válčišti se jich Rommelovi nedostávalo, protože rychle formované obrněné brigády Rudé armády odčerpávaly německé síly na východ. To ale nic neměnilo na obtížné situaci tankových vojsk Commonwealthu čelícím Afrikakorpsu. Němci improvizovali, šikovně využívali výkonná 88mm protiletadlová děla i proti obrněncům a svou nepočetnou protitankovou artilerii montovali na korby tahačů a obrněných vozidel (například 7,62cm kanón Pak 36 na kolopásový transportér 5t Zugkraftwagen „Diana“ Sd. Kfz. 6/3).

„Křižníkové“, tedy rychlé, k průlomům na frontě určené tanky typu Cruiser Mk. III a Crusader ani k součinnosti s pěchotou navržené typy Matilda a Valentine nedokázaly odolávat jejich palbě. Podléhaly i v přímých soubojích s lepšími tanky protivníka typu Pz.Kpfw. III a Pz. Kpfw. IV. Pokud jde o britské samohybné houfnice Bishop (biskup) na podvozku tanků Valentine II, vyvinuté koncem roku 1941, ty neuměly poskytnout britským tankovým plukům potřebnou podporu. Jejich pětadvacetiliberní kanónové houfnice QF 25 pounder ráže 87,6 mm v mohutné věži mohly pálit pouze v úhlu od minus pěti do patnácti stupňů. Další nevýhoda bishopu (celým názvem QF 25-Pdr Bishop SPH) spočívala v nízké rychlosti – nanejvýš 24 km/h. Těchto zbraní se navíc v červenci 1942 nacházelo na severoafrickém bojišti pouhých osmdesát.

K samohybce přes tank

Britské úřady pochopily, že další vývoj bishopu postrádá smysl, a rozhodly se doplnit stavy 90 kusy americké samochodky M7 (v britském označení Priest – kněz), dodávané podle Smlouvy o půjčce a pronájmu (Lend-Lease). M7 disponovala účinnou 105mm houfnicí, jenže užitá munice odlišná od britského standardu přinášela potíže při zásobování. Američané se snažili vyjít spojenci vstříc pokusem namontovat na ni původní britskou houfnici.

Experiment ale selhal, dělo se roztrhlo hned při prvních zkouškách ostré střelby z prototypu nazvaného T51. Spojeným státům se už nechtělo investovat do vývoje zbraně produkované v příliš nízkém počtu, a tak vojáci Jeho Veličenstva museli hledat nové řešení. Našli je až v Kanadě vyvíjející vlastní úspěšný tank, neboť nabídka britské licence ke stroji Valentine se v zemi javorového listu neujala.

SHD Sexton

• VÝROBCE: Montreal Locomotive Works, Montreal
• OSÁDKA: 6 osob
• DÉLKA: 6,12 m
• ŠÍŘKA: 2,72 m
• VÝŠKA: 2,44 m
• HMOTNOST: 25 855 kg
• POHON: hvězdicový pístový devítiválcový motor Continental R-975-C1 nebo EC2 o výkonu 298,3 kW (400 koňských sil) o 2 400 otáčkách za minutu
• MAXIMÁLNÍ RYCHLOST: 40,2 km/h na silnici, v terénu 32 km/h
• DOSAH NA SILNICI: 290 km
• VÝZBROJ: 1× houfnice QF 25-pdr Mk. II nebo III ráže 87,6 mm NÁMĚR: –9 až +40 stupňů
• ODMĚR: –25 až +15 stupňů
• ZÁSOBA MUNICE: max. 112 ks 2× nelafetovaný 7,92mm kulomet BREN
• ZÁSOBA MUNICE: 1 500 ks
• PANCÉŘOVÁNÍ: 13–38 mm
• VARIANTY: SEXTON I (podvozek tanku Ram) SEXTON II (podvozek tanku Grizzly) SEXTON GPO – velitelská varianta
• VÝROBA: září 1943–1945
• CELKEM: 2 510 ks

Také americký typ M3 Lee (v britském značení Grant) Ottawu neuspokojil, protože nesl hlavní kanón v korbě, což v roce 1941 představovalo překonanou koncepci. Nakonec britská tanková mise zvolila šikovné řešení. Převzala spodní šasi a převodovku z M3 a doplnila novou, většinou odlévanou (někdy i válcovanou) korbu a moderní, 75mm kanónem vybavenou věž. Ta měla navíc disponovat schopností v budoucnu pojmout i zbraně s větší ráží a zpětným rázem.

Výzbroj doplnil spřažený 7,62mm kulomet, čímž se zrodil nový střední tank Ram (beran). Přes své výhody však do bojů nikdy nezasáhl – americký průmysl začal totiž od půli roku 1942 chrlit nové střední tanky M4 Sherman. Kvůli výhodné standardizaci je převzala i Kanada, v její licenci dostaly název Grizzly. To ale neznamenalo, že projekt tanku Ram znamenal mrhání silami. Stal se z něj úspěšný výcvikový stroj a také základna pro řadu dalších konstrukcí. Nejúspěšnější z něj odvozenou konstrukcí se stalo samohybné dělo Sexton.

Místo stropu plachta

Prototyp sextonu vyrobila na zakázku kanadského vojenského úřadu A. E. D. B. (Army Engineering Design Branch) firma Montreal Locomotive Works 23. června 1941. Vývoj neprobíhal snadno, vynořilo se hned několik problémů s instalací pětadvacetiliberního děla – pracně se hledal způsob, jak zachovat dostatečný náměr, odměr i stabilitu. I přesto se už 23. června 1942 zrodil prototyp, který testovali v lednu 1943 odborníci v anglickém Larhillu.

Brity uspokojil, a tak dali zelenou sériové výrobě, přičemž do podzimu 1943 požadovali 300 kusů. Tyto stroje vznikly už na podvozku tanku Grizzly a došlo k jejich přeznačení na Sexton II. Kanaďané je vyráběli v závodech Tank Arsenal, děla a podvozky vznikaly v továrně Sorel Works. Sexton vznikl z potřeby mít zbraň vybavenou pětadvacetiliberní houfnicí. Ram i grizzly, respektive jejich korba a podvozek, se daly pro tuto zbraň bez problémů uzpůsobit. Jinak se samohybná houfnice Sexton podobala americké M7 Priest. Britové si ovšem vyhradili celou řadu modifikací. Například sekce řidiče se nacházela na pravé straně, dělo nemělo válcovitou věžičku chránící střelce kulometu.

Bojový prostor zůstával shora otevřený a šestičlenná osádka ho mohla zakrýt pouze plachtou. Pětadvacetiliberní houfnici Kanaďané ukotvili ve speciálním loži umožňujícím dostatečný náměr i odměr. Obě varianty, tedy Sexton I na podvozku tanku Ram a Sexton II na podvozku tanku Grizzly, se velice podobaly. Lišily se hlavně použitými pojezdovými koly a vodicími koly, verze I pak zašpičatělou zadní korbou. V těchto místech se u verze II nacházely dva boxy s bateriemi.

Divoký tanec Sluneční soustavy občas svede dohromady dva velmi nepravděpodobné partnery – podobně jako například 14. května 2014, kdy se do zákrytu Měsíce dostal daleký Saturn. Událost byla tehdy pozorovatelná pouze pro obyvatele Austrálie a Nového Zélandu, díky fotografii Paula Stewarta si ji ale můžeme vychutnat i my.

Saturn, který je téměř 35× větší než náš souputník, se na snímku jeví téměř jako trpaslík. Ve skutečnosti ale jde o doklad jeho monstrózní velikosti – zatímco Měsíc byl v tu dobu vzdálený pouhých 380 tisíc kilometrů, plynného obra dělila od Země 3 421× větší vzdálenost -  1 300 000 000 kilometrů!

O psychedelických drogách, ať už přírodního původu, jako je mezkalin z kaktusů či psilocybin z houbiček, anebo těch syntetických jako třeba LSD, se říkává, že nemají daleko k přírodě. Ostatně v mnoha vizích jejich konzumentů se po užití psychedelik objevují nejrůznější přírodní motivy.

Nová odborná studie amerických a rakouských odborníků potvrzuje, že lidé se zkušeností s psychedeliky mají postoje vstřícnější k životnímu prostředí, s větší pravděpodobností recyklují odpad a více si hlídají dopady svého jednání na okolní přírodu.

TIP: Pod pokličkou: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

Vědcům to prozradil výzkum celkem 1 487 dobrovolníků. Detailně se jich vyptávali na jejich životní a politické postoje, vztah k životnímu prostřední a jejich zkušenosti s psychedelickými i nepsychedelickými látkami. Z výsledků výzkumu vyplývá, že psychedelika a životní prostředí k sobě mají opravdu blízko.

Na novém snímku Hubbleova vesmírného dalekohledu je vidět velmi estetická dvojice splývajících galaxií. Dohromady tvoří objekt NGC 5765 (A+B), který je od nás vzdálený asi 400 milionů let, a pozorujeme ho v souhvězdí Panny.

Jedna z galaxií je spíše do oranžova (NGC 5765A), druhá je zase více modrá (NGC 5765B). A právě ta modrá z dvojce galaxií ukrývá pozoruhodné astrofyzikální tajemství. Celá galaxie je vlastně velmi výkonný megamaser. Jednoduše řečeno, masery jsou totéž jako lasery, jen namísto viditelného světla působí na mikrovlny.

Galaktický megamaser

Masery si můžeme postavit v laboratoři, ale často bývají k vidění i ve vesmíru. Samovolně vznikají u komet, planet, hvězd, i celých galaxií.

TIP: Galaxie s překvapením: Hubble zachytil ohromující kosmický megamaser

Maser galaxie NGC 5765B ale není jen tak nějaký vesmírný maser. Je to monstrum. Září stomilionkrát jasněji než ty, co známe v Mléčné dráze. V oblasti mikrovlnného záření je výkonný jako tisíc Sluncí na všech vlnových délkách dohromady. Tento megamaser pohánějí molekuly vody, které se nalézají uvnitř gigantického mraku plynu. Ten obklupuje centrální supermasivní černou díru galaxie NGC 5765B.

Oblast New Yorku obvykle nepatří k těm, z nichž k nám přicházejí zprávy o velkých zemětřeseních. Pokud se v New Yorku něco třese, tak je to obvykle kvůlu dopravě anebo hudební produkci.

Možná je to ale jen klid před bouří. Podle historických záznamů a nálezů se prostor dnešního New Yorku zatřese silným zemětřesením vždy jednou za pár set let. Poslední takové zemětřesení se tu odehrálo v roce 1884.

TIP: Na Východním pobřeží řádí Snowzilla: USA zasáhla veliká sněhová bouře

Pod New Yorkem ve skutečnosti probíhá řada různých geologických zlomů. New York zároveň stojí na velmi tvrdých horninách a každé zemětřesení tu způsobí mnohem více škody, než srovnatelné zemětřesení na západním pobřeží USA. Na východním pobřeží by lidé určitě měli být ve střehu.